Filharmonie mladých Praha v Rudolfinu

Rozhovor s dirigentem Ladislavem Ciglerem 

Právě na dnešní večer je do Dvořákovy síně pražského Rudolfina ohlášen nevšední host: Filharmonie mladých Praha. Orchestr, který je šestinásobným vítězem celostátní soutěže žákovských a studentských orchestrů Concerto Bohemia a trojnásobným vítězem v kategorii orchestrů v mezinárodní soutěži Young Prague, vystoupí pod taktovkou svého zakladatele, dirigenta Ladislava Ciglera. Ten si během závěrečných příprav na dnešní večer našel čas i pro náš portál. 
Kdy jste se začal věnovat hudbě a jaký nástroj (kromě taktovky) ovládáte?

Hudbě jsem se začal věnovat v osmi letech. V naší rodině z tátovy strany byla tradice, že všichni na něco hráli. Na housle, na harmoniku, na saxofon. Já jsem si vybral housle. Na konzervatoři jsem vystudoval obor housle a lesní roh. V současné době vyučuji hru na housle.

Odkud a kudy vedla vaše cesta k dirigování?

Snažil jsem se vždy chápat hudbu jako celek. Rád jsem si prohlížel partitury, lákalo mě dozvídat se, jak se nástroje sehrávají dohromady a jak se pracuje se zvukem. V době, kdy jsem studoval na konzervatoři, jsem měl úraz na levé ruce a půl roku jsem nesměl hrát. Tehdy vznikla možnost záskoku za dirigenta tamburašského souboru a já ji využil. Dirigentské řemeslo mě později naučil profesor Radomil Eliška v externím studiu na HAMU.

Jak došlo ke spolupráci se Základní uměleckou školou Na Popelce?

Pan ředitel Tomáš Krejbich před dvaceti lety sháněl učitele, který by při základní škole v Kunraticích vyučoval zobcovou flétnu. A protože jsem tenkrát hledal možnost přivýdělku, doporučil mě tam můj profesor lesního rohu.

A jak došlo ke vzniku symfonického orchestru v ZUŠ Na Popelce?

Ta otázka je příliš složitá na krátkou odpověď. Myslím si, že orchestr takového typu může na ZUŠ založit pouze mladý nadšenec, kterého to baví. Zkušený profesionální dirigent by byl asi záhy udolán množstvím problémů, s nimiž se musí potýkat.

Bývalý zástupce ZUŠ Na Popelce pan Karel Mahelka spolu s panem ředitelem Tomášem Krejbichem potřebovali někoho, kdo by pracoval s dětmi formou souborové hry. Já jsem měl zkušenost ze svých sedmnácti let, kdy jsem byl přizván ZUŠ na Praze 8 k nastudování Rybovy Vánoční mše, kterou jsem potom dirigoval v kostele U Jezulátka. Navrhl jsem jim tedy, že bychom se mohli pokusit o nastudování Rybovy Vánoční mše, a oni souhlasili. To byl začátek symfonického orchestru Na Popelce. To, co se za osmnáct let fungování orchestru podařilo, posunulo hranice možností toho, čeho lze dosáhnout na úrovni ZUŠ.

Jakým způsobem si ze žáků školy vybíráte členy Filharmonie mladých Praha?

Žádný klíč na to není, žáci se hlásí sami. Pokud je v orchestru místo a student odpovídá svou úrovní hry požadavkům orchestru, je přijat. Převážná většina hráčů se rekrutuje z přípravných orchestrů ZUŠ. Žák tak nejprve prochází Smyčcovým souborem, který je určen pro první stupeň základní školy. Následuje jeho členství v Komorním orchestru. V něm jsou žáci druhého stupně základní školy a starší hráči, kteří ještě nestačí na úroveň Filharmonie mladých Praha. Oba přípravné orchestry vedu také já. Neobejdu se ovšem bez pomoci dalších učitelů, zejména Jany Růžičkové (houslové asistentky) a Jakuba Přibyla (korepetitora na cembalo a mého konzultanta při přípravě notového materiálu).

Jak vybrané členy Filharmonie mladých Praha následně „orchestrálně vychováváte“?

Orchestr nemá stálý repertoár, ten vybírám každý rok „na míru“ aktuálnímu hráčskému obsazení. S jednotlivcem se v orchestru průměrně počítá na pět až sedm sezon. Během této doby se každý seznámí s různorodými skladbami, co se týče techniky i výrazu.Jak se na chodu orchestru odráží spolupráce s výjimečnými talenty, ať už z newyorské Juilliard School, či loňské koncerty s koncertním mistrem České filharmonie Josefem Špačkem?

Doufám, že pozitivně. Dokážou inspirovat a motivovat hráče k lepšímu výkonu. Spolupráce s nimi umožnila pozvat i publikum, které by jindy na naše koncerty nepřišlo a které mělo příležitost vidět, že jsme schopni doprovodit hráče na tak špičkové úrovni.

Máte nějaký zvláštní recept, podle něhož udržujete tvůrčí orchestrální kolektiv? Vždyť 18 let je pro mládežnický orchestr úctyhodný věk …

Receptem je systematická práce, přesně plánované zkoušky, pravidelné koncerty a jasně daný metodický postup s interpretačním záměrem. Výrazně ke tmelení kolektivu přispívají pravidelná jarní a podzimní víkendová soustředění. Jinak nezapomeňte, že hráči v orchestru se mění, nikdo z nich tam není těch osmnáct let, co orchestr existuje.

Může si vůbec malá ZUŠ dovolit živit velký symfonický orchestr?

Nemůže. Díky tomu, že orchestr dosáhl řady vítězství v různých soutěžích, získal možnost sponzoringu. Sponzorem, který asi nejvíc ovlivnil práci orchestru, je firma Rohde & Schwarz zastoupená svým jednatelem panem ing. Pavlem Šalandou.

Jaký repertoár baví hrát mladé orchestrální hráče?

Nejvíc se asi osvědčil romantismus. Pro zajímavost zařazuji i filmovou hudbu, která reprezentuje dvacáté století.

A co baví nejvíce vás při spolupráci s mladým orchestrem?

Možnost svobodné a systematické práce. U dospělých hráčů to může být rutina, zatímco naši žáci postupují kupředu z úplné nuly a je zajímavé sledovat jejich vývoj.

Filharmonie mladých Praha je laureátem mnoha prestižních ocenění, její kvality jsou nezpochybnitelné. Nezatoužíte přeci jenom někdy dirigovat profesionální symfonické těleso a vyzkoušet si stejné skladby v jeho podání?

Tuto možnost jsem měl s Pražskou komorní filharmonií. Rozdíl je ten, že s profesionálním tělesem dirigent dělá pouze pojetí skladby a výraz, zatímco u školního orchestru provádí i základní nácvik technického provedení. S mladými hráči ze ZUŠ trvá nácvik déle a kvalita nemůže nikdy dosáhnout profesionální úrovně. I když takové dva orchestry nelze vůbec srovnávat.

Působíte jako dirigent ještě jinde než v ZUŠ Na Popelce?

Ještě působím v podobné úloze, ale na středoškolské úrovni na Gymnáziu a hudební škole hlavního města Prahy. Vedu tam také symfonický orchestr.

Můžete krátce představit program slavnostního koncertu, který proběhne právě dnes večer v pražském Rudolfinu?

Program začíná méně hranou skladbou romantického autora Jeana Sibelia Ouvertura Karelia, op. 10, následuje Beethovenova První symfonie. Tuhle skladbu má v repertoáru každý orchestr, protože je ideální pro výuku orchestrálního řemesla. Hlavním číslem bude violoncellový koncert h moll Antonína Dvořáka, což je výjimečná, ale interpretačně náročná skladba. Patří mezi nejhranější česká díla ve světě.

Jak došlo ke spolupráci s Tomášem Jamníkem?

Prvním impulsem bylo, že jsem chtěl, aby Filharmonie mladých Praha hrála violoncellový koncert Antonína Dvořáka. Před časem jsem totiž tento koncert nacvičoval s orchestrem Gymnázia a hudební školy hlavního města Prahy, zaujal mě a čekal jsem, až k němu Filharmonie mladých Praha personálně dozraje. Tomáše Jamníka znám z GMHŠ, z doby, kdy tam studoval. Věděl jsem, že je to výjimečný talent a zároveň člověk, se kterým se velmi dobře spolupracuje.Jste na prostředí Rudolfina a Dvořákovy síně zvyklý, nebo pro vás vystoupení v tomto prostoru znamená něco zvláštního? A pro orchestr?

Jsem na toto prostředí zvyklý, neboť tam posledních deset let diriguji jednou až třikrát ročně. A zároveň je pro mě koncert v Rudolfinu vždycky výjimečnou záležitostí. Myslím si, že v orchestru Dvořákova síň budí respekt a koncert v Rudolfinu je pro ně vždy velkou motivací k tomu, aby posunuli výkon na maximum.

I když sny se nemají vyzrazovat, prozraďte na závěr, zda existuje nějaká skladba, o jejímž provedení s Filharmonií mladých Praha sníte.

Během osmnácti let, co orchestr vedu, se mi několik snů vyplnilo. Bylo to například kompletní provedení 8. a 9. symfonie Antonína Dvořáka, houslového koncertu Antonína Dvořáka s Josefem Špačkem, nastudování houslového koncertu Maxe Brucha se svou žákyní Lucií Hanákovou a uvedení symfonických básní Bedřicha Smetany Vltava a Šárka z cyklu Má vlast.

A o čem sním?

Že bude dál Filharmonie mladých Praha schopna poctivě nacvičit všechny možné symfonické žánry, jako jsou koncertní a operní předehry, symfonické fantazie a básně, symfonie, instrumentální koncerty a vokálně- instrumentální díla. Mahlerovu symfonii od ní nečekám.

Děkuji za rozhovor!www.filharmoniemladych.cz