Brněnská Filharmonie připravila dramaturgicky velmi zajímavý večer, když v osobě Stefana Veselky našla linku, jak spojit norskou národní hudební pokladnici, kterou zhudebnění Peer Gynta zajisté je, s hudbou Smetanovou a Dvořákovou. A dovolila tak posluchači hledat některé zajímavé momenty, které všechny tři skladby spojovaly. Byl to především klid a respekt, jenž z Veselkovy interpretace vycházel, kouzlení s rozsáhlými citovými plochami a v neposlední řadě uvolněnost a přesnost všech hráčů Filharmonie Brno.
Devětačtyřicátník Stefan Veselka je synem klavíristky Mileny Dratvové a brněnského houslisty Františka Veselky. Klavírní hru studoval na salcburském Mozarteu a také v Berlíně. Po studiích se postupně představil v sálech celého světa a dnes patří mezi přední norské hudebníky. Od roku 2014 vede Symfonický orchestr v Münsteru a mimo jiné slavil úspěch i za kompletní nahrávku Dvořákovy klavírní tvorby u společnosti Naxos. Ze stupínku brněnské Filharmonie působil velmi upřímně a vlídně, žádná zbytečná přehnaná gesta. S filharmoniky a hudbou samotnou pracoval velmi pragmaticky a cíleně, aby vyzdvihl především její obsah, i když nelze hovořit o tom, že ta hudba zazářila více než standardním způsobem.
To ovšem nic nemění na tom, že předvedl dobrý výkon a hráče dokázal motivovat k přesnosti a soustředěnosti. Filharmonici na chvíli opravdu opustili Brno a přenesli se na čas pod mystickou polární záři. Konstelace blízké budoucnosti na mě očividně i slyšitelně působí velmi pozitivně a po technické stránce jim v celkovém pohledu nelze nic zásadního vytknout. Přesně a pravdivě pracovali s jednotlivými skladbami, ať už s hravou a zároveň drásavou symfonickou básní Bedřicha Smetany, nebo s Dvořákovými radostnými a zralými momenty z Osmé symfonie. Smetanova skladba byla sama o sobě zajímavým místem koncertu, kde je sice koncepce podobná ostatním „skandinávským“ básním autora, avšak hudba sama o sobě originálně kombinuje norský příběh (tragický popis dávné norské historie) s „příběhem“ hudební tvorby ryze českého národního autora.
Hlavním lákadlem byl logicky Peer Gynt. Edvard Grieg vytvořil populární hudbu, která doslova zlidověla. A ač může tento stav působit pro některé posluchače jako hendikep, nelze té hudbě upřít jistou nepopsatelnou moc, kterou na člověka dokáže působit. Stefan Veselka společně s Filharmonií Brno představil až pohádkového Peer Gynta, který si hrál s barvami, lidskými osudy a pocity štěstí. Už první část Jitřní nálady zásluhou plných smyčců a lehkých a přesných dechů naplno ukázala sílu Griegovy hudby. Smyčce pak v další části, kde Peer Gyntova matka umírá, dokázaly bez jakýchkoli pochybností zprostředkovat toto výsostné místo hudby světového dramatu. Nelze opominout ani část Arabský tanec, kde filharmonici vyprávěli Peer Gyntovy zážitky z pobytu mezi Maury. Peer Gyntova rozbouřená duše se naopak naplno zrcadlila v divoké hře předposlední části druhé suity. Skladba pak vyvrcholila Solvejžinou písní, která byla bez jakýchkoli pochybností vrcholem celého večerního koncertu.
Dvořákova Osmá symfonie G dur byla pak příjemnou a klasickou tečkou. Filharmonici tempově nějak zásadně nechvátali, Veselkova představa byla spíše umírněná a niterná. Neopomenul zdůraznit všechny dramatické momenty, orchestr však spíše lehce vyprávěl, než aby se dral dopředu. Druhá věta byla poetickou paletou a hlavním místem Veselkova Dvořáka. Třetí věta pak lehká, jiskrná a plná patosu, kterému jsem v tu chvíli zcela podlehl. Jistě zahraná fanfára závěrečné věty a lehčí tempo celé části radostně a znovu nijak rychle v úplném závěru symfonii uzavřelo.
A jen malá poznámka na závěr. Je velká škoda, že orchestr nemůže využívat prostory Stadionu pro svůj koncertní provoz plnohodnotně. A mrzí mne, že sál i ostatní prostory ztrácí svoje původní kouzlo a stávají se místem zábavy s fialově nasvíceným stropem, led světly a dunivou elektro hudbou, která doprovodila i poslední větu Dvořákovy symfonie.
Hodnocení autora recenze: 85 %
Česko-norské dialogy
Dirigent: Stefan Veselka
Filharmonie Brno
9. a 10. listopadu 2017 Sál Stadion, Kulturní centrum Babylon Brno
(psáno z koncertu 10. 11. 2017)
program:
Bedřich Smetana: Hakon Jarl, symfonická báseň op. 16
Edvard Grieg: Peer Gynt, suita č. 1 op. 46 a č. 2 op. 55
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur op. 88
