Festival Bazaar 2023 (3): Performativní dada

V sobotu 25. března se přehlídka kreativního nahlížení na svět přesunula do divadla Alfred ve dvoře a prostoru X10. V úzkém sepětí s letošním mottem festivalu Bazaar, a to péče z nejrůznějších perspektiv, nabídla čtyři ukázky z rozpracovaných projektů a skvostný estonský počin tří bývalých členů legendárního Theatre NO99 s názvem Workshop.

Work-in-progress Bazaar
Sociologická sonda do sedmdesátek či performative lecture o trávení volného času, lyrický dokument nebo rituál prchavého okamžiku odeznívající bolesti, klimatologická laboratoř a meteo happening, anebo recesistická skica popkultury aneb jak se s nadhledem trefovat do vlastních řad včetně sebe. I tak, ale i úplně jinak by mohla znít hesla zachycující viděné a prožité v rámci ukázek z tvůrčích procesů v různé fázi své přípravy. Sjednocujícím prvkem sobotního Bazaar programu, sestaveného ze čtyř prezentací vznikajících děl, byly „post show discussions“ čili moderované diskuse s tvůrci a diváky o tom, co viděli, čeho si všimli… V divadle Alfred ve dvoře se celkově rozhostilo otevřené a vstřícné prostředí ke sdílení tvůrčího smýšlení o z různých zdrojů motivovaných akcích a také se dotklo rezerv (uměleckých i diváckých). Nesporným přínosem konceptu je totiž nejen možnost pozorovat často konvenčně nezařaditelný přístup ke scénické přítomnosti a komunikaci, ale současně si jako divák ve společné debatě nacházet i vztah (přitažlivost i vymezení se) k dílu, sobě, světu… a formulovat si vlastní otázky od líbivosti z hlediska vkusu přes tělesný prožitek, pokud se dostavil, až po myšlenkový rozsah (dosah) nebo dotyk.

Paní Irena a talisman pro štěstí
Ludvík Píza a Zuzana Šklíbová svou pozornost zacílili na fenomén trávení volného času. Z nepřeberného množství možností svůj prostor zúžili na chataření a koníčky s ním spjaté v dobách nejtužšího rozkvětu socialismu. Úvodní performativní přednáška s promítáním ilustračních diapozitivů barvitě vtahovala do jednotlivých množin a podmnožin až k samotnému středu, ve kterém se ocitla jimi zvolená hlavní hrdinka. Díky ní vše dosud vyřčené a po mnoho let zkoumané nejrůznějšími týmy od univerzitních pracovišť po umělecké skupiny a metodami ze sektoru kvantitativního i kvalitativního šetření nabralo lidský rozměr. Když však „paní Irena“ ztělesněná performerkou vstoupila do prostoru s čerstvě zalitou kávou, ukázka z připravované dokumentárně laděné inscenace Chalupářky (The Cottage Women) skončila. Jedním z pramenů tvůrčí inspirace jim byly časopisy určené chatařům a majitelům rekreačních chalup, kutilská periodika, oporou umělcům pak bylo mluvené slovo a expozice objektů. Akce, zvláštně navzájem odtažitá i synchronizovaná jakoby bez cíle vykonávaná pro své vykonávání, podtrhovala motivy veřejné samoty a potřeby ohraničovat se a opečovávat svůj miniaturizovaný svět.

• 

• 

• 

Estonský tým Karolin Poska & Co. (Sveta Grigorjeva, Maret Tamme a Shion Yokoo-Ruttas) se v třídílné performanci nazvané Lucky Charm dotkl důležitosti specifických objektů například pro vlastní sebeuvědomění, rituální očistu nebo transformaci. Interpretovat jednotlivé obrazy by chtě nechtě znamenalo zúžit jejich záběr a pravděpodobně minout záměr, neboť poskytovaly bezhraniční asociační prostor. Zavěšenou plochu sestavenou z výšivek však umělkyně vytěžila jen v estetické a verbální rovině, komorní interakci se solnou lampou vystavěla jako intimní dialog na hraně vášně až obsese, bičování se zvonky uvázanými na konci šňůrky pak patřilo k jednomu z nejsilnějších momentů přehlídky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Studentky DAMU Katharina Joy Book a Eszter Koncz (DE/HU/CZ) proměnily divadlo Alfred ve dvoře ve výstavní prostor. Koncept pro Tornado Watch postavily na „walk through performance“ a imitaci laboratorních pokusů. V rozmrazování vzorků zeminy a materiálů a upínání pozornosti na procesualitu ztvárňovaly témata vztahující se k počasí, krajině, ve volné asociační rovině možná snad až k nevyhnutelné klimatické apokalypse. Nabídly zvláštně odtažitý tvar, a přitom byl divák i v jejich bezprostřední blízkosti.

Oproti tomu tandem Haibo Illés a Richárd Melykó z Maďarska v ukázce Behaviour Set, který také nechal zcela rozsvícený prostor, ale publikum vybídl k usazení v hledišti, nespustil z diváka zřetel. Dvojice byla akční, provokativní a svou přímočarostí velmi chytlavá, přitažlivá. Oba performeři svobodně rozehrávali slogany a motta, z každého gesta, postoje, sousloví, situace vytáhli absurdní pointu, škálu pocitů od vědomé trapnosti a neúnosnosti po poťouchlou radost z činnosti. Silná souhra v často nepochopitelných vazbách sice postrádala logiku i konvence a předčila kdejaký předpoklad vývoje, ale funkčně a s nadhledem rozvíjela bytí v tomto světě a reakci na „tady a teď“.

• 

• 

• 

• 

•