Festival Špilberk začal – bez roušek a rozestupů, zato s nadšenou atmosférou

Orchestr na pódiu očekával dirigenta Leoše Svárovského, (mimochodem na nových, pohodlných židlích), ale vystoupila ředitelka filharmonie Marie Kučerová. Neskrývala nadšení a chválila orchestr a dodávala jim odvahu, neboť před nimi stál nelehký úkol. I přes uvedení do problému se posluchačům obtížnost provedení skládala do vědomí až pomalu a postupně.

Program, složený z populárních klasických děl, se vázal k napoleonským válkám, ke kterým skladatelé napsali svá díla. Boj s Napoleonem se významně dotkl i Brna a to prostřednictvím bitvy u Slavkova, která se připomíná na blízkém bojišti každým rokem začátkem prosince. Ale rakouské dělostřelce čekal neobvyklý boj i v tento večer a to pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského.

Ludwig van Beethoven napsal skladbu Wellingtonovo vítězství op.91 se dvěma částmi, Bitva a Vítězná symfonie, na základě společné vítězné bitvy Španělů a Britů proti Napoleonovi v roce 1813. Obraz bitvy v symfonii je tvořen spoustou žesťových a bicích nástrojů, včetně dělových ran. A tady právě byla příležitost pro dělostřelce i pro zvukové i obrazové efekty. Na plátně za hudebníky, proti publiku, se promítalo dění na bastionu, kde střílela 3 děla, přivezená od Slavkova. Děla na bastionu jsou totiž již mnoho let jen nefunkční atrapy. Přenos zajišťovali zvukaři pod velením dramaturga Vítězslava Mikeše, který musel předvídat i tříminutovou prodlevu, ale vše klaplo skvěle. Dokonce se dostavil i efekt ozvěny, která se odrážela od stěn nádvoří a znásobovala trojnásobně dělové rány. Tak mohutnou kanonádu by mohl slyšet i hluchý Beethoven!

Druhá skladba v pořadí, Slavnostní předehra 1812, op. 49 Petra Iljiče Čajkovského, měla stejné efekty. Opět se podařilo využít dělostřelce a dokonce se do hry zapojila i hradní zvonkohra, speciálně vyladěná a upravená pro ruční ovládání, kterého se skvěle zhostila manažerka festivalu Lucie Sýkorová. Všechny komponenty do sebe bezchybně zapadaly a efekt hořící Moskvy byl dokonalý. Je třeba pochválit i hudební provedení pod taktovkou Leoše Svárovského, který jako kontrast proti rachotu děl a volání zvonů, a proti fanfárám a částem Marseillaisy, postavil skvěle frázovanou líbeznou melodii, aby carskou hymnu podpořenou zvony vyvedl do vítězného závěru. Efekt byl dokonalý a obecenstvo nadšené. Také díky zvukařské spolupráci, neboť orchestr byl nazvučený, což vyvažovalo jeho zvuk s kanonádou.

Ve druhé části večera nastoupil spolu s orchestrem Filharmonie Brno Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, aby společně provedli efektní dílo, jako stvořené pro pohodové letní večery. Carmina Burana, Buránské písně německého skladatele Carla Orffa. Spolu s nimi se představili i sólisté, barytonista Roman Hoza, tenorista Daniel Matoušek a sopranistka Tereza Mátlová. Do hry se opět zapojilo plátno za hudebníky a sborem, na kterém dramaturg filharmonie Vítězslav Mikeš promítal český text písní. Velmi užitečný počin, skladbu všichni sice notoricky známe, text v programu je ale málokdo schopen při hudbě sledovat. Orientace byla dokonalá. Zvukový aparát opět přišel ke cti, i když tentokrát se již opravdu nestřílelo. Byl nazvučený nejen orchestr, ale i sbor a sólisté. Tady se ale už vtírá myšlenka, zda není méně více a proč bylo nutné k tomuto kroku sáhnout. Akustika nádvoří je překvapivě dobrá a pěvci byli zkušení a kvalitní a zvučení jim v barvě tónu spíše uškodilo, než pomohlo. Roman Hoza vládne plným a barevným barytonem, ale býval by prostor hravě zvládl. Tenorista Daniel Matoušek je sice mladý, ale jeho vysoký tenor je právě proto svěží a zvonivý. Sopranistka Tereza Mátlová disponuje jasným a nosným sopránem, který nedokázal zkreslit ani mikrofon. Sbor byl sice díky zvučení mohutný, ale zvuk nezněl přirozeně, stejně jako zvuk orchestru. Snaha dobrá, ale zřejmě je nutné v budoucnu ještě na výsledku zapracovat.

Dirigent Leoš Svárovský dal dílu svěžest a energii, lyrické pasáže si užil spolu s orchestrem i spolu s publikem. Výsledkem byly nadšené ovace a výjimečná atmosféra na Špilberku, kterou si mnozí ještě prodlužovali na vyhlídkových terasách. Festival Špilberk měl úspěšný rozjezd a čeká ho ještě dalších šest koncertů.