Festival Opera 2017: Hraběte Oryho můžeme Brnu závidět

Prostopášného hraběte, který ohrožuje pověst každé dívky v okolí a převlečen za kazatele se vetře ke krásné komtese Adèle, zpíval Petr Nekoranec. Jeho výjimečný tenor, nezvykle světlý a vysoký, je sám o sobě „přírodním úkazem“, obdiv si však zaslouží jeho pěvecká brilance, která se pojila s hereckou pohotovostí. Mladého Isoliera, který je rovněž zamilovaný do Adély a jehož upřímné srdce nakonec nad svůdníkem zvítězí, zpívala Václava Krejčí Housková. Role jí sedla hlasově i typově, v kostýmu byla opravdu roztomilým mladíčkem, naivním a nezkušeným. Její mezzosoprán se výtečně pojil s barvou Nekorancova tenoru.

V roli komtesy Adèle excelovala Kateřina Kněžíková, všechny obtížné árie, výšky, skoky, koloratury a staccata zvládla bravurně. Byla silná, průrazná, i koketní a hravá, její soprán se předvedl ve všech polohách bez zaváhání. Za jiných okolností by to byl její večer, ale zde se s každým nástupem protagonisty na jeviště (a většinou to byla rovnou velká árie, s níž se představili) vždy objevila zajímavá umělecká osobnost. A tak nelze pominout ani výborného Borise Prýgla se sytým příjemně zabarveným basbarytonem, který v roli Vychovatele pronásleduje hraběte Oryho s houfem soukromých detektivů, nebo bavičský talent Romana Hozy v roli Raimbauda, všichni byli výteční. Například sbor a capella se septetem sólistů ladil a rytmicky seděl bez chybičky. Alici zpívala Andrea Široká a popletenou paní Ragondu, která si přes první řadu v hledišti razí cestu na pódium s bicyklem, ztělesnila mezzosopranistka Jana Hrochová. Opět velký talent na komické figury.

Právě herecké vedení pěvců bylo nápadně zdařilé, stejně jako režie celého kusu. Režisérka Lenka Flory má za to můj obdiv. Příběh je pro dnešního diváka dost naivní a málo výživný – že se muži z Oryho družiny převléknou za jeptišky, aby se dostali k počestným dívkám a dámám, čekajícím na své muže v hotýlku Formoutiers? Dříve bomba, muž v ženském převleku byl komický sám o sobě, ale dnes? Kolikrát jsme to už viděli… Přesto se obecenstvo po celé představení směje, a když se falešné jeptišky opijí, je to skutečně zábavné. Režie se přitom drží i hudební předlohy, své gagy ladí na hudbu, podle toho, zda jde melodie nahoru (vytahování za uši, vyskočení na bar) nebo je v ní akcent, který jevištní pohyb umocní. Aktualizace příběhu také prospěla, jednak jsou pastelové kostýmy a móda a la padesátá léta momentálně v kurzu (kostýmy Lenka Flory) a za druhé to činí příběh uvěřitelnějším. V hotýlku někdo balí holky, které tam relaxují a popíjejí na baru, zatímco jejich protějšky odešly fandit na ragbyový zápas – nejsou nám tihle „bojovníci“ tak nějak bližší než rytíři ve zbroji a osamělé princezny?

Jedinou slabší stránkou se tak ukázal být Orchestr Janáčkovy opery, zvláště v předehře bylo znát, že by dechy potřebovaly zkvalitnit ladění a orchestr by měl ještě zapracovat na zpřesnění nástupů, ty byly občas dosti přibližné (dirigent Robert Kružík). Nicméně i tak je Rossiniho Hrabě Ory zdařilou podívanou, kde se výtečná hudba snoubí se zábavou, neruší se navzájem a lze ji divákům jedině doporučit. Škoda, že se něco podobného v poslední době nedaří také v Praze.

Hodnocení autorky recenze: 80%

Festival Opera 2017
Gioachino Rossini:
Hrabě Ory
(Le comte Ory)
Hudební nastudování a dirigent: Robert Kružík
Režie, scéna a kostýmy: Lenka Flory
Světelný design: Jan Komárek
Sbormistr: Klára Roztočilová
Pohybová spolupráce: Anna Benháková
Dramaturgie: Patricie Částková
Orchestr a sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno
Premiéra 26. května 2017 Mahenovo divadlo Brno
(psáno z reprízy 29. 9. 2017 Stavovské divadlo Praha)

Komtesa Adèle – Kateřina Kněžíková
Isolier – Václava Krejčí Housková
Alice – Andrea Široká
Paní Ragonda – Jana Hrochová
Hrabě Ory – Petr Nekoranec
Raimbaud – Roman Hoza
Vychovatel – Boris Prýgl
Tanečník 1 – Zdeněk Nečas
Tanečník 2 – Petr Karas

www.ndbrno.cz
www.festival-opera.cz