Grandiózní debut Lukáše Vasilka: Po doznění Jany z Arku se rozhostilo dlouhé ticho

Velkolepé nastudování

Nastudování Jany z Arku se ujal Lukáš Vasilek a šlo o jeho velkolepý debut s Českou filharmonií. Nevěděla jsem, že mladý a výrazný šéf Pražského filharmonického sboru má tyto ambice a velmi příjemně mě překvapil. Celkem logicky si vybral oratorium – dílo, kde sbory mají výsostnou roli. A ukázalo se, že to byla dobrá volba; výsledek byl ohromující.

Jak řekl Vasilek v rozhlasovém interview na Vltavě, bylo velkou výhodou, že sám nastudoval sbory i orchestr. Mohl tak realizovat svou představu beze zbytku. Běžně to vypadá tak, že sbormistr připraví sbor, pak přijde dirigent se svou koncepcí a všechno je jinak. Po celou dobu provedení Honeggerova oratoria bylo cítit, že sbory jsou tou formující složkou a orchestr je citlivě doprovází, psychologicky podbarvuje děj, bere ohled na sólisty i recitátory a nestrhává na sebe pozornost tam, kde by to vadilo. To neznamená, že nebyl důrazný a dynamicky zřetelný tam, kde naopak drama vrcholilo. Krásným příkladem byla část Hra v karty, v níž se několikrát opakuje cosi jako lehký dvorský tanec v různých kombinacích nástrojů. V části Janin meč je zas slyšet vzdálený ohlas bitvy ve vzpomínkách Jany, stojící se zavřenýma očima. Orchestr hrál tiše, jako ozvěna vřavy z velké dálky. V oratoriu je i řada dalších zvukomalebných míst, kde například orchestr rozdělený na dvě střídavě znějící poloviny imituje bijící zvony. Lukáš Vasilek vedl celé obří těleso tu rozšafným, tu energicky rozsáhlým gestem, ale také někde ukazoval nástupy na prstech, takže nikdo nebyl ponechán v nejistotě.

Pražský filharmonický sbor byl připraven skvostně – i když jsme se doslechli, že chřipková epidemie během zkoušek zasáhla i zde. Je těžké vyzdvihnout všechna krásná místa. Na začátku, když dav napadá odsouzenou Janu, vpády sboru byly přesné a úderné jako šlehnutí bičem. Velký dojem udělalo i dynamicky tvárné dlouhé „brumendo“ v části Janin meč. Zpěváci zněli jako jeden, jako jedno hrdlo. Působivá byla také veselá epizoda venkovanů v části Král přichází do Remeše, která přinesla potřebnou úlevu od stísněné nálady. Kühnův dětský sbor (sbormistři Jiří Chvála a Petr Louženský) rovněž exceloval, dokonce vše zpíval ve francouzštině zpaměti a měl tam i krásná dětská sóla.

Heroické výkony

Česká filharmonie si ke spolupráci přizvala francouzské recitátory pro mluvené role: naprosto strhující byl výkon filmové a divadelní herečky Audrey Bonnet, která Honeggerovu Janu z Arku prováděla již opakovaně. Její oduševnělý a tragický výraz byl prožitý až do poslední slabiky. Viděli jsme skutečné slzy a hrůzu ve tváři, její výkřiky zoufalství prorážely masu orchestrálního zvuku a lidských hlasů, což byl až fyzicky heroický výkon této drobné ženy. Viděli jsme smíření i útěšné vzpomínky na dětství – herečka v jednom místě sama zpívala zlomeným hlasem prostou dětskou písničku. V části Jana z Arku v plamenech se najednou prostor nad pódiem zbarvil rudým nasvícením jako v záři ohně. To byl velice silný okamžik. Jejího průvodce, bratra Dominika, recitoval Sébastien Dutrieux, v menších epizodních rolích na sebe upozornil výrazný Jean-Baptiste Le Vaillant. Recitátoři byli rozmístěni vepředu i vzadu za orchestrem. Nad pódiem jsme mohli sledovat český i anglický překlad Claudelových veršů.

Dobře byli zvoleni i pěvečtí sólisté: dramatický soprán Susanne Bernhard (Panna Maria) kraloval v závěrečných částech oratoria nad rozbouřeným tělesem, mezzosoprán Anny Gorjačovy (Svatá Kateřina) překvapil temně znělým hlubokým rejstříkem a výtečně souzněl v duu s něžným jasným sopránem Veroniky Rovné (Svatá Markéta). Tyto sólistky stály se sborem na varhanní empoře. Dole před orchestrem byli mužští sólisté: americký tenorista Kyle van Schoonhoven měl ve slavném soudu zvířat významnou roli předsedajícího soudce – Porkuse (Prasete), zvládal vysoké tóny s přesností, ne vždy ale jeho hlas stačil na obrovský aparát za jeho zády. Basista Zachary Altman, také rodák z USA, zpíval Druhého herolda; mě nejvíc zaujal sladce zabarvený lyrický tenor Dovleta Nurgeldijeva (První herold a Klerik).

Po doznění posledních taktů se ve vyprodané Dvořákově síni rozhostilo dlouhé ticho. To poselství Honeggera o nenávisti, nevděku mas, které přepočítávají hvězdy na brambory, o překrucování pravdy, hrabivosti, zradě mocných a potrestání nevinných je stále živé a přítomné i dnes. Zvířata mají moc – pravda není. Teprve s odstupem se publikum zvedlo ze sedadel a odměnilo všechny aktéry více než pětiminutovým aplausem.

Česká filharmonie · Lukáš Vasilek
13. února 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici, oratorium v 11 scénách pro recitátory, sóla, sbor a orchestr

Účinkující
Jana z Arku (mluvená role): Audrey Bonnet 
Bratr Dominik (mluvená role): Sébastien Dutrieux 
Panna Maria (soprán): Susanne Bernhard 
Svatá Markéta (soprán): Veronika Rovná 
Svatá Kateřina (mezzosoprán): Anna Gorjačova 
Porkus (tenor): Kyle van Schoonhoven 
První herold (tenor), Klerik (mluvená role): Dovlet Nurgeldijev 
Druhý herold (bas): Zachary Altman 
Třetí herold, Osel, Jan Lucemburský, Vévoda z Bedfordu, Podšívka ze mlýna, Venkovan (mluvené role): Jean-Baptiste Le Vaillant 
Hlas, Pedel, Regnault de Chartres, Guillaume de Flavy, Perrot, Kněz (mluvené role): Thomas Gendronneau 
Matička Bečková (mluvená role): Anna John Schmidtmajerová 

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr

Kühnův dětský sbor
Jiří Chvála, Petr Louženský – sbormistři

Česká filharmonie
Lukáš Vasilek – dirigent

Marek Řihák – režijní dohled