Gerd Albrecht: ČF je nyní v extrémně těžké situaci

Utíká to rychle, možná také proto, že se i po svém notně rozmáznutém odchodu od České filhamonie už zase u nás objevuje celkem pravidelně. Německý dirigent Gerd Albrecht (1935) byl šéfdirigentem prvního českého orchestru v letech 1993-1996, poté, co orchestr vypudil jeho předchůdce Jiřího Bělohlávka.

V zahraničí je Gerd Albrecht uznávanou autoritou, a to zdaleka nejen před orchestrem, a má toho za sebou skutečně hodně. Dřív než to se ale našinci při vyslovení jeho jména většinou vybaví právě Česká filharmonie. Kolem jeho jména se dodnes u nás vznáší jakýsi tajemný opar. Tím spíš je docela zajímavé se teď podívat na to, co se tehdy psalo. Tady je Reflex z devadesátých let:

Pronásledovaný
Když Němec Gerd Albrecht přijímal v roce 1991 místo šéfdirigenta České filharmonie, netušil, že ho o čtyři roky později okolnosti inspirují v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung ke kardinálnímu prohlášení. Prý v Čechách pyká za třistaletou nadvládu Habsburků, za fašistickou okupaci a za podíl bývalé NDR na porážce pražského jara roku l968. Cosi snad předznamenal již dopis vyvěšený na chodbách filharmonie v čase Albrechtova nástupu do funkce. Podepsaný předseda správní rady Ivan Medek v něm hudebníky vlastenecky varoval před jiným než českým dirigentem. Olej do ohně přilil sám Albrecht odmítnutím účasti na slavnostním koncertu ve Vatikánu. Následovaly dirigentovy vleklé kompetenční spory s dnes již exředitelem ČF Ladislavem Kantorem, hořkou šlehačkou na dortu budiž pak nařčení Albrechta z neoprávněného přijetí honoráře ve výši sto čtyřiceti tisíc marek. Ve světle všech těchto skutečností možná mnohým uniklo, že Česká filharmonie si v zahraničí podržela renomé výjimečného orchestru především zásluhou Albrechtovy originální a objevné dramaturgie.

Zkrátka a dobře: Jsou události, které z paměti vymazat nejdou, byť si je nejeden člověk má tendenci po letech možná tak trochu “přikrašlovat” ku obrazu svému, či si z nich pamatovat jen něco.

Gerd Albrecht se právě dnes a zítra ukáže v naší metropoli znovu, aby společně se Symfonickým orchestrem hl.m.Prahy FOK provedl Beethovenovu Devátou. Byť to bylo v rychlosti, využili jsme možnosti k alespoň krátkému rozhovoru :

S pražským orchestrem FOK provedete Beethovenovu Devátou. Jaká bude? Dá se ještě vůbec přijít s nějakým osobitým pohledem?

Doufám, že každé provedení přináší něco nového…

Jaký význam ve vašem profesním životě Praha má? Jak teď, po letech, na Českou filharmonii vzpomínáte?

Praha v mém životě hrála vždy výraznou roli. Z hlediska mého uměleckého působení to byl nádherný čas.

Sledujete aspoň trochu dění v České filharmonii v posledních letech? Pokud ano, jak situaci v orchestru hodnotíte?

Česká filharmonie je nyní v extrémně těžké situaci.

Co máte po pražských koncertech v kalendáři dál?

Moje nové projekty zahrnují koncerty s Berlínskou filharmonií a představení v dražďanské Staatsoper.

Přináší vám ve vaší profesi větší uspokojení opera nebo koncerty?

Na to neodpovím…

Jaké konkrétní orchestry máte nejraději?

Mám rád všechny dobré orchestry.

Stále působíte dojmem, že i ve svých letech máte dostatek energie na nové projekty a plány. Co vás udržuje ve formě?

Během posledních třiceti let jsem se soustředil na hudební vzdělávání dětí a mládeže. A v budoucnu v tom budu pokračovat.

Díky za vaše odpovědi.