Festival RespondART (3): Minulost jako příčina krize identity

  1. 1
  2. 2
Do třetice všeho dobrého i zlého. Dvě poslední představení festivalu RespondART přinesla do tematické diskuze o angažovanosti tance opět jiné aspekty a tím jen potvrdila promyšlenost dramaturgického záměru celé akce. Na tomto místě se sluší poděkovat iniciátorům a organizátorům, tedy DanceWatch a Studiu ALTA (konkrétně Karolíně Hejnové a Lucii Kašiarové), jejichž zájem a zápal dlouhodobě aktivně nadzvedává českou scénu současného tance a pohybového divadla z pohodlí neúčastného nezájmu o vnitřní i vnější dění v oboru.

Škoda, že je to právě Studio ALTA, které brzy zřejmě ztratí své zázemí, a tím se i jeho působení zásadně omezí či dokonce zastaví. Jakpak se s tím asi český tanec vyrovná, když po více jak deseti letech této živelné existence zmizí toto místo, které se zcela přirozeným během věcí stalo důležitým centrem pro živou komunitu současného tance?

Místo, které nebylo jen divadlem, ale také sdíleným prostorem pro vzdělávání, setkávání, diskuze, seberealizaci a osobní rozvoj a také reálným pracovním místem s adresou různých spolkových a produkčních uskupení věnujících se tanečnímu a pohybovému umění?

A to nemluvím o dvou jevištních prostorech, které budou v exponovaných termínech a během důležitých mezinárodních festivalů jistě hodně chybět. Konala se zde nejen taneční a pohybová představení, ale své místo zde našly i alternativní a crossoverové divadelní projekty, hudební koncerty nebo výstavy. Otevřenost prostoru vůči společenské komunikaci vytvářela nové sociální propojení a vazby, které přinášely užitek i nové inspirace nejen současnému tanci.

Ovšem stále je ještě naděje. Jedním z jejích nástrojů je i internetová petice, jejímž podpisem lze vyjádřit Studiu ALTA podporu a svou angažovaností tak přispět k lepšímu výhledu naší nejen taneční a umělecké, ale i společenské budoucnosti. Odkaz zde: https://www.petice.com/studioalta?uv=18875653#share

Krize identity má téměř vždy svou příčinu v minulosti. To ukázala svým vlastním způsobem i obě dvě představení, kterými byl festival RespondART zakončen. Důsledky, které si naše současná společnost nese díky jednání svých předků, se při prvním pohledu nezdají být zcela fatální, ovšem je jisté, že zdání trochu klame. Věci, které se opomíjejí, neřeší a zapomínají, nikdy nezmizí, ale pouze hibernují mimo zorné pole. Performativní esej o tanci, což v praxi znamená, že se jednalo o divadelní prezentaci diskurzu z oblasti taneční vědy nazvanou Situation with DoppelGärnger / Situace s dvojníkem, rozvinula téma problematiky kulturního přivlastňování a komercionalizace černošských tanců západní civilizací. Demonstrace na několika konkrétních případech odhalila komplikovanost určení vzniku některých typů tanců, které bychom mohli označit jako společenské, etnické či komunitní, pokud bychom měli jistotu jejich původu.

Problematika sahá až do minstrelových podívaných v 19. století, nicméně odborné dění, tj. přebírání autentického tanečního stylu daného etnika či komunity do komerčního světa popové kultury zaznamenáváme i dnes. Dalo by se říci, že je to následek rozvíjející se globalizace. Přesto, že to svádí k instinktivní snaze o bagatelizaci, není to místě. Vždyť si stačí uvědomit výsledky globalizačního působení na planetu a stav jejích obyvatel. Opravdu chceme i kulturní globalizaci, v níž by se rozplynula vnitřní identita každého z nás, pokud bychom nebyli schopni definovat své (nehmotné) kulturní dědictví a akceptovat tak své kořeny a svůj původ? Řešením není represe, ale hlubší zájem a poznání podstaty. Zde konkrétně podstaty daného tance, jeho obsahového významu, který se odráží nejen v konkrétnosti jeho dochované formy.

Autoři a performeři Julian Warnwe a Oliver Zahn, kteří fungují pod hlavičkou německého uskupení Hauptaktion nejsou přímo uměleckými tanečníky. Jejich zájem o tanec je spíše vědecký, Julian Warnwe se profesně věnuje kulturní antropologii a etnologii. Jeho výzkum se zabývá kontextem rasismu a popkultury. Oliver Zahn je především divadelní tvůrce a performer, který s různými partnery vytváří choreograficky diskursivní eseje zaobírající se politickou historií a pamětí, významem kolektivních vzpomínek a nacionalismy, a to vždy ve vztahu k tělu a prostoru. Jeho práce důrazně staví na etnografickém terénním i archivním výzkumu, který završuje auto testováním.

Výsledek této jejich práce tedy zcela vybočuje mimo rámec představ o umělecké performanci, byť se jedná o formu dokumentárního divadla. Snad by se tento tvar dal přirovnat k začátkům působení české tvůrčí skupiny obdobného zaměření Handa Gote Research and Develepment. Jak je vidět, ani divadelní performance nemusí být nutně vždy přímo uměleckým dílem, aby byla angažovanou tvorbou, která dokáže oslovit a zapůsobit. Nicméně musí dostát své funkci a zachovat si kvalitu přístupu a hodnotu sdělení na základě faktů a jejich analýzy. A to se zde povedlo.

Hodí se snad i připomenout, že obdobně zaměřené zahraniční představení, které se věnovalo prezentaci faktografického sběru dat o uvádění choreografie Kurta Joose Zelený stůl, hostilo pár let nazpět i divadlo Ponec. Bohužel jeho tehdejší úroveň a vyznění spíše nahrávalo všeobecné náladě směřující k odsuzování tanečně vědní badatelské činnosti, než by podpořila její popularizaci, jako se to dařilo u Situation with DoppelGärnger.

Závěrečný večer festivalu patřil skupině Pink Mama Theatre, která se prezentuje jako nezávislá evropská divadelní a taneční skupina sídlící ve Švýcarském Bernu. Působí pod vedením svých zakladatelů Slawka Bendrata a Dominika Krawetskiho (oba původem z Polska). Jejich tvorba využívá všechny dostupné scénické prostředky pro vytvoření umělecké formy, která je zpodobněním jejich autorských představ o tanečním divadle, nesoucím naléhavost společenské kritiky.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na