Glosa: Bavorské Řezno a Veselá vdova

Od 15.října 2011 běží v Landestheater am Bismarckplatz v bavorském Řezně nová inscenace Lehárovy Veselé vdovy. A je to produkce zdařilá, která stojí společně s mimořádnými památkami tohoto centra světového dědictví Unesca za návštěvu.
Divadlo v Řezně bylo při sobotním představení 25. února 2012 úplně vyprodané. (Podobnou návštěvnost bych přál také českým scénám, třeba když jsem o týden později v Brně, také v sobotu, lístky na fantastické představení Madamy Butterfly sehnal zcela bez problémů.) Nadšení řezenského publika bylo veliké, stupňovalo se a od předehry přes nejznámější árie zpěváky doslova přeneslo až do triumfálního finále. 
V ansámblu přitom nikdo nevyčníval, všechny přední role byly obsazeny na stejně dobré úrovni. I tak bych ale měl zmínit alespoň Adama Kruzela v roli barona Zety, či Elviru Hasanagic jako jeho ženu Valencienne, či jediného německého sólistu Patricka Rohbecka jako hraběte Danila. Zpěváci měli plnou podporu také v režii Olafa Schmidta, která pro zápletky a humor rakouské operety z francouzského prostředí dokázala vyhmátnout to pravé. Co ovšem vybočovalo a dosáhlo mnohem víc, než pouhé – byť pozoruhodné – místní úrovně, byly výstupy baletu; ten určitě patří do první ligy německých tanečníků.
Filharmonický orchestr Řezna, který pod vedením svého hyperaktivního japonského šéfdirigenta Tetsura Bana dosahuje stále vyšší úrovně, troufá si i na ty největší oříšky, a jehož členové pravidelně koncertují v komorních cyklech, se v tomto případě vypořádal s handicapem redukovaného obsazení i s lahůdkami Lehárovy partitury bez výhrad, a to i přes to, že Veselou vdovu dirigující Arne Willimczik hráčům nebyl žádnou inspirací.

Když k Landestheateru přidáme ještě dóm, sousední kostel s českým a německým nápisem, to že se v něm roku 845 nechalo pokřtít třináct českých pánů s rodinami, když zajdeme do Východoněmecké galerie s exponáty českých a německých umělců, když navštívíme jedinečný Sudetoněmecký hudební institut (jehož ředitelem byl dlouhá léta doktor Wildmar Hader, autor opery Jan Hus, o kterou české operní scény dodnes neprojevily zájem), či když se podíváme do Historického muzea, kde pouta a vazby k českým zemím návštěvníka doprovázejí doslova na každém kroku, a konečně když si poslechneme nějakou mši od Orlanda di Lassa, kterou v Alte Kapelle uvádějí každé nedělní dopoledne o čtvrt na deset (ostatně existuje i Café Orlando di Lasso!), tak lze konstatovat, že kultura v této německé provincii je v dobrých rukách. A to, že Řezno se hlásí k Čechám a Čechům tak jako žádné jiné město v Německu – ať už se jedná o Mnichov, Norimberk, sebestředné Drážďany nevyjímaje, to by se mělo i v Česku zaznamenat.

Franz Lehár:
Die lustige Witwe
Dirigent: Arne Willimczik
Režie a choreografie: Olaf Schmidt
Scéna a kostýmy: Susanne Ellinghaus
Premiéra 15. října 2011 Theater am Bismarckplatz Regensburg
(psáno z reprízy 25.2.2012)

Baron Mirko Zeta – Adam Kruzel
Valencienne – Elvira Hasanagic
Graf Danilo – Patrick Rohbeck
Hanna Glawari – Theodora Varga
Camille de Rossilon – Cameron Becker
Vicomte Cascada – Michael Berner
St. Brioche – Christian Schossig
Bogdanowitsch – Tobias Hänschke
Sylvaine – Gertrud Judenmann
Kromow – Mikhail Kuldyaev
Olga – Elena Lin
Pritschitsch – Harald Mück
Praskowia – Andrea Mink
Njegus – Hansjörg Hack

www.theater-regensburg.de

Foto:  Theater Regensburg

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na