Gratulační koncert pro Petra Kotíka představil devět světových premiér

  1. 1
  2. 2
Have No Fear, Kotík Is Here. Tak zněl podtitul gratulačního koncertu k osmdesátinám skladatele Petra Kotíka, který v multifunkčním sále Centra současného umění DOX+ ve čtvrtek 28. dubna uspořádali za společného úsilí Ostravské centrum nové hudby (OCNH) a od něj odvozený mezinárodní komorní orchestr pro interpretaci nové hudby Ostravská banda. Jednalo se, pokud to tak lze říci, o reprízu koncertu, který o dva dny dříve zazněl pro Ostravskou bandu v poněkud více domácím prostředí, v ostravské galerii pro současné umění PLATO. Ostravskou bandu a sólisty v případě pražského koncertu řídili dirigenti Petr Kotík, Jiří Rožeň a Daniel Skála.

Have No Fear, Kotík Is Here, 28. dubna 2022  (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Have No Fear, Kotík Is Here, 28. dubna 2022 (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Koncept koncertu nebyl v tomto případě, jak už to u většiny gratulačních koncertů bývá, prezentován jako reprezentativní průřez dílem jubilanta, nýbrž jako přehlídka světových premiér skladeb jemu věnovaných. Hudba samotného Petra Kotíka pak celý koncert uzavřela a jeho vyznění vygradovala brilantní rovněž premiérou skladby pro predominantně sólový klavír s názvem Two in One (2018–2022), jež byla originální ukázkou v reálném čase současně znějící, a přesto symbiotické koexistence dvou hudebních entit, a to sice skladeb Piano Piano z let 2018–2022 a Strings and Lines: Impartial Movement z roku 2021.

Dalšími autory, jejichž hudba na koncertě zazněla, jsou Kotíkovi američtí kolegové Phill Niblock a Christian Wolff, rakouský skladatel Bernhard Lang a minulí frekventanti letních kurzů při Ostravských dnech nové hudby Anna Heflin a Daniel Skála. Koncert byl rozdělen do tří bloků s dvěma přestávkami. Zaznělo celkem devět skladeb a jejich duraty se pohybovaly v intervalovém rozpětí sedmi až patnácti minut. Myšlenkově byly spjaty s tvůrčí filosofií Petra Kotíka, každá i tak akcentovala jiný aspekt souhrnu vyjadřovacích prostředků současné hudby. Jakkoli tak celek koncertu mohl působit monotematicky, v žádném případě pak nevyzníval monotónně. Pojďme si nyní v krátkosti přiblížit každou kompozici několika slovy. 

První dvě skladby, Niblockův Petr’s Charm a Cíglerův Rattlesnake No. 1, nabídly intenzivní vhled do principu mikrointervalové kompozice. Obě lze charakterizovat větou, kterou v komentáři k charakteristice své kompozice použil Petr Cígler. Tato věta je zároveň názvem jiné Cíglerovy kompozice, z jejichž fragmentů Cíglerův Rattlesnake No. 1 vychází – z opery Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu. A právě táhlý a zvlněný pohyb „předmětu“ posluchač opravdu jako predominantní rys obou kompozic měl možnost slyšet. V podstatné části trvání obou kompozic jsme měli možnost zaznamenat jakýsi vzestupný pohyb mikrointervalového klastru, jež sloužil jako pozadí pro další dění. Rozdíl byl v tom, že toto dění se v případě Niblockovy skladby omezilo na stručnou a až minimální pulzaci violoncell a kontrabasu v druhé třetině skladby, zatímco Cígler nabídl mnohem dynamičtější obraz, jemuž vévodilo expresivní až exaltované houslové sólo v podání Hany Kotkové.

Have No Fear, Kotík Is Here – Ostravská banda, Daan Vandewalle (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Have No Fear, Kotík Is Here – Ostravská banda, Daan Vandewalle, 28. dubna 2022 (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Po sobě následující skladby Anny Heflin Such and Such is Such and Such, Anny Sokolović Holub-Ježek-Kočka a Daniela Skály Petram našly svůj průsečík v jakémsi výrazovém eklekticismu a v užití principu hudební koláže. Ve skladbě Anny Heflin byly slyšet folklorní názvuky, komické efekty glissand pozounu a fagotu i typicky minimalistické vstupy klavíru. Svou skladbu navíc obohatila o další multimediální aspekt, když na pozadí pódia promítla úryvky textu Kotíkovy přednášky z Ostravských dnů 2009, které využila jako zdroj velmi různorodých hudebních a konceptuálních nápadů. Skladba Holub-Ježek-Kočka Any Sokolović jako by vzdáleně využívala principu barokního concerta grossa, když postavila trio sólistů (Daan Vandewalle na klavír, Hana Kotková na housle a Daniel Skála na cimbál) do hudebně příkrého kontrastu s celkem Ostravské bandy. Skladbu Daniela Skály pak nejvíce charakterizovala zatím nejintenzivnější práce s extended techniques hry na hudební nástroje a nehudebními zvuky v kombinace s rytmy připomínajícími typickou pulzaci brazilské samby.

Nejblíže „tradici“ se blížily skladby Christiana Wolffa Small World a Petra Bakly Two Instances. Jednalo se také (společně se závěrečnou skladbou Petra Kotíka, o které lze však také uvažovat jako o zvláštní variantě skladby sólové) o jediné dvě komorní kompozice. V případě Christiana Wolffa šlo o sextet houslí, violy, hoboje, trubky a pozounu, v případě Petra Bakly o duo violoncella a klavíru. Christian Wolff uvedl posluchače koncertu do – troufám si říci – dnes už familiárního světa atonálního kontrapunktu bez známek seriální organizace, ve kterém na sebe nástroje reagovaly až konverzačně. Vyskytl se zde i náznak dominantní melodické linie s doprovodem vzdáleně připomínajícím homofonní harmonii.

Práce s elektronikou měla na koncertě zastoupení ve skladbě Bernharda Langa Game 12. Ta idée fixe mikrointervalově „rozladěného“ orchestru posunula na úroveň melancholie srovnatelné s transcendentálně povznášejícím výrazem Adagia Samuela Barbera. Langova skladba působila jako jediná až duchovním dojmem. Amplifikace hrající zpět ozvěny jednotlivostí orchestrálního dění v kombinaci se sporadickým pointilismem klavíru, bicích a vibrafonu ideálně připravila půdu pro stylovou čistotu skladby Petra Kotíka, která celý koncert uzavřela.

Have No Fear, Kotík Is Here – Hana Kotková, Ostravská banda (zdroj Ostravské centrum nové hudby)
Have No Fear, Kotík Is Here – Hana Kotková, Ostravská banda, 28. dubna 2022 (zdroj Ostravské centrum nové hudby)

Svou skladbu Two In One, zmiňovanou již na začátku této recenze, Petr Kotík uvedl krátkou úvahou nad vlastními stylovými preferencemi. Dozvěděli jsme se, že jako hudebník nesouhlasí s interpretačními zvyklostmi vrcholně romantické hudby, které dle něj přisuzují hudbě emoce, které jí nejsou z podstaty vlastní, a že jako posluchač preferuje hudbu starších stylových období renesance, baroka a klasicismu, jejíž soudobou prezentaci vnímá jako autentičtější, pravdivější. Reflexi tohoto názoru bylo možné jasně vnímat v Kotíkově skladbě. I ve své avantgardnosti nabízela jako jediná fazonu „krásného zvuku“ vlastní právě klasikům. Pro instrumentalisty Daana Vandewalleho a Hanu Kotkovou byla vysoce virtuosní. Posluchači poskytla komfort v rovnováze proporcí dramatu a uklidnění, čistoty výběru intervalů vertikální složky, ve které převažovaly čisté intervaly, a všeobecně v přehlednosti svého formálního členění. Jednalo se o svrchovaně absolutní hudbu, která jako taková nemohla být v rámci koncertu zařazena na jiném místě než právě v jeho závěru. A závěr to byl v pravdě velkolepý.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments