Mařenka ve Vídni (3)
Divadlo na Vídeňce, v němž se roku 1805 uskutečnila premiéra Beethovenova Fidelia, bylo za vedení Alexandriny von Schönerer a poradce Jaunera přední vídeňskou operetní scénou: roku 1885 zde bylo poprvé uveden Cikánský baron Johanna Strauße a také další jeho operety či kusy Karla Millöckera nebo Karla Zellera zde měly své premiéry. 10. ledna 1893 to byla Straußova Kněžna Ninetta, která předcházela uvedení Prodané nevěsty, prvnímu provedení této Smetanovy opery na scéně německého jazyka vůbec. Smetanův tradovaný, poněkud furiantský výrok, že chtěl napsat něco, co „ani Offenbach nesvede“ je sice mnohem pozdějšího data, ve své první verzi však Prodaná nevěsta skutečně neměla k typu klasické operety daleko. Mezitím však prodělala stylovou proměnu, a ačkoli základem její životnosti a obliby komediálnost zůstala, obsahuje i jiné polohy. Prodaná nevěsta se zkrátka stala prvním dílem, jímž soubor Divadla na Vídeňce překročil práh operetního oboru a dokázal, že je s jeho kvalitami třeba počítat i v opeře. Vídeňská premiéra Pucciniho Bohémyse pak odehrála roku 1897 právě v Divadle na Vídeňce.
Jako první vídeňská (a tedy také německá) Mařenka je vesměs uváděna sopranistka Lily Lejo, i ona sama se za ni považovala. Role českého děvčete jí přirostla natolik k srdci, že ještě po padesáti letech na výročí vídeňské premiéry Smetanovy opery dojatě vzpomínala: redaktorovi listu Weltblatt poslala pohlednicovou podobu pamětního listu, který byl k premiéře vydán, a podepsala se „Vaše dotěrná Mařenka“. Její životní data mají v literatuře – na to, že byla svého času vídeňskou hvězdou (nebo právě proto) – neuvěřitelné množství variant. Dnes máme potvrzeno, že se narodila ve stejném roce jako Prodaná nevěsta: roku 1865 v chorvatském Križevci. Do Vídně se dostala přes angažmá v Salzburgu, Mariboru, Štýrském Hradci, Mnichově a Berlíně. Zpívala s velkým úspěchem subretní role Johanna Strauße a její Nedda v Komediantech okouzlila samotného Leoncavalla. Mařenku si pak zazpívala také ve Dvorní opeře, na záskok.
Premiéru 2. dubna 1893 v Divadle na Vídeňce však Lily Lejo nezpívala. Úspěšně sice absolvovala za zvýšeného zájmu vídeňských novinářů generálku, náhle však onemocněla a s napětím očekávaná premiéra mohla skončit fiaskem. Naštěstí však měla Alexandrine von Schönerer v souboru mladou naději, která již při Straußově Kněžně Ninettě s Lily Lejo alternovala. Mnoho příležitostí zatím nedostala a její jevištní zkušenosti se s ostříleností kolegyně rozhodně nedaly srovnat. Tentokrát však celá již tak dost velká tíha zodpovědnosti postihla právě ji. Antonia neboli Toni Diglas si vedla statečně, zachránila premiéru, pověst své „directrice“ i divadelní kasu. Přemysl Pražák ji ve své knize „Smetanova Prodaná nevěsta“ z roku 1962 jako skutečnou první Mařenku jmenuje, víc se však o ní donedávna nevědělo. Její jméno z divadelních almanachů brzo zmizelo a bylo si možno jen domýšlet, který z obvyklých osudů mladých divadelních hvězdiček ji potkal – zda se její talent se nerozvinul, přišla o hlas, či se vyskytl bohatý nápadník… Dnes víme, že v případě Toni to byl ten třetí případ. Její stručný umělecký životopis stojí za uvedení, nejen proto, že se jedná o první konkrétní údaje o dosud téměř anonymní osobě, ale hlavně proto, že se tehdy stala skutečnou divadelní hrdinkou.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky