Frankfurtský rozhlasový orchestr uzavřel Pražské jaro

Pouhé dvě položky měl poslední koncert Pražského jara 3. června v Obecním domě: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 77, Johannese Brahmse a po přestávce Dvořákovu Osmou symfonii G dur, op. 88, zvanou Anglická.

Velký rozhlasový orchestr z Frankfurtu přijel se svým exšéfem, nyní čestným dirigentem Paavem Järvim. Léta společných zkoušek a vystoupení byla znát, Järvimu stačilo zvednout mírně ruku, a orchestr perfektně plnil jeho pokyny, dirigoval střízlivým, věcným gestem. V Brahmsově symfonicky košatém a rozsáhlém houslovém koncertu vystoupila jako sólistka Američanka Hilary Hahn. Tato drobná a křehká houslistka vládne suverénní technikou, hraje s naprostou intonační čistotou, obratně a rychle, odvážně nasazuje i ty nejvyšší polohy na hmatníku a tempa. Její tón je velice kultivovaný, bohužel byl ale dost subtilní na tak velký sál. Orchestru její hra příliš neumožňovala využít plný zvuk a podtrhnout právě symfonické kvality Brahmsova koncertu. Museli se držet hodně zpátky, aby v dynamice její sóla nepřebili. První věta začínala ve velmi klidném tempu, a zde vyzněla Hahnové hra jako poměrně chladná. Více bych vyzvedla až třetí část Allegro giocoso, kde v tempech její technika působila nejvíce strhujícím dojmem. Jako přídavek poslala pražskému publiku na rozloučenou Bachovu Sarabandu.Dvořákova Osmá byla tou lepší polovinou koncertu, orchestr předváděl velkolepý zvuk, již v úvodním vznešeném chorusu, v podmanivém tématu a vlastně kdykoli, když se hrálo tutti a fortissimo. To zněly všechny nástrojové skupiny tak kompaktně a sjednoceně jako varhany. Úžasný byl začátek Adagia a jiskřivé lehké běhy houslí uprostřed věty, Allegretto con grazioso mělo kýženou hravost i líbeznost, ležérní glissanda při formulaci motivů ve smyčcích. Tvrdé rázné fanfáry trumpet uvedly 4. větu, která se vzápětí zhoupla do měkkého uvolněného tématu a mnohokrát ještě proměnila svůj charakter ve strhujících turbulencích. Zajímavé bylo náhlé zpomalení v závěru, kdy si dirigent hrál s každým tónem či obratem melodie až v mahlerovských délkách, bylo to poetické a nové. O to více pak kontrastovala ryčná kóda, která celé symfonii učinila rychlý konec. Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr ve svém pohledu na Dvořáka rozhodně nezklamal: přišel s hodně dynamickým, proměnlivým a přitažlivým pojetím.


Hodnocení autorky recenze: 80 %

Pražské jaro 2014
hr-Sinfonieorchester Frankfurt
Dirigent: Paavo Järvi
Hilary Hahn (housle)
3. června 2014 Obecní dům – Smetanova síň, Praha

Program:
Johannes Brahms: Houslový koncert D dur, op. 77
přídavek
Johann Sebastian Bach: Sarabanda
=přestávka=
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88 „Anglická”

www.festival.cz

Foto PJ – Ivan Malý a Zdeněk Chrapek

Hodnocení

Vaše hodnocení - hr-Sinfonieorchester Frankfurt-P.Järvi & H.Hahn (Pražské jaro 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin Kovar

Hodnocením paní Barančicové se někdy musím smát. Např. když jako kvalitu houslistky vyzdvihuje, že “hrála rychle”. :) A koda, “která symfonii učinila rychlý konec” mě také dostala. :)) Kam na to chodí?