Festival Petra Dvorského ukončil mozartovský večer

Další festival, kterému se podařilo zvládnout všechny virové nástrahy a splnit očekávání publika i hygienické požadavky, byl Festival Petra Dvorského. Ovšem za cenu přeložení termínu z léta na začátek podzimu, za cenu oželení zahraniční účasti a za cenu opuštění krásného prostoru zámecké zahrady, neboť podzimní počasí již venkovním akcím nepřeje. Letošní 22. ročník se tedy konal v rouškách a v náhradních prostorách v sále Jaroměřického zámku, v Třebíči a v sále ve Valči.

Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského (zdroj FB)

Z bývalého zámku, který v roce 1976 do základů vyhořel, je dnes luxusní hotel v soukromých rukou, ve kterém je zajímavý sál asi pro 400 návštěvníků. Příchozího zaujme výtvarně dobře působící strop ze zkřížených trámů, který evidentně napomáhá dobré akustice. Proto zde mohla vystoupit Moravská filharmonie Olomouc, která doprovodila pěvce Doubravku Součkovou a Jiřího Brücklera. Ti spolu s orchestrem přednesli klenoty z tvorby Wolfganga Amadea Mozarta a vytvořili tak důstojnou tečku za letošním festivalem.

Po zasvěceném a zajímavém úvodním slovu Jaromíra Javůrka se před orchestr postavil jeho šéfdirigent Jakub Klecker a koncert zahájil první větou Mozartovy Malé noční hudby, KV 525 a uvedl posluchače do časů vídeňského mistra. Jeho hudba je jasně sdělná, perlivá i dramatická, ale především natolik průzračná, že je slyšet i to nejjemnější intonační zakolísání. A to bohužel se stávalo oběma houslistům u prvního pultu, u nichž klesající melodie občas poklesla intonačně víc, než bylo třeba. Akustika sálu vše odkryla. Nicméně orchestr si počínal velmi dobře, výborné výkony zněly z dechové sekce, ať šlo o dřevěné nástroje, či lesní rohy, které zněly bezpečně a barevně, stejně jako ostatní žestě.  Radost ze hry, pro kterou orchestr motivoval jeho dirigent, prolínala celým večerem a nabíjela jak účinkující, tak obecenstvo.

Pěvecká vystoupení zahájily dvě Mozartovy koncertní árie, které patří ke klenotům pěvecké literatury. Po pravdě jejich výběr překvapil, neboť nepatřily zrovna k těm, které by se hodily na rozezpívání. Sopranistka Doubravka Součková zvolila árii Alma grande e mobil core, KV 578 a bylo na ní znát, že je si vědoma náročnosti úkolu. Je zatím nepříliš ostříleným profesionálem a zřejmě i proto zatěžovala hlas při nasazování tónu víc, než je zdrávo a rozechvěla ho tak nepříliš příjemným vibratem, které se jí pak celý večer vtíralo do tónu. Nicméně její hlas je plný, barevný a zůstal takovým i při gradaci do dynamických vrcholů. Koncertní árie Mentre ti lascio KV 513 byla zase vstupním prubířským kamenem barytonisty Jiřího Brücklera. I on měl před přednesem skladby respekt, ale je již ostříleným matadorem a šetřil na první árii síly. První polovinu koncertu ukončila čtvrtá věta Malé noční hudby.

Po přestávce si posluchači vychutnali procházku třemi Mozartovými operami. Nejprve perlila zednářská opera Kouzelná flétna, kterou zahájil barytonista árií Papagena Der Vogelfänger bin ich ja a nechyběla charakteristická Panova flétna, na kterou hrál. Poté si zazpíval s Paminou v podání Doubravky Součkové duet Bei Männern, welche Liebe fühlen, a výlet do Sarastrova království ukončila árie Paminy Ach! Ich fühl´s, es ist verschwunden.

Dalším operním výletem byla opera Don Giovanni. Jiří Brückler zahájil brilantní šampaňskou árií Fin ch´han dal vino s číší vína v ruce a perlil při tom každou notou. Žárlivou a naštvanou donou Elvírou, která zchladila rozjásanou náladu, byla vzápětí Doubravka Součková s árií Ach, chi mi dice mai.

Poslední operou, do které byli posluchači vtaženi, byla Mozartova snad v Česku nejpopulárnější opera, Figarova svatba. Orchestr si střihl předehru a poté následoval duet hraběte a Zuzanky Crudel! Perrché finora farmi.  Árii hraběte Hoi gia vinta la causa!…Vedró mentr´io sospiro přednesl hutným a mužným hlasem s dokonalou výslovností Jiří Brückler a následovala sladká árie Zuzanky Giunse al fin il momento…

Deh vieni non tardar, se kterou si pohrála Doubravka Součková, a bylo jasně slyšet, jak dobře ji má nazpívanou, škoda, že jí nedokázala dát i odpovídající výraz. Závěrečná árie hraběte Non piú andrai, farfallone amoroso, ve které posílá do války chudáka zamilovaného cherubína, plnila sál mohutným a žesťově zvučícím barytonem.

Protože potlesk byl nadšený, koncert ještě pokračoval přídavky, které ze světa Mozartových oper nevybočily. Don Giovanni lákal Zerlinu v duetu do ústraní, přestože měla před svatbou a jako poslední perlili v duetu Pappageno a Pappagena a pusy se jim málem rychlostí výslovnosti zavařily. Nutno říct, že oba hlasy spolu barevně ladily a vytvářely spolu příjemný souzvuk. To už nadšení vrcholilo a vděčnému publiku se nechtělo domů. Festival Petra Dvorského se tak dočkal nadšeného vyvrcholení a s nadějí očekává svůj příští, 23. ročník, který se snad zase vrátí ke svému původnímu dramaturgickému konceptu.   

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments