Gala 100 let Baletu NdB

Balet Národního divadla Brno oslavil v této sezoně 100 let své existence na kulturní mapě Evropy. Chce vzdát poctu generacím interpretů a tvůrců spojených s tímto souborem, kteří vytvářeli jeho bohatou a slavnou tradici. Proto vznikl exkluzivní koncertní galaprogram k 100. výročí Baletu NdB s účastí tanečních hvězd evropského a světového renomé z těch nejlepších evropských baletních souborů. Samozřejmě nebudou chybět sólisté z Národních divadel z Prahy, Bratislavy a Brna. Účinkující vystoupí v klasických pas de deux i současných choreografiích. Galakoncert se koná v sobotu 25. ledna 2020 od 19.00 v Janáčkově divadle.

Účinkující přijedou například z Velkého divadla v Moskvě, Mariinského divadla v Petrohradě, Vídeňského státního baletu, Královského baletu v Londýně nebo z Nizozemského národního baletu v Amsterdamu. Nebudou chybět ani sólisté z Národních divadel z Prahy, Bratislavy a Brna. „Mrzí mě jen to, že se nám nakonec nepodařilo domluvit hvězdy z Pařížské opery. V příští sezóně by ale při některé příležitosti měly v Brně vystoupit,“ řekl umělecký šéf brněnského baletu Mário Radačovský.

Galakoncert začíná v sobotu 25. ledna od 19:00, lístky jsou zatím vyprodány asi ze 70 procent. „Tento večer je nesmírně nákladný a vlastně i riskantní podnik, protože jsme na něj nedostali žádné dotace,“ uvedl ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Diváci za vstupenky zaplatí od 1000 do 2000 korun. V současné době je podle vedení souboru brněnský balet ve velmi dobré kondici, loni jeho vystoupení navštívilo přes 56.000 diváků. „Jsem rád, že 100. výročí slavíme zrovna nyní, když je náš brněnský balet na vrcholu,“ říká dramaturg souboru Karel Littera.

Galakoncert ale podle organizátorů nebude odkazovat na historii brněnského baletu, má divákům spíš představit současné evropské baletní hvězdy. „K pohledu do historie chystáme výstavu ve foyer. Neradi bychom tento večer rušili velkými textovými vstupy, nechceme, aby byl divák rozptylován od jednotlivých vystoupení,“ doplňuje Karel Littera.

„Historie brněnského baletu je tak bohatá, že by ani nešlo vyjmenovat všechna významná jména, která se na ní podílela. Proto bych byl radši, aby vyprávěl tanec, a ne slova,“ dodává Mário Radačovský.

Potvrzení hosté:

Oxana Skorik / principal dancer Mariinského divadla Petrohrad
Philipp Stepin / první sólista Mariinského divadla Petrohrad

Diana Kosyreva / sólistka Maďarského národního baletu Budapešť
Igor Tsvirko / vedoucí sólista Velkého divadla v Moskvě

Natascha Mair / první sólistka Vídeňského státního baletu
Davide Dato / první sólista Vídeňského státního baletu

Anna Tsygankova / principal dancer Holandského národního baletu Amsterdam
Constantine Allen / principal dancer Holandského národního baletu Amsterdam

Lucia Lacarra / emeritní principal dancer Bavorského státního baletu v Mnichově
Matthew Golding / emeritní principal dancer Královského baletu Londýn

Sarah Lamb / principal dancer Královského baletu Londýn
Cesar Corrales / první sólista Královského baletu Londýn

Alina Nanu / první sólistka Baletu Národního divadla Praha
Adam Zvonař / první sólista Baletu Národního divadla Praha

Sólisté Slovenského národního divadla Bratislava

Dále vystoupí

Ivona Jeličová / první sólistka Baletu Národního divadla Brno
Klaudia Radačovská / první sólistka Baletu Národního divadla Brno

Emilia Vuorio / sólistka Baletu Národního divadla Brno
Arthur Abram / sólista Baletu Národního divadla Brno

a sbor Baletu NdB

 

Pohledy do historie
Za sto let svého trvání prošel balet pod vedením výrazných uměleckých šéfů i provizorních vedoucích slavnými obdobími i obdobími stagnace, rostly v něm a působily významné interpretační i choreografické osobnosti.

Balet v divadle existoval již dříve než v roce 1919, ale nedá se hovořit o stálém souboru profesionálních kvalit. Na rozdíl od pražského Národního divadla, které mělo vlastní baletní soubor již od svého založení, brněnské Národní divadlo, jež bylo jen o rok mladší (1884), se stálého baletního ansámblu dočkalo až na konci první světové války. Do té doby šlo jen o ojedinělá představení, která na přelomu 19. a 20. století na scénu uváděli dočasně zde působící choreografové. V roce 1916 našlo Brno v tanečnici Marii Dobromilové, která přišla z pražského Divadla na Vinohradech, svoji první interpretační osobnost. Ke krátkému angažmá do NdB přivedla i svého strýce Achilla Viscusiho, zkušeného tanečníka, pedagoga a choreografa a bývalého šéfa baletu Národního divadla v Praze, a jeho zásluhou byly v Brně poprvé uvedeny tradiční baletní tituly Coppélia (1918) a Čajkovského Labutí jezero (1919.)

Příchodem Jaroslava Hladíka, který v roce 1919 přišel do Brna za nového vedení divadla v mladé Československé republice, hovoříme o ustavení regulérního baletního souboru. Po svém příchodu soubor zformoval, zkáznil, omladil a zvedl jeho profesionální úroveň. Soubor si postupně vybudovával rovnoprávnější postavení vedle činohry, opery a zpěvohry. To byly začátky 1. republiky, na které navázala plodná šéfovství Máši Cvejičové, ale především legendárního Iva Váni Psoty, který na pozici uměleckého vedoucího baletu působil do své smrti s přestávkami třikrát.

Začínal jako tanečník, záhy se stal nejmladším šéfem v republice a zároveň i choreografem. V roce 1932 odešel do nově vzniklého mezinárodního souboru Ballets Russes de Monte Carlo, kde tančil po boku tehdejších světových hvězd na mnoha turné v Evropě i USA. Po svém prvním návratu Psota uplatnil zkušenosti ze svého zahraničního angažmá a inscenoval jemu dobře známé tituly z repertoáru Ballets Russes. Tvůrčím a dramaturgickým vrcholem tohoto období byla světová premiéra jednoho z nejúspěšnějších tanečních dramat 20. století – Prokofjevova baletu Romeo a Julie (1938).

V roce 1941 Psota podruhé odjel do zahraničí, tentokrát do Spojených států amerických, kde se připojil k Original Ballet Russe, který se pohyboval převážně na území Jižní Ameriky, a působil zde jako baletní mistr a choreograf. Po jeho opětovném návratu v roce 1947 dostává soubor šéfa, pedagoga a choreografa se světovým rozhledem a bohatými mezinárodními zkušenostmi, které se chystá odevzdat svému divadlu – dal přednost před nabídkami na místo šéfa Teatro Colón v Buenos Aires i šéfa baletu Národního divadla v Praze. Do jeho smělých plánů ale razantně vstoupil komunistický převrat v roce 1948 a vše, co po něm následovalo. I tak Psota pozvedl brněnský balet jako umělecké těleso na evropskou úroveň, profesionalita a vysoká technická zdatnost souboru neměly u nás v té době konkurenci. Jako vzdělaný a kultivovaný gentleman ovládající devět jazyků, světoobčan a bezkonfliktní osobnost nebyl ale stvořen pro tuto tvrdou dobu. Vše vyústilo v jeho náhlou smrt v roce 1952, po které se otřesený ansámbl oslabený i mnoha odchody tanečníků dával těžce dohromady. Za vedení Rudolfa Karhánka a Jiřího Nermuta vyrůstala nová generace tanečníků, uplatňující své umění v repertoáru ovlivněném duchem doby, pod vlivem sovětské baletní školy, pohybové estetiky a dramaturgie, a to se vším dobrým i špatným, co to s sebou přinášelo. Ostatně pod tímto vlivem bylo celé československé baletní umění až do roku 1989.

Výjimkou bylo období „šedesátých let“, kdy stejně jako v mnoha dalších uměleckých oborech získává i v brněnském baletu hlavní slovo „nová vlna“. v roce 1961 se stal uměleckým šéfem choreograf Luboš Ogoun a postupně si přizval ke spolupráci také Pavla Šmoka a teoretika a kritika Vladimíra Vašuta, který se podílel na dramaturgii. V tomto období se brněnský balet dostal do čela vývoje československého baletního umění. Ogounův výběr se soustředil na baletní díla, která nebyla svazována podrobnou dějovou osnovou, a při své hudební volbě se obracel především k nebaletní hudbě, která mu v největší míře umožňovala svobodné pohybové vyjádření. Všichni tři se později stali zakladateli našeho jediného progresivního baletního tělesa Studio Balet Praha.

Po Luboši Ogounovi převzal šéfovství Miroslav Kůra, naše největší interpretační osobnost poválečné éry, který po období převažující soudobé taneční tvorby navrátil v repertoáru prvenství klasické baletní tvorbě. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se stejně jako politické změny měnili i umělečtí šéfové Baletu NdB. Po opětovném šéfovství Rudolfa Karhánka a Luboše Ogouna pak při­chází do Brna nejdříve Jiří Němeček a po něm přebírá vedení souboru Olga Skálová, která vedla brněnský balet až do roku 1989.

Sametová revoluce rehabilitovala a dosadila na post uměleckého šéfa opět Luboše Ogouna, ale záhy přebírá vedení souboru Zdeněk Prokeš, za jehož působení nabírá balet nové zahraniční podněty, ale především se cíleně soustředí na původní domácí tvorbu. Po krátkém působení Karla Littery se stává šéfkou baletu Lenka Dřímalová, která vnáší akcentem na současnou taneční tvorbu nový impuls do dramaturgie souboru a předkládá nové výzvy divákům i tanečníkům. Do repertoáru se tak dostávají díla neoklasická, ale i ryze současná.

Ale to se již blížíme současnosti, kdy se v roce 2013 stává uměleckým šéfem Baletu NdB Mário Radačovský. Široké kontakty šéfa souboru, zlepšená ekonomická situace divadla, dobrá pověst taneč­ního ansámblu i obratná umělecká diplomacie přináší do repertoáru historicky první díla choreografických velikánů jako George Balanchine nebo Jiří Kylián. K nim musíme jedním dechem přidat i další tvůrčí veličiny se světovým renomé jako Nacho Duato nebo Johan Inger a nesmíme zapomenout ani na výraznou tvorbu samotného šéfa baletu Mária Radačovského. Je postupně scénicky i kostýmově obnoven klasický repertoár a souboru se umělecky i ekonomicky výrazně daří. Balet Národního divadla Brno je druhým největším tanečním tělesem v České republice a v současné době je v souboru 50 tanečníků z 20 zemí světa.

Vedle významných uměleckých osobností z řad šéfů a choreografů nesmíme zapomenout ani na generace skvělých interpretů, sólistů, balerín i členů sboru. V divadle totiž není malých rolí a kvalita se buduje vždy jako celek. Všem jim patří náš dík a ta letošní „stovka“ je beze sporu především jejich zásluhou. Vždyť před diváky vždy stál, stojí a bude stát tanečník-umělec a na něm je největší odpovědnost, na něm závisí úspěch inscenace.

Zdroj: Balet NdB, ČTK, historická část textu Karel Littera