Strohá zpráva bruselského operního divadla La Monnaie říká, že od letošního 27. března až do 16. dubna je na webových stránkách tohoto operního domu (najdete je zde) ke zhlédnutí kompletní záznam inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, vytvořené na této scéně režisérem Stefanem Herheimem, v koprodukci s drážďanskou Semperovou operu a souborem Operhaus Graz. Na tom by asi nebylo nic tak zvláštního, vždyť se streamingem inscenací – tedy videem v plném znění umístěným k přímému sledování, popřípadě k pozdějšímu stažení – přišla některá evropská divadla již před časem. Nicméně za povšimnutí stojí v tomto případě zejména fakt, že se jedná o další z řady nových inscenací Dvořákovy opery v posledních letech, které byly v evropských operních domech nastudovány ve velmi netradičním režijním pojetí.
Rusalka je jedinou Dvořákovou operou, která se prakticky trvale drží na repertoáru světových divadel. Není sice stálicí, operním evergreenem, jakým je třeba Tosca, Aida či Carmen, na výsluní se vrací vždy v určitých vlnách. Jedné takové vlny jsme v posledních letech svědky a tak v současnosti je nebo v poměrně nedávno bylo možné se setkat s novým nastudováním Rusalky nejenom v Praze, ale třeba i ve Vídni, Londýně, Tallinnu, Lublani, Paříži, Nancy, Berlíně, Mnichově, Bonnu, Dortmundu nebo právě v Drážďanech. V mnoha případech se přitom jedná o nastudování (nejen) inscenačně mírně řečeno pozoruhodná.
Zdá se, že námět Rusalky dává k režijnímu experimentování dostatek prostoru. Pohádkový příběh není svázán ani s historickými událostmi, ani dějinnými reáliemi. Rusalka a její inscenační podoba se tedy může stát z pohledu režisérů vhodným operním dílem, vedoucím diváky k hlubšímu pochopení nejenom Dvořákovy hudby, ale zejména poselství, které v sobě samotný příběh skrývá. O tom, že režiséři a výtvarníci řady výše zmiňovaných nových inscenací Rusalky opustili klasické pojetí pohádky a dali této opeře řadu různých podob, se i mnozí naši diváci mohli přesvědčit zhlédnutím záznamů inscenací na DVD, ve vysílání specializovaných televizních kanálů nebo přímo návštěvou toho kterého divadla. A tak málokoho překvapí, že ani zmíněná koprodukce souborů v Grazzu, Drážďanech a Bruselu není Rusalkou tradiční. Stefan Herheim přitom neopustil pohádkovou předlohu zcela a zavádí nás do potterovského kouzelného města, kde se ulice a domy mění jako mávnutím kouzelného proutku. Žijí životem postav v nich přebývajících a jsou tím, čím, jsou jejich obyvatelé. Pohádkový námět byl ve vizuální podobě vlastně zachován, to ostatní ovšem pohádku připomíná už jen stěží…
Proč není ani tato z řady nových inscenací Rusalky pohádkou o nenaplněné lásce je nasnadě: v dnešním světě jsou morální aspekty vztahů něčím, co není IN. Do partnerských svazků vstupujeme volně, morální závazek k bližnímu není tím hlavním aspektem spojení mezi dvěma lidmi i vztahů mezilidských vůbec. Prožíváme povrchní city ke svým blízkým, povrchně žijeme i vlastní životy. Hlavní cenu pro nás má povětšinou to, co přinese největší zisk, uspokojení a chvilkovou radost. Morálka, etika a závazky jsou pro mnohé z nás něčím, čemu nerozumí. Tahle Rusalka je příběhem zkaženého světa, ovládaného penězi a chtíčem. Příběhem o tom, že morálka je v dnešním světě něčím, čím se rádi zaštiťujeme a oháníme, ale ve skutečnosti je pro nás jen prázdným slovem… Recenzi drážďanské inscenace Rusalky Stefana Herheima, kterou Opera Plus přinesla před časem, naleznete zde.
Rusalka Stefana Herheima zkrátka nastavuje zrcadlo nám všem a je po Carsenově pařížské či Kušejově mnichovské inscenaci další z řady pozoruhodných operních instancí, které bezezbytku naplňují význam slov operní divadlo. Všem domácím operním fandům, kteří ať již ve skrytu duše nebo veřejně lpějí na tradičním inscenátorství, doporučuji připojit se na web divadla La Monnaie a Herheimovu Rusalku zhlédnout a pak diskutovat o tom, o čem že vlastně Dvořákova Rusalka je a co všechno její hudba evokuje.
K proměnám inscenační praxe Dvořákovy Rusalky připravujeme zevrubný článek, který zveřejníme v příštích dnech.
