Serafínský zpěv Scholy Gregoriany Pragensis v novém unikátním programu

Schola Gregoriana Pragensis, která nás pod vedením Davida Ebena už od roku 1987 zasvěcuje do zákonitostí a krás gregoriánského chorálu, uvedla v rámci koncertů Pražského jara svůj další unikátní program: „Sedm dní na Karlově univerzitě“. Což vůbec neznamená nabídku sedmi koncertů v prostorách Karolina, ale víc než hodinový koncert, který má zprostředkovat vhled do hudebního světa středověkého studenta na Karlově univerzitě v Praze.
Schola Gregoriana Pragensis a Corina Marti (foto Juraj Gerbery)

Tehdy to byli studenti klerikové, vzdělávaní také v hudbě, tudíž k jejich samozřejmé každodenní účasti na liturgii patřila i jejich vlastní tvorba, a to jak náboženská, tak i civilní, zábavná. Impuls k vytvoření tak specifického programu daly badatelské objevy v historických dokumentech, které se váží k existenci Rečkovy koleje pražské univerzity. Byl to dům v dnešní ulici Karoliny Světlé, který pražský měšťan Jan z Ledče, řečený Reček, odkázal studentům roku 1438. Bádání odhalila, jaké bohoslužby se v koleji slavily, jak se na nich studenti podíleli a jaké hudební materiály měli k dispozici. Pro aktuální projekt Scholy Gregoriany Pragensis byla důležitá též spolupráce specialistů, univerzitních kolegů profesora Davida Ebena, tedy PhDr. Lenky Hlávkové, specialistky na hudební paleografii a hudební kulturu pozdního středověku, a PhDr. Jana Ciglbauera, jehož ponor do medievistických témat, a to nejen hudebních, je široký.

Koncertních „Sedm dní na Karlově univerzitě“ sleduje liturgický rozvrh Rečkovy koleje. Pondělí – Pro defunctis et benefactoribus – patří památce za zemřelé a dobrodince. Program otevřela prosebná, oslavná píseň v češtině: Slyšiž země. Vzpomíná dávné krále i vzdělance, Aristotela, Senecu, Avicennu i Alexandra Velikého i poklady zlata shromážděné a zdůrazňuje všechnu tu marnost vůči svrchovanosti Krista Krále nebeského, jehož prosí o spásu pro lid křesťanský. Následoval latinský sólový kánon proseb za dobrodince koleje a též císaře Zikmunda a sborové vzývání Ducha Svatého Veni sancte spiritus.

Do části „zábavy“ přizvala Schola Gregoriana Pragensis basilejskou odbornici a cembalistku Corinu Marti. Představila středověké clavicembalum, malý přenosný klávesový nástroj jasného zvuku. Trojhlasé polyfonní moteto Degentis vita dalo znát suverénní znalecký projev každého z pěvců Scholy. Tvoří ji David Eben, Hasan El-Dunia, Ondřej Holub, Jan Kukal, Tomáš Lajtkep, Ondřej Maňour, Michal Medek, Stanislav Předota.

Úterý patřilo svaté Kateřině. Program nás zavedl do nezbytné součásti modlitebních hodinek, Schola dala vhled do nešpor, tedy večerních pobožností liturgickým zpěvem Deus in audiutorium (Bože, pospěš mi na pomoc, slyš naše volání), též chvalozpěvem Benedicamus Domino. Připomněli, že do nešpor patří též laudy, chvalozpěvy responsoriální, sólový předzpěv se sborovou odpovědí jako je Lauda Ierusalem. Do zábavy přešla píseň Nunc festum celebremus, která svatou Kateřinu, mučednici, skutečně opěvuje – „o felix Catherina“ – a jako vtipný a pozoruhodný doklad muzikantské studentské zábavy zanotovali píseň Vsedl ďábel babě na plece. Středa – de sancto Martino – patřila oslavě sv. Martina velkolepým chvalozpěvem Sanctus Dominus Deus (Svatý Pán, Bůh zástupů), o němž se říká, že jej serafíni zpívají u Božího trůnu neustále. My jsme po celý večer okoušeli serafínský zpěv Scholy Gregoriany Pragensis.

Antifona, tedy liturgický zpěv střídavě zpívaný knězem a sborem či dvěma sbory, vzývala svatého Martina Ora pro nobis, stejně jako duo pěvců s doprovodem Martino divo presuli. Čtvrtek – de corpore Christi – o Božím těle se zaměřil na centrum mešního obřadu, slavení eucharistie, proměnění těla a krve Páně. Graduale Caro mea vere est cibus (Neboť mé tělo jest opravdu pokrm) zdůrazňuje Ježíšova slova, jak je v Novém zákoně zaznamenal evangelista Jan, základ víry a základ slavení eucharistie. Spásné poslání Kristovo hlásal též trojhlasý zpěv Jesus Christus nostra salus. Vskutku zábavně poučný byl sborový zpěv o studiu všemožných vědních oborů s vtipnou otázkou, k čemu to vše slouží, když za to žádných peněz nemáš? – Esto quod expertus sis in trivio. Krásou oplývalo rafinovaně vedenými hlasy i doprovodem trojhlasé moteto francouzského benediktina a skladatele Bernarda de Cluny Apollinis eclipsatur. Páteční den – de sancta cruce – o svatém Kříži oslavila starozákonní lamentace proroka Jeremiáše sólovým zpěvem Jerusalem converte ad Dominum Deum. Přirozeně v postním dni nebyly žádné zpěvy zábavné.

Sobota – de beata Virginie – o Panně Marii, patřila liturgii mariánské se vznešenými písněmi Quid admiramini a Salve sancta parens, zpěvem, který mířil až do klenby nebes. Zařadili též polyfonní a zdobné Poligena exanimes, objev z dílny polského skladatele Petruse de Crudencze, u něhož se předpokládá i působnost v Čechách, neboť právě zde se dochovalo nejvíce jeho skladeb. Světské mariánské chvály zprostředkovala píseň O regina lux divina a francouzský milostný tercet Jour a jour. Neděle – Festum – slavnost byla ve znamení Jubilate Deo, omnis terra (Jásej, plesej Bohu všechna země), a to písněmi Sacerdotes Dei, dvouhlasé Asperges me hyssopo a tříhlasého, důmyslně členěného sboru, zvýrazňujícího zpěv kontratenorový, Gloria in excelsis (Sláva na výsostech Bohu), oslavného mešního hymnu z pera italského dominikánského kněze a skladatele Antonia da Cividale. V kostele Panny Marie Sněžné, místě pro upomínku středověkých studentů zcela zásadním, vždyť jej založil Karel IV. už roku 1347, v kostele Panně Marii zasvěceném byl vskutku patřičný a úchvatný přídavek v podobě mariánské antifony Salve Regina (Zdrávas Královno).

Velmi specifický večer, který není jen pro specifické publikum, hudba našich předků osloví každého.

 

Sedm dní na Karlově univerzitě
Kostel Panny Marie Sněžné v Praze, 24. září 2019
Corina Marti – clavicembalum
Schola Gregoriana Pragensis
David Eben – umělecký vedoucí

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na