Před dvěma lety vyšla nákladem NDM publikace týmu pod vedením Jiřího Nekvasila, ta se zaměřila na výběr scénicky nejpozoruhodnějších Janáčkových děl uvedených v Národním divadle Moravskoslezském. Jmenovala se Opery Leoše Janáčka v Národním divadle moravskoslezském a k dostání je stále v knižní podobě, je ale také dostupná v elektronické verzi na webu divadla.
Opera Národního divadla moravskoslezského nabídla divákům už všechny Janáčkovy opery a vedle Národního divadla Brno je NDM druhým divadlem na světě, které uvedlo ve své historii kompletní operní dílo skladatele. Nová publikace se zabývá všemi inscenacemi v celé historii divadla. Stejně jako publikace první, má i tato nová bohatou obrazovou stránku pocházející nejen z fondů divadla, ale také ze sbírek Ostravského muzea. Využity jsou scénické návrhy i fotografie umělců z inscenací.
Nejčastěji uváděnou Janáčkovou operou je ve světě Její pastorkyňa, a to platí i v Ostravě – celkem čtrnáct jejích nastudování viděli diváci od první sezóny existence divadla až po rok 2011. Její pastorkyňa také byla na podzim 1919 prvním Janáčkovým dílem na jevišti tehdejšího NDMS. Bohužel se ale přímo z této inscenace nezachoval žádný obrazový materiál, první je až z roku 1934. V roce 2018 měla v Ostravě premiéru poslední opera – Osud. „Nastudováno u nás bylo celkem 34 inscenací devíti Janáčkových oper. Káťa Kabanová nebo opera Z mrtvého domu byly v Ostravě uvedeny už krátce po svých světových premiérách. Před válkou vidělo ostravské publikum poprvé také Věc Makropulos (1935) nebo Příhody lišky Bystroušky (1936). Jiné opery byly uvedeny až v období po druhé světové válce, nebo dokonce až po roce 1990: Výlety páně Broučkovy (poprvé 1959), Šárka (1978), Počátek románu (2000) – ten byl dokonce k vidění zatím pouze v Brně a u nás v Ostravě,“ přiblížil ředitel NDM Jiří Nekvasil. Sám v posledních dvanácti letech dvě z oper režíroval – Káťu Kabanovou (rok 2012) a výše zmiňovaný Osud (rok 2018).
„Ostravská opera si dlouhodobě zakládá na pestrosti inscenačních postupů a nových výkladech Janáčkových oper. Umělecky velmi inovativní byly už inscenace režiséra Ilji Hylase v 60. a 70. letech. Hylas měl vrozený cit pro práci s hercem a v Ostravě spolupracoval se špičkovými českými scénografy – Vladimírem Šrámkem, Františkem Trösterem, Zbyňkem Kolářem a Otakarem Schindlerem. Díky nim mohl naplňovat na svou dobu smělé jevištní vize. Výlety páně Broučkovy (1959), Káťa Kabanová (1960), Věc Makropulos (1964) či jeho inscenace opery Z mrtvého domu (1974) patří vůbec k tomu nejlepšímu, co se na ostravské operní scéně před rokem 1989 podařilo vytvořit,“ řekla Helena Spurná, jedna z autorek nové publikace.
Janáčkovy opery nastudovali v Ostravě mimo jiné špičkoví dirigenti Jaroslav Vogel, František Jílek, Otakar Trhlík, Bohumil Gregor nebo z nejmladší generace Roberta Jindra. „Prostor k prosazení určitého uměleckého názoru po delší dobu měli především Vogel, Pinkas a Jindra. Jaroslav Vogel stál u počátků zdejší janáčkovské tradice. Nastudoval největší počet oper Leoše Janáčka, přičemž jeho nastudování oper Z mrtvého domu (1932), Věc Makropulos (1935) a Příhody lišky Bystroušky (1936) byly ostravskými premiérami. V Ostravě pěstoval kult Janáčka také skrze tradici symfonických koncertů, které byly součástí divadelního abonmá,“ doplnila Helena Spurná.
Kromě členů domácího operního ansámblu (např. sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová) se o úspěch Janáčkových oper v Ostravě zasadili v poslední době i hostující sólisté. V hudebním nastudování Roberta Jindry například excelovaly německá sopranistka Maida Hundeling v roli Jenůfy a Eva Urbanová jako Kostelnička v Její pastorkyni (2011, režie Michael Tarant), Eva Urbanová pak také ve veleúspěšném koncertním provedení Věci Makropulos (2012) a v Káti Kabanové (2012).
Knihu autoři věnovali brněnskému skladateli a muzikologovi Miloši Štědroňovi k jeho osmdesátinám s poděkováním za vše, co vykonal pro Janáčkovu hudbu.
