Filip Staněk: Česká taneční scéna by si měla více věřit

  1. 1
  2. 2
Tanečník a pedagog Filip Staněk je renesanční muž. Kromě své taneční profese, v posledních letech v souboru 420PEOPLE, vyvinul i vlastní pohybovou metodu Smart Body pro veřejnost, věnuje se tvůrčímu psaní a studuje filosofii na Filosofické fakultě UK v Praze, již následně aplikuje i ve své praxi. Není proto divu, že se vyjadřuje k mnoha tématům současné české taneční scény, jako je například odborná kritika či efektivní komunikace s divákem. „Umělci by se neměli publiku podbízet,“ zastává názor.
Filip Staněk v inscenaci 420PEOPLE Recall (foto Naoshi Hatori)

Vyjadřujete se k aktuálním tématům z tanečního světa. Která jsou pro vás v této době obzvláště palčivá?
Aktuálním tématem je určitě školství a tanec a publikum. Pro mě osobně je to ale autenticita. Ve své práci se k ní vždy snažím směřovat. Česká taneční scéna podle mě postrádá humor, nadhled a vkus. Často tanečníkovi jeho výkon nevěřím. Může to být způsobeno tím, jakého se mu dostalo vzdělání nebo přístupem choreografa. Příčina ale vězí v autenticitě, respektive jejím nedostatku.

Jak ji jako tanečník chápete vy?
V mé taneční praxi se promítají principy a filosofie, která prostupuje mým vlastním životem. Chci věřit tomu, co dělám. Kdyby mi choreograf řekl, že to mám zatančit určitým způsobem, ale já to tak necítil a jen se snažil naplnit jeho představu, šlo by to proti mému přesvědčení. Tanec mě musí oslovovat. Když třeba vidím soutěž společenského tance, technicky je to dokonalé, ale nic mi to neříká. Zato když tančí lidé na ulici v Argentině, autentické to je!

Filip Staněk v inscenaci 420PEOPLE The Watcher (foto Pavel Ovsík)

Jako další téma jste zmínil tanec a publikum…
420PEOPLE se zapojil do mezinárodního projektu CLASH!, a ten nahlíží na toto téma z různých stran. Řeší se cílová skupina současného tance, jak přilákat diváka na představení, jaký je rozdíl mezi divákem online a naživo v divadle, jak interpret vnímá jeho reakce atd.

Současný tanec není vnímaný jako mainstreamový žánr. Bude tomu tak vždy?
Hledají se různé cesty, jak do divadla přivést diváky, a často se na problém nahlíží jen tržně a servíruje se produkt, který má zaujmout. Druhým extrémem jsou konceptuální kusy, kde se divák nebere v potaz vůbec. Zásadní je podle mě snažit se vytvořit co nejkvalitnější dílo a svými výrazovými prostředky se pokusit vyjádřit, co chce tvůrce říct. Když vznikne dobré představení, diváci to poznají a rozkřikne se to. Na české taneční scéně ale panuje tak nízké sebevědomí, že máme tendenci se publiku přizpůsobovat a podbízet vkusu.

Takže na tom, že bývá opomíjená, má scéna současného tance svůj podíl?
Ano. Důležitá je i komunikace s divákem. S 420PEOPLE například děláme diskuze, zodpovídáme jejich dotazy, otevíráme se. Neznamená to ale, že prozradíme veškerá tajemství. Tanec je fascinující v tom, že všechno nejde popsat slovy a necháte ho na sebe prostě jen působit. Divák musí být zvědavý, mít zájem. Když se budeme podbízet a hlásat do světa, že současný tanec je pro všechny, může to být kontraproduktivní.

Filip Staněk v inscenaci 420PEOPLE Panthera (foto Pavel Ovsík)

V souvislosti se současným tancem často zaznívá slovo „strach“. Myslíte si, že se ho diváci opravdu bojí?

Někteří možná ano, často ale oprávněně. Stává se mi, že v divadle vidím opravdové hrůzy. A pokud z toho divák získá dojem, že takhle vypadá současný tanec, nedivím se, že si lístek podruhé už nekoupí. Když se například bavím s rodinou nebo přáteli, kteří přišli na moje představení, často nevědí, co říct. To ale neznamená, že to na ně nějak nezapůsobilo!

Jak byste na současný tanec pozval diváky vy?
Já bych je právě vůbec nezval. Nevyvíjel bych žádný tlak. Reakcí na tlak je vždycky blok.

Vyjadřoval jste se i k tématu kvality taneční kritiky. Je pro vás jako pro umělce důležitá?
Čtu je a samozřejmě jsem šťastný, když jsou pozitivní (směje se). Rozčilují mě ale zabedněné postoje z obou stran – kritiků i umělců.

Filip Staněk v inscenaci 420PEOPLE Máj (foto Pavel Ovsík)

Jsou to dva znepřátelené tábory?
Určitá polarita a dynamika mezi nimi jsou důležité. Udržují obor při životě a ve střehu. Tanečníci a tvůrci jsou vystaveni odbornému, vnějšímu oku, a to je burcuje k lepšímu výkonu. Kritik je tu od toho, aby na představení kriticky nahlédl. Je ale dobře, že i kritika je vystavená kritice. Nebaví mě recenze, kde se jen dozvím, co se dělo na jevišti. Rád bych si přečetl třeba i ostrou kritiku. V zahraničí je například mnohem tvrdší. Přílišná diplomacie nudí.

Jak si představujete kvalitní kritiku?
Když je erudovaná – kritik dlouhodobě sleduje českou i zahraniční taneční scénu, zná kontext, historii, orientuje se ve světě umění obecně. Neměl by se bát přiznat subjektivní pohled. Objektivity nejde docílit. A i když je recenze ostrá, nelze ji vnímat jen negativně. Jiří Kylián má v Británii například kritika, který mu nemůže přijít na jméno. Na první pohled je to zdrcující, ale onen kritik je tak vzdělaný ve svém oboru, že je to vlastně velmi dobrá a přínosná kritika. Čím víc a z co nejvíce různých úhlů pohledu se toho o tanci napíše, tím lépe. Obor pak žije a vzbuzuje zájem i v divákovi. Přijde pak do divadla zjistit, co si o tom myslí on sám.

Než se opět otevřela divadla, mnohá se uchýlila k promítání online. Funguje tanec ve virtuálním prostoru?
Pro mě jako pro diváka ne. Slouží mi to spíše pro přehled, že se třeba můžu podívat, co se dělá ve světě. Nepovažuji to ale za umělecký zážitek a nevzbuzuje to ve mně emoce. V době covidu to byl takový kompromis z nutnosti. Pomáhal souborům udržet se při životě. Jinak to ale není cesta. Není to plnohodnotné řešení a nedokáže představení naživo nahradit.

Filip Staněk v choreografii 420PEOPLE Královna víl (foto Michaela Škvrňáková)
Filip Staněk v choreografii 420PEOPLE Královna víl (foto Michaela Škvrňáková)

Co se online ztrácí?
Intenzita zážitku. Nevnímáme jen očima, ale všemi smysly. Také je to otázka určité kultury. Do divadla se hezky oblékneme, jsme ve společnosti a sdílíme své dojmy s ostatními. Doma sedíme v pyžamu na gauči, chroupeme chipsy a kdykoli si představení stopneme nebo vypneme, když nás přestane bavit. Online je všechno povrchnější a přicházíme o hloubku.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments