Herheimova pro mnohé šokující Rusalka je k vidění na internetu

Strohá zpráva bruselského operního divadla La Monnaie říká, že od letošního 27. března až do 16. dubna je na webových stránkách tohoto operního domu (najdete je zde) ke zhlédnutí kompletní záznam inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, vytvořené na této scéně režisérem Stefanem Herheimem, v koprodukci s drážďanskou Semperovou operu a souborem Operhaus Graz. Na tom by asi nebylo nic tak zvláštního, vždyť se streamingem inscenací  – tedy videem v plném znění umístěným k přímému sledování, popřípadě k pozdějšímu stažení – přišla některá evropská divadla již před časem. Nicméně za povšimnutí stojí v tomto případě zejména fakt, že se jedná o další z řady nových inscenací Dvořákovy opery v posledních letech, které byly v evropských operních domech nastudovány ve velmi netradičním režijním pojetí.Rusalka je jedinou Dvořákovou operou, která se prakticky trvale drží na repertoáru světových divadel. Není sice stálicí, operním evergreenem, jakým je třeba Tosca, Aida či Carmen, na výsluní se vrací vždy v určitých vlnách. Jedné takové vlny jsme v posledních letech svědky a tak v současnosti je nebo v poměrně nedávno bylo možné se setkat s novým nastudováním Rusalky nejenom v Praze, ale třeba i ve Vídni, Londýně, Tallinnu, Lublani, Paříži, Nancy, Berlíně, Mnichově, Bonnu, Dortmundu nebo právě v Drážďanech. V mnoha případech se přitom jedná o nastudování (nejen) inscenačně mírně řečeno pozoruhodná.

Zdá se, že námět Rusalky dává k režijnímu experimentování dostatek prostoru. Pohádkový příběh není svázán ani s historickými událostmi, ani dějinnými reáliemi. Rusalka a její inscenační podoba se tedy může stát z pohledu režisérů vhodným operním dílem, vedoucím diváky k hlubšímu pochopení nejenom Dvořákovy hudby, ale zejména poselství, které v sobě samotný příběh skrývá. O tom, že režiséři a výtvarníci řady výše zmiňovaných nových inscenací Rusalky opustili klasické pojetí pohádky a dali této opeře řadu různých podob, se i mnozí naši diváci mohli přesvědčit zhlédnutím záznamů inscenací na DVD, ve vysílání specializovaných televizních kanálů nebo přímo návštěvou toho kterého divadla. A tak málokoho překvapí, že ani zmíněná koprodukce souborů v Grazzu, Drážďanech a Bruselu není Rusalkou tradiční. Stefan Herheim přitom neopustil pohádkovou předlohu zcela a zavádí nás do potterovského kouzelného města, kde se ulice a domy mění jako mávnutím kouzelného proutku. Žijí životem postav v nich přebývajících a jsou tím, čím, jsou jejich obyvatelé. Pohádkový námět byl ve vizuální podobě vlastně zachován, to ostatní ovšem pohádku připomíná už jen stěží…

Proč není ani tato z řady nových inscenací Rusalky pohádkou o nenaplněné lásce je nasnadě: v dnešním světě jsou morální aspekty vztahů něčím, co není IN. Do partnerských svazků vstupujeme volně, morální závazek k bližnímu není tím hlavním aspektem spojení mezi dvěma lidmi i vztahů mezilidských vůbec. Prožíváme povrchní city ke svým blízkým, povrchně žijeme i vlastní životy. Hlavní cenu pro nás má povětšinou to, co přinese největší zisk, uspokojení a chvilkovou radost. Morálka, etika a závazky jsou pro mnohé z nás něčím, čemu nerozumí. Tahle Rusalka je příběhem zkaženého světa, ovládaného penězi a chtíčem. Příběhem o tom, že morálka je v dnešním světě něčím, čím se rádi zaštiťujeme a oháníme, ale ve skutečnosti je pro nás jen prázdným slovem… Recenzi drážďanské inscenace Rusalky Stefana Herheima, kterou Opera Plus přinesla před časem, naleznete zde.

Rusalka Stefana Herheima zkrátka nastavuje zrcadlo nám všem a je po Carsenově pařížské či Kušejově mnichovské inscenaci další z řady pozoruhodných operních instancí, které bezezbytku naplňují význam slov operní divadlo. Všem domácím operním fandům, kteří ať již ve skrytu duše nebo veřejně lpějí na tradičním inscenátorství, doporučuji připojit se na web divadla La Monnaie a Herheimovu Rusalku zhlédnout a pak diskutovat o tom, o čem že vlastně Dvořákova Rusalka je a co všechno její hudba evokuje.

K proměnám inscenační praxe Dvořákovy Rusalky připravujeme zevrubný článek, který zveřejníme v příštích dnech.

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (Semperoper Drážďany)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (16) “Herheimova pro mnohé šokující Rusalka je k vidění na internetu

  1. Dost jsem se pobavil. Musím uznat, že byl odveden kus poctivé práce. Všichni učinkující odvedli prvotřídní práci. Klobouk dolů. Je to velmi zajímavé dílo. Hlavně pro člověka, který neumí česky. 1. dějství mne velmi zaujalo a čekal jsem, kdy dojde k vysvětlení, proč je vodník vodníkem, rusalka rusalkou, ježibaba ježibabou….. Nedočkal jsem se dostatečného zdůvodnění. Několikrát jsem neudržel bránici a začal se nahlas smát. Nejvíce mne pobavil fantasmagorik lovec hipík. Celkově to na mne působilo, že jde o parodii z dílny Monty Python. Častokrát je problém konfrontace textu s děním na jevišti, kdy je libreto nepodstatnou složkou a záměrům režiséra dost překáží. Opera je komlexní útvar libreta, hudby, režie, interpretů sjejich herectvím a zpěvem. Vše má být v souladu s autorovými vizemi. Pokud chci tyto vize porušit, tak jen za účelem dílo posunout někam dál, což se u této verze nepovedlo. Jak jsem už napsal 1.dějství skvělé, ale ta další to nezdůvodnila, spíše zdegradovala, zesměšnila. Nevím proč se námořníkovi říká princi, bezdomovkyni ježibaba s kouzelnou mocí….
    Shrnul bych to takto. Jsme nuceni věřit tomu, že faleš je pravda. Proto s pojetím režiséra Herheima nejsem na stejné vlně, i když bylo skvostně provedeno. Nenechám se oblbovat falešnými projevy lidské fantazie. Nalhat se dá cokoliv a zabalit do kvalitního obalu a to se zde stalo. Rád bych toto provedení viděl naživo bez znalostí češtiny, Rusalky a A.Dvořáka. Byl by to skvělý zážitek a faleš by se stala pravdou. Takto je jen fantasmagorií.
    Napadla mne ještě jedna možnost. Dát Rusalku do prostředí blázince.

  2. Já bych to až tak neviěl. Jedná se o velmi sugestivní a emocionálně silné hudební divadlo, po řemeslné stránce skvěle provedené. Pracuje se symbolikou snu, možná občas až noční můry, s různýmy alter egy, občas člověk trochu tápe, ale svým snům taky vždycky nerozumíme. Zkuste se podívat třeba na nějaký z filmů D. Lynche a nebudete na tom líp.
    Mně osobně někdy v tom symbolismu překáží až přílišná konkrétnost a popisné detaily. (Hipík, satelity v árii o měsíčku, plakát…) Cítím za tím jakýsi stihomam všechno domrtě vyložit a přesně označit, což trochu uzemňuje imaginaci diváka, přičemž právě ty realisticky popisné detaily vyhrocují i disproporce vůči textu. Někdy S. H. podobně pracuje i s hudbou a pohybově ji zbytečně ilustruje. Címž občas vzniká i nechtěně komický prvek. Na druhou stranu herecky a vztahově to drželo fantasticky.
    O tom, co je nebo není Rusalka bychom se samozřejmě mohli přít do aleluja, jisté je, že takovéto provedení určitě nenechá nikoho chladným. Mě nejvíc asi dostal W. White jako Vodník.

  3. Není to špatná práce, ale proč zrovna Rusalka? Nevadí mi aktualizace oper, jenže tohle je i na mě moc. Opeře se věnuji dlouho, rád bych vystudoval operní režii, proto mám už o některých dílech jasnou představu. Zvlášť o Rusalce. Souhlasím, že je to poctivá a dobře odvedená práce. Člověka, který Rusalku nezná a neumí
    česky určitě nadchne, ale většina českých diváků je naštvaná. Já to chápu. Ale myslím si, že by Němci byli naštvaní na nás, kdyby jsme tohle udělali s jejím Wagnerem. Proto vás chci poprosit, na Rusalku a Prodanku nám nešahejte!

  4. Pro amadeus: Oni narozdíl od nás ale Němci umí takhle udělat i Parsifala nebo Lohengrina. V tom je to zajímavé. Čili nebuďme čecháčkovsky malí a přízemní a nezašťiťujme se národnostními zájmy. Zkuste se jet podívat na nějakého Wagnera do Německa a uvidíte, co s ním umí dobrá režie udělat.

  5. Dan: Netvrdím, že Rusalka neměla špatnou režii, ale bylo to dost nesmyslné. Přeci jenom, když se na jevišti odehrává něco jiného, než se zpívá… A netvrdím, že každá moderní inscenace je špatná. V Německu jsem třeba viděl Bludného holanďana a líbilo se mi to. Nevadilo mi, že to bylo moderní, k té opeře se to hodilo. Ale k Rusalce mi to nejde. To neznamená, že si představuji Rusalku jako klasickou pohádku pro děti, ale takhle taky ne.

  6. Tom dne 5.4.2012 v 03:13
    Filmy D. Lynche znám asi všechny včetně nepovedené Duny. Mají svou snovou atmosféru. Vždy je to nové dílo, nenaroubované do jasných mantinelů opery, která má svou klasickou minulost. Je směšné, když přijde princ námořník a zpívá …ta zvěř míhá se kolem a tady stopa zmizla docela…zbrań z unavené ruky padá mi…na hrad vraťte se… To přišel evidentně blázen. Takových případů, kdy text koliduje s děním na jevišti je více. Jako obrazy vše funguje skvěle. Řemeslně skvěle odvedený produkt ve světě bláznů.

    1. No právě, kdo by dnes asi takhle mluvil: O zvěři, která se míhá… :-) To je právě ten paradox. Většina oper má pro inscenování v dnešní době dva základní nedostatky: buď trapný příběh nebo hloupé či archaické libreto. To platí jak pro opery českých autorů, tak třeba i pro nedotknutelného velikány typu G. Verdiho. Přijde vám snad, že Trubadůr je co se příběhu týče smyslupný, neřku.li hlubokomyslný? Pak je tedy možné si vybrat: Buď se uzavřeme v bublině a odizolujeme od okolního světa a budeme poslouchat a dívat se na Prodané nevěsty, Rusalky, Trubadůry a jiné opery prizmatem vkusu, literárního jazyka a estetiky doby svého vzniku a pak tvrdím, že opera je mrtvá. A nebo necháme umělce hledat jejich novou podobu a výklady. Neříkám, že z téhle Rusalky jsem byl nadšený, daleko více se mi líbila Carsenova Pařížská nebo Kušejova Mnichovská – zejména mnichovská byla ještě provokativnější – ale je z ní cítit psychologie příběhu tisíckrát výrazněji, než kdyby tam opravdu byla lesní tůňka v ní žínka :-)

      Já tvrdím, že opera je scénický umělecká žánr a aby byla životná, nestačí jen spoléhat na to, že hudba a její kvality jsou tím, co opeře k udržení se na světle světa stačí. Musí tam být pochopitelně i vizuální a dějová složka na úrovni vnímání publika té, které historické etapy a divák/posluchač by měl také mít možnost přemýšlet nad předloženým režijním výkladem, nejenom ho konzumovat. Pak mu takové operní představení dá mnohem víc. Ostatně umění má nutit k zamyšlení a má být mnohovrstevnaté i mnohosmyslné…

    2. No, to je přesně to co jsem měl asi na mysli tou přílišnou konkrétností, která vyhrocuje kolize s básnickým textem… Ale vezměme si třeba Shakespearovy texty, kreré mívají inscenačně velmi mnoho podob. Já si nemyslím, že by to byla a priori chyba, režisér zde pouze nabízí divákovi určitou dohodu, že text budou vnímat metaforicky – je ostatně básnický. Je už ovšem na divákovi, zda na to přistoupí, to je celé.
      V žádném případě bych ale, Johanko, nikomu nepodsouval nějakou neúctu a podobné věci. Nevěřte tomu, že režisér (nebo kdokoli jiný) kdo věnuje tolik času a energie nějakému dílu se k němu staví s despektem. Tak se zváště na takovéto úrovni pracovat prostě nedá. Věřím na 100% tomu, že do toho byli všichni zažraní až po uši a v upřímné úctě ke Dvořákovi i Kvapilovi.

      1. Také věřím tomu, že se režisér v Rusalce vydal. S tou úctou ke Kvapilovi bych byl opatrnější. Libreto Rusalky obstojí jako skvostná literatura. Nevím zda ho znáte skoro zpaměti jako já. Pokud ne, doporučuji k přečtení. Nevěřím tomu, že kvalitu textu režisér bral v potaz. Spíše se vedl svou obrazotvorností. Slova pro něj nebyla tak důležitá. Tolik o té úctě ke Kvapilovi.
        Pro mne je v divadle i filmu důležitá pravdivost. Jakákoliv faleš je k smíchu. Samozřejmě, že jsou situace i díla, kde je to záměr za účelem pobavit. Dost pochybuji, že příchod prince měl rozpumpovat bránice diváků a udělat z něj Vaška z Prodanky. Ale mne to vážně rozesmálo. Přišel blázen se vzletnou řečí. Pravdivost tady nefunguje. Pořád jsem nucen vymezovat text a jen se dívat, protože ke koukání to bylo. Působilo to na mne, jako jablko na stromě, které jsem nucen vnímat jako dýni, protože se místně nalézá ne na stromě, ale v nesociálním státě. Věřte mi, že většina lidí si pod pojmem jablko na stromě chce představit právě jablko na stromě, pokud nejde zrovna o telefonát pana Béma s Janouškem. :-)

        1. :-)
          Musím uznat, že nechtěně komicky to působit mohlo. Ačkoli opět bych v tom neviděl popření toho textu, který je mimochodem skutečně překrásný, v tom jsem s Vámi zcela zajedno.
          Např. ale s wagnerovským básnickým libretem také často pracují třeba němečtí inscenátoři velmi podobně a to je jejich rodinné stříbro…

          Ke vztahu textu a scénického dění: Já to chápu asi tak, že k textu se přidá scénická složka, jako by to byla další vrstva, která text nezobrazuje, jak bývá běžné, ale je sním v nějakém složitějším vztahu, řekněme metaforickém, analogickém, nebo i antagonistickém, čímž se do celku, který je v případě opery vždy vícevrstevnatější, dostává více znků, významů a kontextů. Je to jedna z možností, jak lze s textem na divadle pracovat. Není jediná, není správná ani nesprávná. Někomu je někdy na obtíž, jindy to člověk přijme. Je to do značné míry otázka citu a vkusu. Osobně si myslím, že přínos tento způsob práce má, pokud rozkrývá skryté anebo vnáší nové významy, prohlubuje vnímání, zesiluje emocionální působení díla. I to je ale samozřejmě velmi sujektivní.
          Podotýkám, že faleš je mi také protivná a jak jsem už psal, nejeví se mi tato interpretace jako ideální, jen to neberu zako nedostatek respektu vůči dílu.

  7. Ano je to řemeslně dobře odvedená práce,ale jen pro publikum,které neumí česky a nezná poetiku hudby A. Dvořáka a libreta Kvapila. Také jsem se musela v některých pasážích smát,ale dřív mi to bylo k pláči,taková neúcta k Rusalce. Doufám, že k nám taková nesmyslnost nikdy nedorazí. Mám známe, kteří z Německa, Belgie jezdí na Rusalku k nám,aby si vychutnali krásné hudební a scénické provedení Rusalky.

  8. Neříkám, že vždy musí být u Rusalky tůňka,ale tahle Rusalka mmě prostě neoslovila. A pokud jsem shlédla několik Rusalek (ND Praha,NDM Ostrava,ND Brno)v Česku a na Moravě,tak toto režijní pojetí Rusalky mi bylo mnohem bližší. Hlediště bylo vyprodané a lidé svým potleskem dali najevo, že se jim opera líbila. A určitě jim nepřipadala mrtvá.

  9. nEJSEM STAROMILEC, MOC SE MI LÍBIL TŘEBA mACBETH V DUCHU KOMBINACE hITLERA A STALINA, ALE TUTO RUSALKU NEMUSÍM, I KDYŽ BYLA ZAJÍMAVÁ. pLNO VĚCÍ NECHÁPU-PROČ PRINC A VODNÍK POBÍHAJÍ V PYŽAMECH A JEŠTĚ K TOMU STEJNÝCH A DALŠÍ.CO SE MI ALE MOC LÍBILO, BYLO HUDEBNÍ POJETÍ. zAJÍMAVÁ TEMPA, VŠECHNO OSTŘEJŠÍ, VYHROCENĚJŠÍ A TÍM I DRAMATIČTĚJŠÍ.ODPOVÍDALO TO REŽIJNÍMU NÁZORU.NE MNICHOVSKÉ INSCENACI MĚ NEJVÍC VADÍ VODNÍK, JAKO OLEZLÝ CHLAP ZNÁSILNUJÍCÍ RUSALKY.CO POTOM UDĚLALI S JEHO ARIÍ VE 2 JEDNÁNÍ, PLNÉM BOLU A LÁSKY? NEVYŽADUJI SELANKOVITOU POHÁDKU, ALE TEN ROZDÍL V LIBRETU A AKCI NA JEVIŠTI JE MOC VELIKÝ.

Napsat komentář

Reklama