Göteborský symfonický orchestr dnes na Pražském jaru připomene švédskou stopu Bedřicha Smetany

Námětem díla se Smetanovi stala stejnojmenná tragédie dánského básníka Adama Gottloba Oehlenschlägera, kterou patrně několikrát viděl na scéně göteborského divadla. V příběhu o utlačovaném norském lidu, jemuž krutě vládne pohanský Hakon, se Smetana soustředí na ústřední konflikt dobra a zla.

“Ten příběh v Göteborgu znají, skladba má wagnerovská místa, jsou tam hezké nápady, ale moc se to nevyvíjí. Mám rád tu část, která zní jako pochod. Jsem zvědavý na reakci místního publika, které tu skladbu asi moc nezná,” řekl dirigent Santtu-Matias Rouvali.

Ačkoliv skladatel dílo nejprve věnoval švédskému králi, chladné přijetí, jehož se mu dostalo na jeho koncertní cestě ve Stockholmu, ho přimělo změnit názor. Skladbu poprvé uvedl v roce 1864 v Praze v sále Žofína na koncertě Akademického čtenářského spolku.

Rouvali je představitelem finské dirigentské školy. Původně vystudoval hru na bicí nástroje, což mu umožnilo vyzkoušet si vedle klasiky též hard rock či jazz. Šéfdirigentem Göteborského symfonického orchestru se stal v 31 letech v roce 2017, od roku 2023 je také hlavním dirigentem londýnského Philharmonia Orchestra. Pravidelně spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry včetně Newyorských a Berlínských filharmoniků či Královského orchestru Concertgebouw. Z české hudby uznává Leoše Janáčka. “Janáčka a jeho Tarase Bulbu mám opravdu rád. Takhle se píše melodie. Téma téhle orchestrální rapsodie není lehké, ale budiž,” sdělil.

V Rudolfinu dnes také zazní Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll Fryderyka Chopina, jehož sólistou bude kanadský klavírista s polskými kořeny Jan Lisiecki. “Mám polské rodiče, polský pas a mluvím polsky. Cítím se tam doma, ale moji interpretaci Chopina to neovlivňuje. Vždyť mnozí skvělí interpreti Chopina nejsou Poláci, není to nutné,” podotkl.

Zatímco pro šéfdirigenta Rouvaliho bude dnešní vystoupení první v České republice, Lisiecki se na Pražském jaru představil v roce 2019 na koncertu amerického souboru Orpheus Chamber Orchestra a dva roky předtím s Torontským symfonickým orchestrem. “Hrál jsem na mnoha festivalech, ale málokterý má tak odůvodněný název jako Pražské jaro. Tenhle festival má duši a atmosféru, je to pro mě jeden z vrcholů roku,” řekl klavírista, který se v Praze letos představí i v listopadu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného.

Večer v Rudolfinu završí Göteborský symfonický orchestr provedením jednoho z nejzásadnějších děl 20. století, Koncertu pro orchestr maďarského skladatele Bély Bartóka.