Objekt Nového divadla v Plzni vyvolává rozporuplné reakce, podle hlavního architekta projektu Vladimíra Kružíka ze společnosti Helika je to ale dobře. Nevadí mu lidé, kteří se nad stavbou pohoršují, důležité prý je, že objekt budí emoce. Záměrem bylo předat strohé, minimalistické interiéry, jež by si nyní měli divadelníci dotvořit ke své potřebě. Osobně je se stavbou spokojen, jen ho mrzí, jak nakonec vypadá plastika vajíčka před divadlem.
„Jsem spokojený. Zhmotnil se návrh, jenž se vyvíjel. Jedna z prvních studií přišla z Portugalska, ta se transformovala na základě požadavků, změn, například úplné změny zásobování divadelními dekoracemi, redukovali jsme také hrací plochy, zrušili jsme jedno boční hlediště,“ uvedl. Podle něj je finální podoba průsečíkem přání všech zúčastněných.
Co se týká interiérů, architekt stále čeká, až se jich divadlo ujme. „Měl jsem možnost slyšet, že je to strohé, minimalistické, ale to byl náš záměr. Nechtěli jsme nařídit divadlu do posledního puntíku, jak to má vše vypadat. Nechali jsme tu panely, na které se dá cokoliv instalovat, interiér čeká na to, až sem divadlo vstoupí,“ uvedl.
Kritika architektovi nevadí. Například to, že v provozní budově vedou dráty u stropu a objekt působí jako nedodělaný, je podle Kružíka proto, aby se rozvody daly měnit, bylo možné s nimi pracovat. „A také, abychom dali najevo, že jsme zbytečně neutráceli tam, kde jsme nemuseli,“ dodal.
Hlediště s hlavní scénou pro čtyři sta šedesát jedna diváků, jehož první řada leží od herců jen půl metru, označil za klasické kukátkové divadlo, přináší však změnu v tom, že není s lóžemi, galeriemi v několika úrovních. „Je demokratické, tedy úplně rezignuje na vrstvení společnosti podle důležitosti, není určeno, které místo je horší a lepší,“ vysvětlil. Ze všech míst by mělo být vidět a slyšet přibližně stejně. Podle architekta tak vítězí představa, že by inscenace měla diváka zcela ovládnout, nemělo by ho nic rušit. Jde o alternativu ke klasickému Velkému divadlu v Plzni.
Jediné, co architekta osobně mrzí, je vzhled tři metry vysoké, téměř čtyři a půl metru dlouhé a dvacet tun vážící plastiky oblázku neboli vajíčka. „Původní myšlenka byla, že ho pokryjeme zrcadlovou plochou. Lidé už by si tak na divadlo začali hrát před vstupem, zrcadlový obraz by je vybízel k zastavení, ke hře. Nakonec jsme ho realizovali v pohledovém betonu,“ uvedl Kružík, který práci na divadle označil za výjimečnou.
Nové divadlo v Plzni zhruba za osm set osmdesát milionů bylo postaveno za osm set deset dnů, otevřelo se v úterý. Obvodové zdi tvoří tři tisíce pět set metrů čtverečních desek z litého betonu, jejich charakteristická červená barva byla dovezena z Kanady a rozmíchána přímo do betonové směsi. Z pohledu bezpečnostních norem se stavba zařazuje hned za jadernou elektrárnu Temelín.
Foto archiv
