Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou Marka Šedivého předvedla Enigmu jako gejzír instrumentačních nápadů

Koncert v Kongresovém centru Zlín si nejlépe vychutnáte na balkónech

Projekt zlínské rodačky, architektky Evy Jiřičné v centru Zlína byl dokončen v roce 2010 a dosud stále představuje jediný moderní koncertní sál v České republice. Je však, na rozdíl od brněnského a ostravského projektu ve výstavbě, víceúčelovým kompromisem. Dole v přední polovině hlediště dobře vidíte na smyčce, slyšíte kompaktní, leč nevyvážený zvuk – například dřeva v něm zcela zanikají, jak jsem se přesvědčil v úvodním čísle večera. Hlediště se v přízemí směrem dozadu nijak nezvedá, takže vzadu už na pódium dobře nevidíte. O poznání lépe zní orchestr v prvém pořadí a úplně nejlíp pak v pořadí druhém na rozměrných balkonech, kde je zvuk skvěle vyvážený a kde se jednotlivá sóla dobře prosazují ve všech dynamických odstínech.

Edward Elgar je rovněž autorem symfonické úpravy prvního čísla programu, Fantazie a fugy c moll BWV 537 Johanna Sebastiana Bacha.Vzniklav roce 1921, kdy se po smrti milované ženy Caroline Alice obracel ve smutku a zoufalství k dílu barokního mistra. V té době nebyly bachovské transkripce ničím neobvyklým, Elgar vytvořil skvostnou orchestrální úpravu zejména v meditativních úsecích, zatímco některé přírazy či akcenty ve fuze budí dnes přece jen jistý úsměv. Orchestr zaujal již v mysteriózním úvodu s pomalu vynořujícím se hobojem, s následnou plnou plasticitou zvuku a měkkostí žesťů. Dirigent večera, Marek Šedivý, fantazii a fugu pečlivě vypracoval po stránce hlasové i gradační.

Mendelssohnovy koncertní kusy mistrně vyvažují virtuozitu s něžnou kantabilitou

Program pokračoval dvěma koncertními kusy německého romantika Felixe Mendelssohna-Bartholdyho pro klarinet, basetový roh a orchestr. Obě díla v třívětém koncertantním rozvrhu vznikla v roce 1832 v Berlíně pro otce a syna, klarinetisty Heinricha a Carla Bärmannovy. Oba se tehdy chystali na koncertní turné do Petrohradu a skladatele žádali o nové skladby. Měli však hluboko do kapsy, takže Mendelssohn se rozhodl vybrat si honorář v naturáliích. Bärmannovi totiž vynikali i svým kuchařským uměním, korunovaným několikahodinovou přípravou pověstného smetanového závinu s nudlemi dle vlastního receptu. Mendelssohn tedy uspořádal jakýsi přátelský souboj. Po jeho odstartování se vrhl ke klavíru na kompozici prvního koncertního kusu f moll, op. 113, zatímco Bärmannovi se čile otáčeli v kuchyni, aby připravili proslulou kulinářskou specialitu. Kdo byl dřív hotov a tedy vyhrál, nevíme. Vítězům i poraženým zřejmě výtečně chutnalo, neboť druhý koncertní kus d moll, op. 114 vznikl brzy nato za podobných okolností. Na jeho autografu čteme: „Bitva u Prahy! Velký duet pro vařené nudle, smetanový závin, klarinet a basetový roh od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho“. Bitvou u Prahy byla v nadsázce míněna krvavá bitva Prusů s Rakušany 6. května 1757 u Štěrbohol, jež byla i po mnoha letech v Berlíně synonymem zvlášť lítého boje a tématem módních „bitevních“ skladeb. Také při dedikaci díla interpretům zvolil Mendelssohn vtipnou formu: „Bärlin, Bärenstrasse, 30. Dezembär 1832, für beide Bärmänner“ (Bärmann = medvědí muž).

Oba Mendelssohnovy koncertní kusy mistrně vyvažují virtuozitu s něžnou kantabilitou. Pro zlínské provedení si orchestr pozval frekventovanou českou klarinetistku Annu Paulovou a prvního klarinetistu zlínského orchestru Mateje Veselku, jenž virtuózně ovládá rovněž basetový roh, nástroj raritní a jen zřídka používaný. Anna Paulová předvedla celou řadu kouzelných pianissim a svůj part okořenila mnoha vtipnými, často jen náznakovými kouzelnými finesami, jež mě skutečně bavily. Matej Veselka, prost všech technických limitů, hrál měkce, oduševněle, suverénně a zároveň vůči Paulové i nanejvýš citlivě. Oba sólisté se svými party vyloženě bavili, odpovídali si, předávali navzájem hudební myšlenky, vzájemně se inspirovali v drobných kadencích a předváděli koncertantní dialog plný noblesy, něhy i virtuozity. Sklidili zasloužený úspěch a rozloučili se efektním přídavkem, Mozartovým Duem č. 1 g moll KV 423 (v originále pro housle a violu). Krátce shrnuto, skvělý Mendelssohn obou sólistů, Paulové i Veselky, byl čirou muzikantskou radostí.

Jistou výhradu však mám k orchestrálnímu doprovodu, průzračnému a rytmicky nelehkému, zejména v rychlých úsecích. Ve třetí části prvního konzertstücku došlo k nesouhře, když dirigent (jak se osobně domnívám) trochu přehnal velmi rychlé tempo úvodu. Hned si to asi uvědomil, jenže už nešlo přibrzdit… Sólisté, stojící bezprostředně vedle, se ho statečně drželi, avšak orchestr to zachytil jen částečně. Zejména vzdálené horny své rychlé doprovodné přiznávky nestíhaly plně „vyzobat“ a posouvaly se s nimi až na hlavní doby. Marek Šedivý dirigoval celý koncert bez taktovky. Je to jistě jeho volba, avšak z vlastní orchestrální praxe vím, že v mnoha případech je taktovka pro hráče srozumitelnější a na dálku jasnější, což by v Mendelssohnovi možná zafungovalo lépe…

Marek Šedivý provedl Enigmu v široké výrazové paletě odstínů

Po přestávce zazněly Elgarovy proslulé symfonické variace Enigma. Takticky jsem změnil místo v hledišti, dle rady místních jsem z přízemí vyběhl na balkon do druhého pořadí – a dobře jsem udělal! Zlínským filharmonikům se pod Šedivého vedením dařilo realizovat gejzír instrumentačních nápadů, bravurních orchestrálních běhů, lyrických ztišení a opětovných barevných explozí, jimiž Enigma oplývá. Znělo to tu něžně, tu hymnicky. Není přitom vůbec nutné vědět, které ze svých přátel Elgar v té či oné variaci zpodobnil a jejichž iniciály uvedl u většiny variací. Hudba se rozeznívala do extatické šíře zejména ve známé deváté variaci Nimrod, nádherné hudbě přinášející hluboce pravdivý silný cit, smíření i naději. Marek Šedivý provedl Enigmu v široké výrazové paletě odstínů, ve vší bohatosti a dynamické rozmanitosti. Stavebně dílo vybudoval z mnoha jemných detailů v mohutný celek. Z orchestru si plné absolutorium zasloužila v prvé řadě dřeva: krásnými sóly upoutal především první klarinetista Jiří Kundl, dále první hobojistka Alžběta Jamborová, první flétnistka Kristýna Vaculová a první fagotistka Eva Karbanová. Ve smyčcích mi k plné spokojenosti chyběl jen onen pověstný pult navíc (v primech by se určitě na pódium vešel!), aby skutečně naplno ve vší sytosti zaburácely. Působivá byla rovněž sóla prvního violisty Pavla Březíka a koncertního mistra violoncell Martina Bzirského.

Na výkonu orchestru byla silně patrná dlouhodobá a poctivá šéfdirigentská práce ve stabilním akustickém prostředí. Filharmonie Bohuslava Martinů disponuje řadou orchestrálních osobností, jež těleso inspirují a posunují ho dále a výše. Enigma zlínským skutečně seděla. Škoda, že toto reprezentativní dílo anglického pozdního romantismu se u nás nehraje častěji…

ENIGMA, abonentní koncert B7
čtvrtek 15. května 2025 v 19.00 hodin
Kongresové centrum Zlín

Program:
Johann Sebastian Bach: Fantazie a fuga c moll, BWV 537, v úpravě Edwarda Elgara pro velký orchestr, op. 86
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Koncertní kus č. 1 f moll, op. 113 pro klarinet, basetový roh a orchestr
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Koncertní kus č. 2 d moll, op. 114 pro klarinet, basetový roh a orchestr
Edward Elgar: Enigma, variace na originální téma pro orchestr, op. 36

Účinkující:
Anna Paulová – klarinet
Matej Veselka – basetový roh

Filharmonie Bohuslava Martinů
Marek Šedivý – dirigent