Festival Dny soudobé hudby bravurně uzavřel svůj 34. ročník

Koncert zahrnoval díla skladatelů širokého generačního rozptylu. Nejmladší z autorů, absolvent dirigování Pražské konzervatoře David Lukáš (1981), byl ve skladbě formou soukromého studia žákem Otomara Kvěcha, Radka Rejška a Sylvie Bodorové. Jeho hudba se vyznačuje čistotou melodických linií, neotřelou rytmickou strukturou, osobitostí harmonického cítění a především formálně jasnou koncepcí. Vybočením z této charakteristiky se nestala ani jeho na koncertě provedená Sakura pro flétnu a klavír. Tato dvouvětá kompozice (1. Zasadil jsem Sakuru, aby zbloudilá duše nová domov v ní našla, 2. U Sakury zpívám ukolébavku pro věčně spící) ještě navíc zaujala výrazně impresionistickým dojmem, jemuž dominovala expresivně klenutá kantabilní melodika zasazená do rámce velkoryse koncipovaných gradačních oblouků. Skladba, která vznikla jako vzpomínka na skladatelovu zesnulou přítelkyni a kolegyni, byla provedena flétnistkou Adélou Vrátilovou, jíž je také dedikována, a klavíristou Stanislavem Mühlfaitem.

Sopranistka Monika Machovičová za citlivého klavírního doprovodu Ivany Michalovičové vdechla svým průrazně zvonivým sopránem život obnovené premiéře písňového cyklu na verše Marceliny Desbordes-Valmorové Knížka něžností Lukáše Hurníka (1967). Cyklus o pěti částech (1. Recitativo, 2. Vlaštovka, 3. Čtyřlístek, 4. Ubohá dívka, 5. Proč?) byl v minulosti krátce po revoluci proveden na soukromém koncertě a svým hudebním jazykem evokoval lidovou melodiku. Oproti jiným skladbám Hurníka mladšího z pozdějšího období působil veskrze romanticky a absentoval v něm pro autora jindy tak typický sklon k nadsázce, humoru či grotesce.

Ondřej Kukal (1964) se na koncertě představil premiérou svého kvartetu pro hoboj, klarinet, fagot a klavír s popisně lakonickým názvem Ho-Kla-Fa-Kla, op. 58. Členové etablovaného souboru In modo camerale (Jana Brožková – hoboj, Ludmila Peterková – klarinet, Jaroslav Kubita – fagot a Daniel Wiesner – klavír) v ní dali přesvědčivě zaznít vynalézavým kombinacím hlavních témat Kukalových starších koncertantních skladeb pro dechy Oboinna, op. 20, Clarinettino, op. 11 a Fagotissimo, op. 14. Jednověté dílo po většinu času plyne v rychlejším tempu a je plné rytmické pulsace, lamentózně neobarokního lyricismu klesajících harmonických sekvencí a konverzačně imitačního kontrapunktu.

Z pera skladatelky Věry Čermákové (1961) pocházel další flétnový bonbónek večera, a to sice dvě části z jejího cyklu The Stories (č. 6 a 4) pro japonskou flétnu shakuhachi. V obou větách v podání Petra Matuszeka byla využita specifická barva a technické efekty, které tento cizokrajný nástroj nabízí. Skladba přinesla vítaný kontrast a prostor k odpoutání se od narativního způsobu hudebního myšlení, který je západní hudbě fundamentálně vlastní, když svým meditativním charakterem oproštěným od jakéhokoli náznaku pouhým poslechem analyzovatelného formálního členění či tektonické výstavby umožnila posluchači vložit si do hudby své vlastní příběhy a prožitky.

Objektivně duchovní hudba, dá-li se toto spojení slov vůbec použít, byla na programu spolupořádaném Společností pro duchovní hudbu zastoupena dvěma skladbami. Jednou z nich byla Magnificat pro sbor a varhany Jana Bernátka (1950), druhou pak Sonata no. 2 per organo solo “Parabolae Sti Francisci” Jiřího Laburdy (1931).

Bernátkův Magnificat byl ve svém charakteru slavnostní a v souladu s významem své textové předlohy (Duše má velebí Pána) skutečně jásavě adorační až heroický. Svou neoklasicistní přímočarostí dal skvěle vyniknout virtuositě provedení sólistky Jany Koucké, trumpetisty Pavla Hromádky, hráčů na lesní roh Pavla Jiráska, Šimona Šenkeříka a Patricie Šenkeříkové, varhanistky Lindy Sítkové a smíšeného sboru Bach-Collegia Praha za řízení Jiřího Mátla.

Laburdova sonáta, i když ve svém rozměru rozsáhlá (1. Padre /Andante comodo/, 2. Píseň bratra slunce /Maestoso/, 3. Kázání ptákům /Andante giocoso/, 4. Vítám tě, sestro má smrti /Lento nobile religioso/), působila v porovnání s Bernátkovým Magnificatem spíše subtilně. Intenzivně chromatickým jazykem svých polyfonních částí a modální harmonií navazující na církevní mody v ní Laburda vykresluje témata vybraná z Legendy Aurey Jakuba de Voragineho popisující netradiční život sv. Františka z Assisi. Skladba zazněla v podání varhanistky Lindy Sítkové.

Za vrchol večera by se z jak kompozičního, tak interpretačního hlediska dalo považovat provedení dnes již téměř klasické Sonatiny pro flétnu a klavír, op. 6 (transkripce Sonatiny pro housle a klavír z roku 1943) Karla Husy. Tu napsal ještě za studií na Pražské konzervatoři u Jaroslava Řídkého. “Autor ve studijním zadání – v Sonatině pro housle a klavír – uvítal možnost zúročení svých hráčských zkušeností. Zejména v houslovém partu uplatnil virtuozitu, kterou znal i z literatury nástroje, když pro svého učitele houslí Antonína Švejnohu opisoval skladby houslových virtuózů. V bravurně pojatém klavírním partu těžil ze zkušenosti předcházející klavírní Sonatiny. S vžitými pravidly sonátové formy první věty zacházel již mnohem volněji. Expozici 1. věty založil na zpěvném lyrickém tématu, po němž následuje živější rytmické téma. Druhá věta se středním oddílem Poco piú vivo se řadí k Husovým nejšťastnějším hudebním inspiracím. Sám si tuto skladbu zřejmě oblíbil. Vrátil se k ní ve skladbě Pastoral pro smyčcový orchestr z roku 1979,” píše se v programové brožuře. Temperamentní a zároveň komorně empatické provedení Sylvie Schelingerové (flétna) a Jany Rambouskové (klavír) zcela odkrylo plný potenciál této skvělé skladby a ukázalo ji v nejlepší možném světle.

Závěrečný 8. koncert 34. ročníku festivalu Dny soudobé hudby
27. listopadu 2023, 19:00 hodin
Modlitebna České církve evangelické Vinohrady

Program
Lukáš Hurník: Knížka něžností pro soprán a klavír 
David Lukáš: Sakura pro flétnu a klavír
Věra Čermáková: The Stories č. 6 a 4 pro shakuhachi – japonskou flétnu
Karel Husa in memoriam: Sonatina pro flétnu a klavír
Ondřej Kukal: Ho-Kla-Fa-Kla
Jiří Laburda: Sonata No. 2 per organo solo „Parabolae Sti Francisci“
Jan Bernátek: Magnificat pro sbor a varhany

Účinkující
Pavel Hromádka – trumpeta
Pavel Jirásek – lesní roh
Jana Koucká – zpěv
Monika Machovičová – soprán
Petr Matuszek – shakuhachi
Ivana Michalovičová – klavír
Stanislav Mühlfait – klavír
Jana Rambousková – klavír
Sylvie Schelingerová – flétna
Linda Sítková – varhany
Šimon Šenkeřík – lesní roh
Patricie Šenkeříková – lesní roh
Adéla Vrátilová – flétna

Bach-Collegium Praha
Jiří Mátl – dirigent

In modo camerale
Jana Brožková – hoboj
Jaroslav Kubita – fagot
Ludmila Peterková – klarinet
Daniel Wiesner – klavír