Garsonkový retro-minimalismus

Každý sám za sebe, a přece spolu. Prázdnota zaplněná všedností se postupně vymezuje všedností, trivialitou a zdánlivou nepodstatností každodennosti. Nejde o nic, jen jak se vyhnout střetu, předejít konfliktu, najít svůj komfort pro přežití v minimu a s minimem nejen metrů.

První premiéra letošní sezóny v Divadle Archa proběhla 22. září 2019 v malém sále. Z autorského pera tanečnice Veroniky Knytlové a režiséra Jiřího Havelky vyšlo představení Garsonky sázející na všeobecnou „ohlížecí“ náladu za tím „jaké to bylo před…“ Ani ne hodinový duet pracoval s úsporností prostoru vymezeného scénografií, minimalismem tanečního vyjádření, zkratkovitostí divadelního sdělení a otevřeností inscenačního postupu nezatajujícího zákulisní dění. To vše v až úsměvném retro trendy stylu, který se zdaleka neomezoval jen na scénografickou stránku věci.

Scénografie Dragana Stojčevskiho ovšem patří určitě k tomu nejzdařilejšímu, co inscenace obsahuje. Nejprve strop, vyznačující prostor, který lze opustit, ale návrat je stejně očekávaný jako nutnost mít střechu nad hlavou. A potom už jen přibývá odkrytím podlaha, přinesením židle stůl, postel, knihovna. Čím víc nábytku, tím se uživatelský prostor zmenšuje a vymezuje. Vystavěné stěny sice přináší určitý nový komfort do bytového života, ale zároveň více a více omezují, až své obyvatele pohltí a uzavřou úplně. A protože je to v duchu retra, tak vymaňovat se už není potřeba, to už patří jiným směrům.

Určité navracení bylo znát i v tanečně-pohybovém vyjádření, v jakési inkluzi contemporary a pantomimy zdravících se pravou imaginativností současného tance spíše na dálku než skrze vřelé objetí. Minimalisticky pojatá hudba Martina Tvrdého zněla trochu jako retro reich a existence obou interpretů (Veroniky Knytlové a Martina Talagy) fungovala v jakémsi retro asexuálním vztahu. Intimnější prostředí #Studovny dílku ovšem perfektně sedlo, člověk měl skoro pocit, že je někde v Řeznické na začátku 90. let minulého století. Prostě retro českého současného tance se vším všudy.

Garsonky
Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková
Režie: Jiří Havelka
Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga
Scénografie: Dragan Stojčevski
Light-design: Karlos Šimek
Hudba: Martin Tvrdý
Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa
Premiéra 22. a 23. září 2019, #Studovna Divadla Archa