Festival Opera Schrattenbach se po nucené přestávce vrátil do Olomouce

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Tradiční olomoucký festival Opera Schrattenbach 2021 uskutečnil v prosinci svůj již 16. ročník. Festival se dlouhodobě a systematicky věnuje soudobé hudbě, a i v letošním roce nabídl jak pestrou škálu koncertů komorní hudby, tak také operní představení. Organizátoři, kterými jsou Tvůrčí centrum Olomouc ve spolupráci s Ensemble Damian a Katedrou hudební výchovy PdF UP v Olomouci, připravili celkem sedm zajímavých večerů. Šest z nich se nakonec uskutečnilo, což lze ve stávajících podmínkách označit za velký úspěch. Tradičním prostorem, který hostí tento festival, je Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci (UC UP), kde se uskutečnilo pět akcí, prostorově náročnější opera Poklad Arkádie Tomáše Hanzlíka a Marka Řiháka byla realizována v jednom z pavilonů olomouckého výstaviště Flora. V následujícím textu přinášíme zprávy ze všech konaných akcí.

Tomáš Hanzlík a Marek Řihák: Poklad Arkádie – Michal Marhold a Matěj Pšenička, festival Opera Schrattenbach (foto Michal Málek)
Tomáš Hanzlík a Marek Řihák: Poklad Arkádie – Michal Marhold a Matěj Pšenička, festival Opera Schrattenbach (foto Michal Málek)

Jan Flaška: Fotojatka – Projekce tvůrčí fotografie

Letošní ročník festivalu Opera Schrattenbach byl zahájen opravdu netradičně, a to hned v několika ohledech. Páteční večer dne 3. prosince 2021 byl naplněn spíše uměním vizuálním než hudebním, i když ani to nechybělo. Jan Flaška, dlouholetý organizátor festivalu Fotojatka, připravil divákům reprezentativní výběr z české i zahraniční konceptuální fotografie v podobě prezentací synchronizovaných s hudbou různých žánrů. Jan Flaška byl z důvodu karantény přítomen pouze on-line. Přesto byl komentář, kterým prezentace doplnil, pro publikum spíše tradičně orientované na hudební produkce, velmi poučný a zároveň nepostrádal vtip a velký nadhled.

Z celkem jedenácti představených umělců jmenujme Grzegorze Klatku, jehož série By the way, zobrazující fotografie lidí v autech stojících na červené na pražských semaforech byla vtipně doplněna synchronizovaným výběrem převážně z předlistopadového popu (H. Zagorová, K. Gott, D. Janda) či krátkými vstupy z komerčních rádiových stanic.

Uchvacující snímky projektu Dust rakouského fotografa Klause Pichlera, které připomínaly křehké fantazijně snové útvary, byly vytvořeny z nasvícených a detailně snímaných kusů prachových částic z různých prostředí Vídně. Autor tak originálně zachytil částečky prachu, zbytky chlupů, vlasů, nehtů, odstřižky látek či kousky hmyzu doslova vymetené z nejzazších koutů dílen, obchodů, metra či muzea.

Drsné prostředí hamburské „vykřičené“ ulice Reeperbahn fotil Anders Petersen již v 60. letech 20. století. Prostitutky, pasáci, transvestité, ale i dělníci či zločinci jsou zachyceni v jejich oblíbeném podniku Café Lehmitz. Dnes již ikonické fotografie dostaly v rámci festivalové prezentace naprosto jiný kontext díky emotivní a „zlidšťující“ hudbě Franze Schuberta.

Jinou rovinu současné fotografie pak přinesly hravé snímky Polky Cecylie Malyk, která ve svém projektu 365 trees denně po dobu jednoho roku zdolala jeden strom a na něm se vyfotila, takže vznikla série různých pohledů, kontextů i atmosfér, které skvěle podtrhla hudba skupiny Tara Fuki.

Podobně tomu také bylo se zvukově podmanivými skladbami Home sweet home a Laka Koffa od švédského tria Detektivbyrån, které umocnily aranžované magické obrazy obyčejných věcí v netradičních situacích, jejichž autorem byl španělský fotograf Chema Madoze.

Z českých zástupců zcela jistě zaujal Michael Hanke, jehož sérii fotografií z mysliveckých plesů jako by nemohla zvukově doplnit jiná píseň než Už troubějí. Skladby Proč se ti hájové zelenají a Hejbá se to hejbá pak dodaly ještě větší „šmrnc“ působivým a neuvěřitelně pozitivním Hankeho snímkům z tanečních zábav seniorů.

Dalším Čechem, který zaujal, byl Jan Langer s cyklem Století, zachycujícím ženy a muže na fotografiích z mládí a paralelních podobně laděných snímcích ve věku 100 let. Také zde obrazy jasně umocnila hudba – tentokrát Jan Flaška doprovodil prezentaci snímků kompozicí Time Lapse současného italského skladatele Ludovica Einaudiho.

Co všechno se může je nejenom titul další sady fotografií, které jsme mohli shlédnout a jejichž autorem byl přímo průvodce tímto večerem Jan Flaška, ale také je to odkaz na skladbu Víta Zouhara. Často velmi vtipné snímky nápisů, cedulí a dalších situací trefně doprovodila Zouharova skladba Co všechno se může tangu také stát pro 3 fagoty a kontrafagot. Zcela jiný charakter měla druhá sada fotografií od Jana Flašky, která nesla název Zapomínání a byla věnována nejrůznějším snímkům ze hřbitovů. Náladu fotografií zvukově podtrhlo Intermezzo Tomáše Hanzlíka.

Propojení vizuálních obrazů s reprodukovanou hudbou bylo působivé a zcela jistě by i tak diváky zaujalo, pro festival Opera Schrattenbach však „on-linový“ Jan Flaška spojil své síly s olomouckým klavíristou Martinem Smutným, který „naživo“ doslova proplétal střípky z děl Tomáše Hanzlíka (Endymio, Voda a vzduch) s magickými výjevy z fotoaparátu Jindřicha Štreita. Z jeho rozsáhlého díla byl představen soubor přibližně dvouset fotografií s jednoduchým titulem Práce. Citlivé reakce Martina Smutného na proměňující se nálady snímků odměnilo (bohužel nepočetné) publikum zaslouženým potleskem.

Celý zahajovací večer letošního festivalu byl v mnoha směrech netradiční, ale zcela jistě jej můžeme označit za zdařilý.

Scott L. Miller & Taavi Kerikmäe: Blind Date

V pondělí 6. prosince 2021 nabídl festival první ryze hudební zážitek, kdy v Kapli Božího Těla UC UP vystoupil americký skladatel Scott L. Miller spolu s estonským klavíristou Taavim Kerikmäe. Jejich vzájemná spolupráce na poli elektroakustické improvizace sahá až do roku 2014, v České republice se svým projektem Blind Date však vystoupili společně poprvé.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


5 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments