Hlavní cenu festivalu Zlatá Praha dostal německý snímek Disportrét, který vypráví o práci slavného choreografa Nacha Duata a zejména o náhlé změně v jeho kariéře a hledání nové profesní cesty. Snímek dostal i Cenu České televize, pořadatele festivalu. Z českých autorů byl na přehlídce filmů s taneční a hudební tématikou oceněn režisér Martin Kubala za snímek Romantický vesmír Libora Peška. Dostal cenu Nadace Vize.
Předáváním cen dnes skončil padesátý první ročník festivalu, během něhož mohli zájemci zdarma vidět osmdesát jedna pořadů, které do soutěže poslali tvůrci ze sedmnácti zemí. Festival letos opustil tradiční místo svého konání v paláci na Žofíně a hostilo ho Divadlo Archa. 
Grand Prix Zlaté Prahy převzal jeden z režisérů snímku Disportrét Ulrik Wivel. „Pozoruhodný a v pravém slova smyslu filmový počin, který zblízka sleduje tvůrčí proces a psychologickou cestu umělce uprostřed chvíle, ve které se mu mění život,“ zdůvodnila své rozhodnutí porota, na níž „hluboce zapůsobila spolupráce filmařů s protagonistou a jejich vzájemná důvěra při zachycení naléhavého příběhu Nacha Duata„.
Duato vedl po dvě desetiletí přední madridský soubor Compania Nacional de Danza a vytvořil z něj jednu z nejúspěšnějších tanečních skupin na světě. Byl ale náhle propuštěn, což ho zcela zdrtilo. Potřeba tvořit jej zavedla do Petrohradu, kde přijal olbřímí úkol – zmodernizovat konzervativní ruský baletní soubor, ačkoliv ho to vrhlo do kulturní a sociální izolace. Film je podle poroty syrovým a autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace člověka a umělce.
Duato pracoval také dlouho se slavným Nizozemským tanečním divadlem, inscenoval i v pražském Národní divadle. Při té příležitosti v roce 2006 řekl novinářům, že zakladatele Nizozemského tanečního divadla Jiřího Kyliána považuje za svého duchovního otce. „Jako z tanečníka ze mě dostal všechno, co bylo možné. Co se týče tance a jeho obsahu, je to choreograf století,“ vyznal se Duato ze svého obdivu ke slavnému choreografovi.
Na festivalu byla udělena dvě zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin. První dostal francouzský snímek Péťa a vlk, adaptace klasické Prokofjevovy pohádky vytvořené speciálně pro dětského diváka, druhý německý film Bernd Alois Zimmermann: Requiem pro mladého básníka. Podle poroty jde o ambiciózní, experimentální a podnětný film, jenž kombinuje jedno z nejvlivnějších hudebních děl dvacátého století s výjimečnými archivními záběry a živým představením, které zasazují hudbu do jejího historického kontextu.
Foto Rudolf Jung
