„Cyril Höschl patřil k mým přátelům a jsem rád, že po domluvě s rodinou můžeme vyjádřit úctu tak velkému člověku, a to právě hudbou, kterou tak strašně miloval a kterou prosazoval jako léčebný prostředek,“ říká šéfdirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Tomáš Netopil.
Requiem Wolfganga Amadea Mozarta se řadí k dílům spjatým s úmrtím svého tvůrce, podobně jako například Čajkovského Patetická symfonie. Představa, že skladatel píše v posledních okamžicích svého života hudbu k zádušní mši v podstatě i pro sebe, je do značné míry pravdivá. Zadavatelem Requiem byl mladý hudbymilovný hrabě Franz von Walsegg-Stupach, který chtěl skladbou uctít památku své předčasně zesnulé manželky Anny. Práce na Requiem probíhala přerušovaně a v časovém tlaku, při kterém se u skladatele začal projevovat nahromaděný stres a vyčerpání, později se přidalo infekční onemocnění. Profesor Cyril Höschl (12. listopadu 1949 – 21. dubna 2025) patřil mezi nejvýznamnější osobnosti české medicíny a vědy vůbec. Věnoval se výzkumu duševních poruch, popularizaci psychiatrie i destigmatizaci duševního zdraví ve společnosti. Přes třicet let působil jako ředitel Národního ústavu duševního zdraví a byl respektovaným pedagogem i veřejným intelektuálem, který se pravidelně vyjadřoval k aktuálním společenským tématům.
Slovo dramaturga Martina Rudovského: „Je nám velkou ctí, že můžeme věnovat koncerty památce Cyrila Höschla, klíčové osobnosti české psychiatrie. Cyril Höschl měl však také hluboký vztah ke klasické hudbě, i proto, že věřil v její hojivou sílu a v její schopnost budovat komunitu. Osobním přítelem Cyrila Höschla a součástí takové komunity je i náš šéfdirigent Tomáš Netopil. Sám k tomu dodává: ‚Cyril pro mne bude vždy ztělesněním obrovského intelektu a bezbřehého lidství, kterým k sobě poutal nás všechny napříč generacemi a životními cestami. Dokazoval neustále, že život je, i přes všechna úskalí a strasti, krásná a dobrodružná cesta, která si zasluhuje být prožita s plným vědomím své krásy a neopakovatelnosti.‘ Společně jsme se rozhodli symbolicky rok po jeho odchodu zařadit Mozartovo Requiem, které pan profesor miloval právě pro jeho hojivou schopnost.“
