„Dva roky jsme s kamerou sledovali dirigenta Jiřího Bělohlávka při práci s Českou filharmonií, v intimním kontaktu s jeho nejbližšími přáteli, například malířem Jiřím Vovsem, kolegy Semjonem Byčkovem a Simonem Rattlem, bývalými studenty a posléze přáteli Jakubem Hrůšou či Tomášem Hanusem, ale především s jeho nejbližším spolupracovníkem, generálním ředitelem filharmonie Davidem Marečkem, který jej ‚vrátil‘ do Česka a do Rudolfina,“ říká režisér Roman Vávra a upřesňuje: „Co se záměru a filmového výrazu týče, nejde o klasický životopisný portrét, spíše o zachycení významné a bohužel i závěrečné etapy umělce při jeho práci a přemýšlení o ní a o životě, troufám si říci, na jeho vrcholu. Významnou složkou filmu je samozřejmě hudba, kterou Jiří Bělohlávek miloval a kterou svým mistrovstvím popularizoval po celém světě.“
Dokumentární film, vyrobený v koprodukci České filharmonie a České televize, zachycuje bývalého šéfdirigenta a uměleckého ředitele České filharmonie Jiřího Bělohlávka na pozadí zkoušek, koncertů, rozhovorů a úvah, ale i dosud nezveřejněných archivních záběrů. Divákům přibližuje osudový vztah Jiřího Bělohlávka k České filharmonii a přináší svědectví o umělcově celoživotní vášni a oddanosti hudbě a své profesi.
Roman Vávra film natáčel ve 120. a 121. sezoně České filharmonie. Velká pozornost je věnována koncertu k sedmdesátým narozeninám Jiřího Bělohlávka a přípravě Dvořákovy Stabat Mater, která zároveň zazněla i při loučení s milovaným dirigentem.
