Od 2. června, kdy jsem si na Opeře Plus přečetla, že Dame Kiri Te Kanawa míří do Čech, konkrétně na Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského do Jaroměřic nad Rokytnou, si lámu hlavu, co to bylo za koncert, kdy jsem ji v Praze ve Vladislavském sále slyšela. Vidím sama sebe v zadní řadě setmělého sálu, slyším její Donnu Elvíru (Mi tradi quell’alma ingrata) a také árii o měsíčku pro mě nejlepší Rusalky všech dob Gabriely Beňačkové, pamatuji si, jak jsem byla fascinována Sirem Georgem Soltim a záviděla členům orchestru FOK, že s takovou osobností mohou pracovat, vybavuji si krátkou chvíli o přestávce, kdy jsem se vetřela do krypty, v níž byly připravené pro prince Charlese a ostatní celebrity číše šampaňského. Ale rok a měsíc památného koncertu jsem nebyla schopna ve svém nedokonale vedeném archivu najít. Až teď. 
Poprvé přijela Kiri Te Kanawa do Prahy v červnu 1994 na zcela mimořádný koncert. Byl uspořádán v rámci programu Prague Heritage Fund, který založil princ Charles spolu s prezidentem Václavem Havlem s cílem shromáždit finanční prostředky na záchranu architektonických skvostů Prahy, zejména na rekonstrukci barokních zahrad, Ledeburské a Pálffyho, na obnovu kostela sv. Bartoloměje a na záchranu sochy Matyáše Brauna Vidění sv. Luitgardy. Proto nadace pozvala na první červnový víkend do Prahy významné sponzory a mecenáše. Jedním z bodů programu byl 4 června mimořádný koncert ve Vladislavském sále. „Když mě Jeho královská Výsost Princ Waleský požádal, abych sestavil a dirigoval hudební program pro dnešní koncert, přijal jsem to s největší radostí. Celým svým srdcem podporuji jeho iniciativu pomoci zachránit dědictví tohoto krásného města…“, napsal tehdy Sir Georg Solti. Do Prahy přijel již několik dní před koncertem, orchestr FOK s Maestrem, proslulým svou nekompromisností, absolvoval čtyři náročné zkoušky a neméně důkladně zkoušel Georg Solti i s Murrayem Perahiou (Mozartův klavírní koncert C dur, KV 467). Protože účelem koncertu bylo získat finanční prostředky a nové sponzory a patrony nadace, byly ceny vstupenek pro běžného příznivce hudby nedostupné, nicméně: koncert byl live přenášen na velké plátno na Staroměstském náměstí a Česká televize pořídila záznam koncertu, který ještě v červnu odvysílala. Takže vlastně každý mohl být – ať již přímo či s časovým odstupem – řečeno s trochou nadsázky – při tom. Do zahraničí zprostředkovala live přenos BBC 3. Kromě již zmíněných skladeb zazněla také v závratném tempu dvaaosmdesátiletým eruptivním dirigentem pojatá a FOKem perfektně zahraná předehra k Prodané nevěstě a Beethovenova Pátá symfonie c moll „Osudová“.
Dodejme na závěr, že se Sirem Georgem Soltim, jehož 100. výročí narození připomenou letos v říjnu galakoncerty v Chicagu a New Yorku, pracoval nejen FOK, ale také Pražský filharmonický sbor: v roce 1995 při provedení Šostakovičovy 13. symfonie s Berlínskou filharmonií na dvou koncertech v Berlíně a poté na Velikonočním koncertě v Salcburku.
Tak jsem nakonec napsala glosu spíše o Soltim než o Kiri Te Kanawě…
