Glosa: Strhující Máchův Máj na Nové scéně. Bravo Kuneš & Prachař!

Byl pozdní večer… Jak dobře vlastně známe Máj? Víme třeba, jak pokračovat po onom počátečním, školou zprofanovaném zvolání Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! ? Dokážeme podrobněji popsat obsah, detaily, nastínit náladu Máje?

K podobným otázkám, které si položil tanečník Václav Kuneš, přidám alespoň ještě jednu další: Je běžný divák u nás připraven na přesah mezi žánry? Na jejich mnohdy provokativní prolínání? Po včerejšku se obávám, že příliš ne. I přes nemalý úspěch premiéry Máje, kdy v závěru nechyběly ani výkřiky nadšení, a kdy i přes její masivní propagaci zdaleka nebylo plno, jsem se v průběhu večera přece jen nemohl ubránit pocitu jisté rozpačitosti, se kterou diváci půldruhou hodinu trvající tanečně – dramaticko – hudební projekt vstřebávali. Škoda.Když jsem vedle sebe na Nové scéně viděl člena činohry Národního Davida Prachaře a Václava Kuneše, duchovního otce tanečního sdružení 420PEOPLE, nemohl jsem si nevzpomenout na nedávný gala večer k jubileu Jiřího Kyliána v témže sále, kde se oba protagonisté Máje na jevišti setkali tuším poprvé. Jejich vzájemné namlouvání ale – pokud vím – začalo již dávno před tím. Rovnou je ale třeba říct, že ono mnohaměsíční čekání, váhání a zrání myšlenky „udělat něco společně“ rozhodně stálo za to.Rytmus Máchova Máje je velmi taneční, zdůrazňoval nejen v průběhu zkoušek Kuneš. A měl pravdu. Přiznávám, že v mých uších byl onen rytmus veršů natolik strhující, že jsem si na nejednom místě uvědomoval, že ani tak nevnímám Prachařovo mluvené, ale často spíš doslova „zpívané“ či ještě lépe s neomylným citem rytmizované slovo a už vůbec ne další nejrůznější zvukové efekty, ale prioritně se nechávám unášet až magicky přitažlivými náladami, které tanečníci do hlediště za tohoto vskutku originálního doprovodu doslova hrnuli. Nesmírně sugestivních momentů byla v tomto Máji celá řada: třeba když štafetu přednesu Máchovy předlohy (kompletní, bez škrtů) od Prachaře nečekaně převzal herecký bard Jan Kačer; stejně tak poutavé a mistrně vygradované byly i obrazy líčící, jak„strašný lesů pán mezi nás bude uveden“ či „vůdce zhynul“. Vedle silně emotivního prožitku se další devíza onoho večera odvíjela od uvědomění si, že samotná Prachařova recitace Máchy by vlastně byla – proč si to při vší úctě k jeho výkonu nepřiznat – tak trochu suchá, monotónní (Máj přece jen líp vychutnáte při čtení), ale též od konstatování, že použitou hudbu – bicí Pavla Fajta by člověk vydržel odděleně poslouchat nejspíš ne déle než pět minut. A taky že pohybový slovník čtyř zúčastněných tanečníků (vedle Kuneše výtečná především Nataša Novotná!) by – nebýt toho všeho dalšího –vyzníval vlastně jako nahlouplá plytká extravagance. Ale společně? Podtrženo ještě všemi těmi dalšími třešničkami na dortu v podobě scény (Richard Maška) vybavené mělkým bazénem i sloupcem plným vody a také vrstvou nečekaně tvárné rašeliny na podlaze, s projekcí, zvukovým nahalením, rafinovaným svícením atd. – jedním slovem: nezapomenutelné! Bravo Kuneš & Prachař!Máj na Nové scéně považuji za jeden z nejvýraznějších projektů, které se tu objevily po návratu tohoto zatím značně omšelého domu pod správu Národního divadla. Byla by ohromná škoda, kdyby zůstalo jen u středeční premiéry a jediné dubnové reprízy. Už jen proto, že podobných večerů napříč žánry je u nás jako šafránu. Že podobnými inscenacemi české, pořád přece jen nepříliš vzdělané či chcete-li kultivované publikum („Paní, taky vás tou vodou postříkali?“) roste. A v neposlední řadě i proto, že Máj znovu potvrdil, že autorská invence uskupení 420PEOPLE zdaleka ještě neřekla své poslední slovo a že prostor i náležité podmínky pro její uplatnění si určitě zaslouží. Bez toho totiž další vzácné plody nevydá.

Máj
Námět: Karel Hynek Mácha
Režie a choreografie: David Prachař a Václav Kuneš
Hudba: Pavel Fajt, Ondřej Anděra
Scéna: Richard Maška
Světla: Jan Mlčoch
Koprodukce 420PEOPLE, Nové scény ND a Činohry ND
Premiéra 19. března 2012 Nová scéna Praha

Účinkují  Zuzana Herenyiová, Jan Kačer, Václav Kuneš, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, David Prachař, Pavel Fajt

www.novascena.cz

Foto Pavel Hejný