Festival KoresponDance oživil město Žďár nad Sázavou, nabídl čtyři dny originálních představení z celého světa

První část festivalu KoresponDance se uskutečnila již dříve v Praze, kde ruku v ruce s filozofií site-specific obsadila 28. června tovární prostor PRAKAB Pražské kabelovny. Jeho hlavní část jako tradičně zamířila o několik dnů později do Žďáru nad Sázavou. Přehlídku každoročně pořádá Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

„Jako tým organizátorů jsme dostali neuvěřitelně pozitivní reakce, ať už ze strany publika či od uměleckých týmů. Podle všeho pro ně byla tato edice festivalu unikátní nejen díky velmi bohatému programu na různě silných místech, ale také díky setkání s jinými lidmi a příjemné atmosféře. Pro nás jako tým je to dobrý signál, který nám ukazuje, že máme pokračovat,“ pochvaluje si ředitelka festivalu Marie Kinsky a dodává: „Stejné reakce jsme zaznamenali od našich podporovatelů, kteří zároveň byli potěšeni dopady festivalu na žďárskou společnost. Pochopili, že festival přináší nejen radost, ale také sebevědomí, znalosti či setkání různých kultur. Otevřeně a veřejně řekli, že festival je pro region klíčový.“

„Velkorysost umělců, nasazení týmu a zvědavost publika utvořily pestrý festival s mnoha různými chutěmi fyzických výkonů. Pro všechny znamenal poutavou show a pro mnohé i novou zkušenost. Vrátíme se s vysokým očekáváním také v příštím roce,“ přidává se manažer hlavní programu Casper de Vries.

Letošní festival kladně hodnotí rovněžrecenzentka webu Opera Plus Lucie Kocourková, jež festival dlouhodobě sleduje: „Desátý ročník byl velmi vydařený a inspirativní. Zásluhou festivalu ožívají především zámecké prostory a okolí živým uměním v míře, která je v našich poměrech stále ještě unikátní, a dramaturgie pracuje s pečlivě vyváženou dávkou zábavy, osvěty a participace. Ta je jednou z nejzásadnějších a také nejcennějších vrstev: ať už jsme mohli sledovat letošní zahájení v Praze nebo performance zde v závodě Tokoz, festival sbližuje zdánlivě neslučitelná společenství, nemluvě již o citlivé práci se zdejší mládeží i seniory, která každý rok přináší výsledky v podobě nových projektů.“

Pestrý program i světoví umělci

Jubilejní 10. ročník KoresponDance nabídl pestrou paletu představení, filmových projekcí, besed i řadu masterclassů a workshopů, jež vedli hostující umělci pro tanečníky i širokou veřejnost. Představení probíhala paralelně, tak aby umožnila vstup všem divákům i na ta s omezenou kapacitou. Dramaturgie letos vsadila na dvojici témat – Továrna v pohybu a Voda, která v různých podobách reflektovala uváděná představení.

Pro svůj program získal festival účast významných osobností, jako byly choreograf a tanečník Josef Nadj, který přivezl projekt OMMA s osmi muži z různých koutů Afriky, a ten se stal jedním z nosných představení festivalu. Dalším horkým želízkem v ohni byl australský performer James Batchelor s představenímMetasystémy, do něhož s uměleckým citem zapojil zaměstnankyně tamní továrny TOKOZ a které si někteří diváci nenechali ujít ani napotřetí. Izraelská choreografka a performerka Galit Liss vtáhla do tance ženy – seniorky z Vysočiny, jež dokázaly, že s tancem se dá začít v každém věku. Představení u části publika vyvolalo hluboké a dojemné zážitky a hlavní hrdinky sklidily spontánní poděkování ještě po jeho skončení.

České performerky PocketArt ve své scénografii zprostředkovaly úvahu nad naším vztahem k přírodě a životnímu prostředí. Uskupení Bollwerk s unikátní site-specific trilogií rozpohybovalo a rozčeřilo neobvyklá místa jako úpatí Zelené hory, továrnu TOKOZ a Pilskou vodní nádrž. Imaginativní podívanou s polystyrenovými objekty zprostředkoval italský umělec Andrea Salustri, akrobaté a žongléři Hippana.Maleta připravili neobvyklé představení, v němž vyprávěli o svých životech v běhu a díky němuž sršelo publikum humorem. Finská tanečnice a choreografka Maria Nurmela zas předvedla svůj abstraktní a intimní tanec v působivém prostoru zámeckého sklepení a díky festivalu získala i diváky, kteří by za běžných okolností abstraktní performanci nenavštívili. Zapůsobila na ně nejen díky své choreografické práci, ale i díky dialogu s gotickými sklepy.

Mezi účinkujícími nechyběli ani francouzští Cirque Inextrémiste, performerka Markéta Stránská a tanečník a choreograf Jean Gaudin či stepařka Marie Nije. Na své si přišla rovněž početnější uskupení jako Streets of Žďár, kteří se představili v tanečně-hudebním spektáklu, nebo česko-italští BeInternational, kteří zatančili ve městě i na zámku. 

První festivalový večer odstartoval ve znamení hudby s benefičním koncertem harfistky Ekateriny Levental ve prospěch ukrajinských uprchlíků, jež kouzelně experimentovala s akustikou barokní konírny. Živé umění bylo doplněno filmovými projekcemi z vlastní produkce či díky spolupráci s Festivalem tanečních filmů. Prostor byl dán i dětskému umění; nejmenší uvedli dvojici představení pro své vrstevníky i dospělé. Více informací na webu festivalu.