Publikum (a nejen naše domácí) ji zbožňuje. Lidé jsou ochotni vést nekonečné diskuse o tom, jaká je, jak vypadá, jak zpívá… Její obraz však utvářejí reklamní agenti a její popularita je postavená na pečlivě budované image novodobé operní star, která je miláčkem publika. Pořádá galakoncerty či účinkuje v prestižních operních inscenacích po celém světě.
Jen málokdo ale ví, jaká je doopravdy, co prožívá a co cítí. Těch několik málo rozhovorů, které jsem měl možnost s ní číst, a také vyjádření jejích kolegů mi napovědělo, že její mediální obraz bude pravděpodobně zcela jiný a od reality jejího vlastního života velmi odlišný. Jako mladé děvče odešla z ruského venkova do Moskvy zpívat. Narodila se a žila na vesnici, nebyla dcerou novodobých ruských zbohatlíků ani maloměšťáků. Její kariéra nebyla extrémně rychlá. Začínala běžným ruským repertoárem a její talent (nesporný) objevil pro německou nahrávací společnost Deutsche Grammophon Valery Gergiev. Dostala se mimo Rusko a objevila svět. Velmi tvrdě na sobě pracovala. Firma Deutsche Grammophon ji marketingově a smluvně svázala s Rolandem Villazónem. Jeho umělecký pád ustála a její hvězdná kariéra pokračuje. Takhle to vidí mnozí její obdivovatelé.
Je tomu skutečně tak? Jeden z jejích posledních rozhovorů pro německý časopis Stern je mimořádně otevřený. Netrebko v něm nemluví o své umělecké budoucnosti, o rolích, které by chtěla zpívat, o tom jak miluje svoje povolání. Říká, že operu v podstatě nenávidí, že se jí příčí zpívat stále dokola efektní a známé role i árie. Přitom lidé chodící na její koncerty chtějí slyšet jen známé a líbivé árie, jeden operní hit za druhým. Když zpívá něco méně známého a neskončí nakonec ve víru tance, lidé jsou zklamaní. Netrebko zřetelně vidí a uvědomuje si, že se kolem ní točí kolotoč přemrštěného vstupného, ze kterého tyjí jiní. Je navíc terčem zájmu bulvárních novinářů skoro ve stejné míře, jako legendární Maria Callas.
Umělkyně poskytla rozhovor velmi otevřený, jasně ukazující na operní byznys, který se kolem jejích vystoupení roztáčí čím dál rychleji. A není divu, že si takového rozhovoru všimla mnohá světová média, včetně těch, co se děním okolo opery zpravidla vůbec nezabývají. Mě osobně nezajímá, že v rozhovoru pěvkyně přiznává, že její manžel Erwin Schrott rád a dobře vaří, a že ona ráda jí a musí se velmi hlídat, aby nepřibírala. Příliš mě nezaujalo ani to, že známá zpěvačka má v plánu si otevřít restauraci a s kariérou skončit. Nejzajímavější pro mne je fakt, že Anna Netrebko ukázala a vlastními slovy pojmenovala tlak, který na ní vyvíjí hudební byznys. Poodkryla praktiky reklamy a marketingu, kterým mnozí z nás denně nevědomky podléhají.
A ještě jedna věc mne, i jako pravidelného čtenáře diskuzí serveru Opera Plus, po přečtení rozhovoru s Annou Netrebko zaujala: Jak málo z lidí, kteří se u nás doma o operu zajímají, si dokáže připustit, že osobou Anny Netrebko hýbe marketing. Mám velkou radost z toho, že ona sama si to připouští, umí to pojmenovat. A věřte nebo ne, přeji jí, aby dokázala (pokud sama bude chtít) od operního zpěvu odejít. Bude mi to sice líto, protože mohla místo stovek Traviat vytvořit ještě pár nezapomenutelných operních kreací v jiných rolích. Zároveň však budu šťastný za sebe i za ni, protože jeden z největších darů lidského života je svoboda rozhodnutí. Rozhodnutí vést svoje kroky směrem, kterým sám chci a naplňovat svůj život nezávisle na vůli jiných. V mých očích hvězda Anny Netrebko stoupá. Stoupá i přesto, že ji možná už nikdy neuslyším zpívat Traviatu.
