Fotoreportáž: V pražské Státní opeře se hrálo naposledy

Pucciniho Turandot 2. července 2016 byla na dlouhou dobu posledním operním představením v budově Státní opery Praha. O rekonstrukci se po delší dobu diskutovalo, vše vypadalo tak vzdálené a najednou je to tu! Den D nastal!

Na to, jaký bude další osud této klasické produkce opery Turandot (premiéru měla před více než dvaceti lety, v roce 1995), jsem se před posledním představením v pražské Státní opeře zeptala Juraje Gerberyho, vedoucího marketingu a PR Opery Národního divadla.

Opera Turandot se v sezoně 2016/2017 v programu žádné ze scén nevyskytuje. Znamená to, že ji uvidíme nejdříve zase až za tři roky nebo dokonce teď v sobotu naposledy?

Juraj Gerbery: To, že Turandot není na programu v příští sezoně, určitě neznamená, že by se jednalo zítra večer o derniéru. Je možné, že bude zařazena například na scénu Národního divadla v roce 2017/2018 nebo v některé z následujících sezon. Je ale jisté, že se tato produkce do zrekonstruované budovy Státní opery vrátí.

Jaké jsou vaše osobní dojmy z toho, že večer se to tady na tak dlouhou dobu uzamkne?

Juraj Gerbery: Pokud mohu mluvit za svou osobu, pociťuji především obrovskou radost, že se našly peníze na tak rozsáhlou rekonstrukci. Protože to nezahrnuje pouze obnovu a vylepšení prostoru pro diváky, ale také – a dá se říci především – tu druhou, „neviditelnou“ část budovy, velmi důležitou pro kvalitní představení: technické zázemí, vzduchotechniku, zvukovou techniku, zázemí pro umělce a personál a podobně. Například v minulosti byli diváci svědky toho, jak se zasekla točna a představení tím bylo narušeno. Doufám, že k takovým technickým incidentům už poté nebude docházet. Těšíme se, až se s celým souborem za dva a půl roku vrátíme zpátky do zrekonstruované budovy.

 

Už odpoledne se setkáváme v prostoru personální vrátnice s představitelem Kalafa, kterým je turecký tenorista Efe Kişlali.

V prvé řadě ale vyjadřuji upřímnou soustrast v souvislosti s úterními teroristickými útoky v jeho rodném Istanbulu…

Efe Kişlali: To, co se stalo v mé zemi, postrádá smysl. Teroristické útoky přinášejí jen zlo. Jsem rád, že moje práce naopak spojuje národy. Opera je v dnešní době mezinárodní multikulturní záležitost, kdy se představitelé z různých zemí potkávají na jednom jevišti a společnými silami se snaží o co nejlepší představení. Je jedno, jakou máte barvu pleti či jakého jste vyznání.

Jaký máte vztah k budově Státní opery v Praze?

Efe Kişlali: Budova Státní opery – to je opravdu krásné historické divadlo. U nás v Istanbulu Státní opera tak krásný dům nemá, když se podíváte na fotky Atatürkova kulturního centra, je to jen taková betonová konstrukce. Ale hlavní jsou lidé uvnitř! U vás obdivuji, že vaše vláda našla finanční prostředky na rekonstrukci, u nás se dává přednost jiným záležitostem, jako jsou silnice nebo komerční budovy, před investicemi do kultury. Situace byla taková, že zpočátku jsme měli dobrého sponzora, potom se po dlouhá léta nic nedělo a práce byly přerušeny, protože nebyly peníze. Doufejme, že toto u vás nehrozí.

 

Ale pojďme už z té správné strany – předním vchodem do opery. Ve foyeru potkávám ředitelku Opery Národního divadla Silvii Hroncovou. Nadšeně nám ukazuje návštěvníky před večerní pokladnou…

Silvie Hroncová: Dnes je tady zcela natřískáno! Teď se doprodávají lístky úplně nahoru na druhý balkón. Cítím, že je zde dnes zcela zvláštní atmosféra, nejen tady diváci, ale i v zákulisí se všichni fotí „na památku“. Pevně věřím, že naši příznivci nám zůstanou nadále věrni a zavítají za námi i do Hudebního divadla v Karlíně. Doufáme i v to, že někoho změna budovy bude motivovat k tomu, aby se šel na některá svá oblíbená představení podívat znovu.

Budova se bude rekonstruovat celá, tedy i vaše kancelář. Nebojíte se, že si nebudete mít kam přesunout svoji židli?

Silvie Hroncová: Naštěstí se podařilo Národnímu divadlu vydražit zpět budovu Themosu, kterou bychom měli převzít teď v červenci, a tam se po nezbytných úpravách a opravách přestěhuje celý management a správa Státní opery.

 

Budova Státní opery, která byla otevřena v roce 1888, prošla kompletní rekonstrukcí naposledy v letech 1967-1974. Už při vstupu do hlediště je vidět, že rekonstrukce budovy je opravdu již nezbytně nutná.

A pak už se usazené publikum zcela ponořuje do hudby a děje Pucciniho pohádky o zlé princezně Turandot. Na závěr zvítězí láska a pěvci si vychutnávají ovace ve stoje. Obecenstvo tleská nadšeně a dlouze, jako by se nikomu nechtělo odejít. Poslední představení v pražské Státní opeře před její rekonstrukcí, naplánovanou na dva roky, končí…

 

Giacomo Puccini:
Turandot
Dirigent: Enrico Dovico
Režie: Václav Věžník
Scéna: Ladislav Vychodil
Kostýmy: Josef Jelínek
Sbormistr: Adolf Melichar
Choreografie a pohybová spolupráce: Otto Šanda
Orchestr a sbor Státní opery
Premiéra 15. září 1995 Státní opera Praha
Poslední představení před rekonstrukcí Státní opery 2. 7. 2016

Turandot – Anda-Louise Bogza
Císař Altoum – Lubomír Havlák
Timus – Jiří Sulženko
Kalaf – Efe Kişlali
Liu – Simona Procházková
Ping – Jiří Brückler
Pang – Tomáš Kořínek
Pong – Martin Šrejma
Mandarín – Roman Vocel
Perský princ – Lubomír Havlák

www.narodni-divadlo.cz