Georg Holzer: Snažíme se vykazovat známky života

Rodák z Mnichova po sedmiletém působení v opeře v Dortmundu přešel od sezóny 2018/19 spolu s šéfem opery Jens-Danielem Herzogem do Norimberku, kde nastoupil na post dramaturga pro operu, balet a koncert. Nejen o tom, jak se tamější operní scéna potýká s pandemií koronaviru, jsme si na dálku povídali v polovině ledna 2021:

Mohl byste krátce popsat současnou divadelní operní scénu v Německu a konkrétně v Bavorsku? Na co se zaměřuje, jaká jsou hlavní témata pro operní producenty a jak vypadá proces, kterým se vybírají konkrétní díla do repertoáru?
Opera divadla v Norimberku je po obou mnichovských operních domech třetím největším operním domem v Bavorsku. Zatímco Bavorská státní opera (Bayerische Staatsoper) je zodpovědná za tu “velkou operu” ve světovém měřítku a Staatstheater am Gärtnerplatz ukazuje spíše zábavné hudební divadlo, my jsme tematicky velmi otevření. Můžeme a musíme dělat všechno: Klasický operní repertoár, operetu, muzikál a samozřejmě nová díla. Nemůžeme v jedné sezóně pokrýt všechno, ale v dlouhodobějším měřítku by se to vše mělo na repertoáru objevit.

Hlavní těžiště našeho repertoáru určitě představuje barokní opera, protože je tak živoucí a na jevišti toho umožňuje tolik. Samozřejmě, že na programu musí být také opera 19. století, tu chtějí lidé vidět. Ale my se pořád snažíme o to, ukazovat díla tak, jako by byla ze současnosti.

Ředitel opery v Norimberku, režisér Jens-Daniel Herzog, je výraznou postavou německé divadelní scény. Líbí se mi jeho popis divadla jako „smyslového osvícení“. V jednom rozhovoru řekl, že divadlo je pro něj pokusem, jak silou velké smyslové svůdnosti stimulovat hlavu a skrz velmi intenzivní práci postav odkrývat jiné dimenze uvažování o světě. A druhé jeho krédo zní: Nesmíš nudit! Oba tedy sdílíte stejné přesvědčení, aby byly postavy a díla zprostředkovány jako živoucí, aktuální a takové, ke kterým se může publikum vztahovat.
Jsme divadelníci, chceme vyprávět příběhy, které nás zasáhnou, které jsou napínavé a vtipné. Dobrá hudba sama o sobě nestačí. Potřebujeme příběhy a postavy, které se nás nějak dotýkají. Jen tak má opera budoucnost.

Jaká byla vlastně vaše cesta k dramaturgii? A jak se zrodila vaše vášeň pro operu?
Opeře jsem dlouho nedůvěřoval. Vlastně jsem ji neměl rád. Už jako hodně mladý jsem měl rád divadlo. Zato u opery jsem se vždycky ptal: Proč se spolu normálně nebaví? Proč tak řvou?

Když jsem v roce 1994 odešel studovat do Berlína, chodil jsem tam do opery docela často, ale opravdu nadšený jsem byl jen málokdy. Dávalo se ještě hodně těch staromódních, nudných inscenací. Líbily se mi jen představení Harryho Kupfera v Komické opeře v Berlíně. Potom jsem byl jedenáct let divadelním dramaturgem u Dietera Dorna v Mnichově v Münchner Kammerspiele a Residenztheater. Tam jsem pracoval i s Jens-Danielem Herzogem, který se stal v roce 2011 intendantem opery v Dortmundu a zeptal se mě, jestli bych za ním šel jako šéfdramaturg.

Jak tedy vaše angažmá probíhalo?
Byl to takový rychlokurz. Věděl jsem toho o opeře málo, ale to se rychle změnilo. Čím déle se operou zabývám, tím více ji mám rád. Ale zůstávám nedůvěřivý. Když nějaké představení není opravdu dobře udělané, stává se velmi rychle konvenčním, směšným a nudným.

Pro divadlo je nezbytné publikum, ideálně takové, které divadlo aktivně zažije, diskutuje o něm a vnímá ho jako část své životní cesty a společenského spolubytí. S tímto konceptem uplynulý rok samozřejmě dost zamával. Jak jste se potýkali se situací kolem pandemie koronaviru? A jaká je vlastně kulturní politika Bavorska v tomto ohledu?
Covid je v současné situaci pro všechna divadla katastrofa, ale dělám si starosti i co se týče dlouhodobějších následků. Přijdou lidé znovu do opery, až bude pandemie pod kontrolou? Divadlo je kulturní praxe a jako každá praxe žije z toho, že ji někdo dělá. Neodvykli si lidé mezitím chodit do divadla? Nebo pak skutečně přijdou? Doufejme, že ano.

Pokusili jsme se prostřednictvím našich webových stránek udržovat s publikem kontakt a dát nějaké znamení, že žijeme. Prostě vykazovat známky života. Ale pro streamování ve vysoké kvalitě nám chybí technické vybavení a peníze.

S Bavorským rozhlasem jsme mohli uskutečnit některé pěkné projekty, možná ještě nějaké přibydou. Ale musíme už brzy zase vystupovat živě. Zpěváci musí zpívat, hudebníci a herci hrát. Nebo je to semele. Naštěstí aspoň finančně se docela držíme. Lidé dostávají plat, státní příspěvky pro divadlo se nezměnily, díky kurzarbeitu můžeme omezit ztráty. Ve srovnání s nezávislými divadly nebo umělci na volné noze je naše situace pořád komfortní.

V Bavorsku je tvrdý lockdown, od 18. ledna 2021 je v dopravních prostředcích a nákupních centrech potřeba nosit respirátory, školy jsou zavřené. Přesto, až dojde k uvolnění, jaké máte plány?
Nazkoušeli jsme několik produkcí s malým orchestrem a bez sboru, kvůli nařízenému rozestupu, a můžeme tak pokračovat se zajímavým programem, jakmile budeme moci znovu otevřít. Ale kdy to bude, to teď nikdo nemůže říct.

A na co se těšíte v sezóně 2021/22?
V další sezóně budeme snad už moci ukazovat normální program. Nemohu ještě všechno prozradit, protože plány na další sezónu jsme ještě oficiálně nezveřejnili. Těším se na dvě inscenace, které se nemohly kvůli covidu uskutečnit: Il trovatore s Peterem Konwitschnym a Peter Grimes v inscenaci Tilmana Knabe.

Kteří současní čeští skladatelé jsou v Německu známí nebo oblíbení? Před časem jsme si vyprávěli o úspěchu opery Miroslava Srnky Jižní pól…
Opera Jižní pól v Bavorské státní opeře, to bylo něco mimořádného a tohoto skladatele v Německu opravdu proslavila. Doufejme, že napíše opět nějakou velkou operu! A skladatel a dirigent Ondřej Adámek už nějaký čas dělá zajímavé projekty s Německým symfonickým orchestrem v Berlíně. Jiní mladší současní skladatelé v Německu moc známí nejsou, ale soudobá hudba to má obecně těžké. Ani němečtí skladatelé nemohou příliš mluvit o tom, že by ve společnosti panovalo nějaké větší povědomí o jejich práci.

Na závěr prozraďte, jaký je váš osobní vztah k české hudbě a opeře…
Miluji českou hudbu 19. a 20. století, protože je tak zakořeněna v lidové hudbě a přesto je tak světová. Vychází sice z české kultury a krajiny, ale každý člověk jí může rozumět a obdivovat. Prodaná nevěsta je nádherný kus, opravdu podařené dílo. Dvořák napsal skvělé opery, nejen Rusalku. Ale nejraději mám opery Leoše Janáčka. Byl to divadelník skrz naskrz, uměl děj perfektně převést do hudby. Příhody lišky Bystroušky je pro mne opravdu opera se vším všudy. Je v ní vše – o člověku, přírodě, životě… Před několika lety jsme s mou ženou, která miluje Českou republiku a také dobře mluví česky, podnikli takový několikadenní cyklovýlet po Moravě. Ráno jsme navštívili rodiště Sigmunda Freuda v Příboru – vůbec jsem netušil, že se tam narodil – a odpoledne jsme najednou, aniž jsme to plánovali, stáli před Janáčkovým domem v Hukvaldech! Byl to pro mě silný zážitek. I když jsem byl docela rád, že tam Janáček vevnitř už neseděl, protože se nezdá, že to byl moc milý člověk. Ale jeho hudba je jedinečná.