Gertrude Stein a Alice (2)

Vydání „Autobiografie“ v roce 1933 bylo doprovázeno raketovým vzestupem Gertrude Stein ke slávě. Objevila se na titulní straně časopisu Time, byla zvána univerzitami v Anglii i USA, aby na jejich půdě přednášela.

Její pozice „umělecké celebrity“ Paříže také posílila. Stala se finančně nezávislou. Již v roce 1923 vytvořil americký sochař Jo Davidson model pro sochu Gertrude Stein. Nový odlitek byl v roce 1992 instalován v Bryant Parku v New Yorku, v blízkosti New York Public Library jako veřejné uznání za její literární činnost. Když budeme parafrázovat lexikon Steinové: There is a „there there“ (Tam je, tam tam), tak dáme dohromady další větu pro Twitter. Gertrudina socha tam sedí na prominentním místě mezi dvěma platany a každý, kdo navštíví Manhattan, se o tom může přesvědčit na vlastní oči. Třeba vám pokyne, abyste si vedle sedli na lavičku…

V roce 1934 se Gertrude Stein (samozřejmě v doprovodu Alice) vydala do New Yorku. Na Times Square zářil obrovský neonový nápis: GERTRUDE STEIN IS IN NEW YORK. Její opera Four Saints in Three Acts (Čtyři svatí ve třech dějstvích) měla na Broadway premiéru 20. února téhož roku, když předtím byla uvedena v Hartfordu. Hudbu k ní složil americký skladatel Virgil Thomson (1869-1989), a to mezi lety 1927 a 1928. V opeře se objevuje asi dvacítka svatých, z nichž dva (Ignatius of Loyola a Teresa of Avila) mají v příběhu hlavní role. První dějství se odehrává v avilské katedrále. Svatá Tereza je napůl uvnitř a napůl venku – prostě typická Gertrude Stein. Podobné je i druhé dějství Might it be mountains if it were not Barcelona (Mohly by to být hory, kdyby to nebyla Barcelona). Třetí dějství s názvem St. Ignatius and one of two literally (Svatý Ignác a doslova jeden ze dvou) připomíná piknik a obsahuje slavnou árii Pigeons on the grass alas (Co s holuby v trávě) a balet na téma tanga. Krátké čtvrté dějství nazvané The sisters and saints reassembled and reenacting why they went away to stay (Řádové sestry a svatí společně znovu hrají proč odešli, aby zůstali) se odehrává v kláštěrní zahradě. Než spadne opona, jeden z účinkujících prohlásí “Last act” (Nastává konec) a sbor odpoví “Which is a fact” (Je to tak).

Virgil Tomson a Gertrude Stein

Tato opera je pozoruhodná tím, že vystavěna proti řadě tradičních zvyklostí. Stěžejním bodem libreta je souhra zvuku a slov, ne souvislý příběh. Hudba je nekonvenční svou jednoduchostí. Další neobvyklou věcí bylo původní obsazení opery. Všichni evropští svatí na jevišti byli američtí černoši. Opera se dočkala asi šedesáti úspěšných repríz na Broadwayi v roce své premiéry. Později byla ještě uváděna sporadicky koncertně. Jednu z inscenací této opery vytvořil také Robert Wilson, teď důvěrně známý i Praze.

Druhá opera skladatele Virgila Thomsona The Mother of Us All (Matka nás všech, 1947), psaná také na libreto Gertrude Stein, popisuje život ženy jménem Susan Brownell Anthony, jedné z mnoha bojovnic za volební právo žen v USA. Tato opera navíc zvláštním způsobem spojuje skutečné a fiktivní charaktery z různých období americké historie. Premiéru měla v roce 1947 v auditoriu Kolumbijské univerzity.

Jednu z mnoha inscenovaných verzí této opery vytvořil také již zmíněný Robert Wilson.

V prosinci roku 1945 byla Gertrude Stein pozvána do Bruselu, aby promluvila k americkým vojákům. Během pobytu si stěžovala na bolesti břicha, které o něco později vedly ke stanovení diagnózy: rakovina střev. 19. července 1946 byla narychlo převezena do nemocnice v Paříži, 23. července sepsala poslední vůli, v níž většinu majetku (hlavně nesmírně cenné obrazy) odkázala své společnici Alici Babette Toklas. 27. července, těsně před operací, řekla Gertrude Stein svá poslední slova:

“What is the answer?“… “In that case…what is the question?”
(Jaká je odpověď? … a aniž by Alice odpověděla, následovalo „Jaká je otázka?“)

Z operačního sálu se Gertrude už nevrátila.

Portrét Gertrude Stein od Andyho Warhola

Skoro sedmdesátiletá společnice Alice se náhle ocitla bezbranná, osamělá a zranitelná. Rodina Steinových nechala obrazy uložit do sejfu pod záminkou zajištění jejich bezpečnosti. Alice se tak ocitla téměř bez peněz a bez síly bojovat o dědictví, která jí patřilo. Rozhodla se napsat paměti ve formě kuchařky. V roce 1954 tak vyšla dodnes citovaná The Alice B. Toklas Cook Book.

Je to nejenom kuchařka, ale především popis bohatého společného života s Gertrude Stein. Strávili spolu dlouhých čtyřicet let. Kniha vyšla nejprve v Británii a poté i v USA. Skandál, který doprovázel její britské vydání, jen zvýšil zájem o knihu.

Jakýmsi nedopatřením se tam totiž dostal recept na dezert, původně nazývaný Haschich Fudge (Hašišový fondán). “Kdokoliv může připravit tuto skvělou pochoutku za pár minut, když není zbytí. Budete tak mít zajímavé občerstvení, třeba pro dámský bridžový dýchánek. Můžete značně vylepšit vše, co udělala svatá Tereza.” (narážka na první operu Gertrude Stein) – tak zněl popis receptu. Tento „dezert“ se později proslavil jako Alice B. Toklas brownies.

Alice Babette Toklas na sklonku života přijala římsko-katolickou víru, a to na radu kněze, který sliboval, že se díky této víře po smrti znovu setká s Gertrude. Alice zemřela v chudobě ve věku 90 let a je pohřbena vedle Gertrude na pařížském hřbitově Père Lachaise. Její jméno je – jak bychom vlastně mohli s jistotou očekávat – vyryto na zadní straně náhrobku.