Hoffmannovy povídky skončily. Proč?

Svatava Barančicová, 02.06.2013 17:45

Tento týden se v Národním divadle konala derniéra Hoffmannových povídek (29. května). Kdo jste je nestihli – já až doslova na poslední chvíli – máte čeho litovat. Byla to inscenace, jaká uspokojí náročného diváka i operního neználka, ocitne-li se na představení poprvé v životě. Fantazijní příběh s prvky hororu i komična měl přirozenou a zábavnou režii (Ondřej Havelka), která neupozorňuje sama na sebe, nemate diváka záhadnou symbolikou, nezahlcuje jej akcí, ale na správných místech děj odlehčí vtipem a ponechává dost místa i pro vyznění krásné Offenbachovy hudby. Scéna (Martin Černý) se mohla pochlubit vydařenými zvláštními efekty (oživlý obraz – duch Antoniiny matky) a výpravností, která nepůsobila lacině (velkorysá knihovna, točna). Kostýmy Jany Zbořilové podtrhly hororový nádech a byly velice funkční (rozpadající se loutka Olympia). A hlavně – vysokou úroveň mělo hudební nastudování s belgickým tenoristou Marcem Laho v roli Hoffmanna, Kateřinou Jalovcovou (Múza), výtečnou slovenskou sopranistkou Martinou Masarykovou (Olympia), která excelovala herecky jako dokonalá loutka i pěvecky ve vysoce náročných koloraturách.Líbila se mi i Marie Fajtová jako Antonia, Stanislava Jirků jako Antoniina matka, z trojlístku Hoffmannových lásek byla nejméně výrazná Jitka Svobodová jako Giulietta. Ale v té opeře není malých rolí, i další protagonisté hráli a zpívali velmi uspokojivě a s dobrou francouzskou výslovností. Orchestr pod vedením Zbyňka Müllera hrál velice zapáleně a sladěně, francouzský styl jim seděl dobře. Pochopila bych, kdyby si divadlo muselo do inscenace půjčovat sólisty či dirigenta ze zahraničí a tím by se představení prodražovalo. Ale oni to všechno výtečně zvládli s jedinou výjimkou Laha s domácími silami.Tak proč? Proč právě této zdařilé inscenace se Národní divadlo zbavilo po třech letech (premiéra byla v březnu 2010), zatímco jiné, zdaleka ne tak inspirující a přitažlivé v repertoáru nadále zůstávají? Je pravda, že některé opery jsou staženy i dříve, po třech, pěti reprízách („Hoffmannky“ jich měly 27), a je to v poslední době jev častý a pochopitelný – s ohledem na slabé inscenační výkony. Na některé tituly prostě víckrát lidé nepřijdou. Což nebyl případ Hofmannových povídek: tam bylo na derniéře víc diváků než o den později na premiéře Dvou vdov. Není to škoda?

Jacques Offenbach:
Hoffmannovy povídky
(Les contes d’Hoffmann)
Hudební nastudování : Michel Swierczewski
Dirigent : Zbyněk Müller
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Jana Zbořilová
Choreografie : Jana Hanušová
Sbormistr : Martin Buchta
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr, sbor a balet Opery Národního divadla
Premiéra 6. března 2010 Národní divadlo
(psáno z derniéry 29. 5. 2013)

Hoffmann – Marc Laho
Múza, Nicklausse – Kateřina Jalovcová
Olympia – Martina Masaryková
Antonia – Marie Fajtová
Giulietta – Jitka Svobodová
Lindorf / Coppélius / Miracle / Dapertutto – Ondřej Mráz
Nathanael / Spalanzani – Jan Ježek
Herrmann / Schlémil – Aleš Hendrych
Luther – Ladislav Mlejnek
Crespel – Sergej Nikitin
Andrés / Cochenille / Frantz / Pitichinaccio – Václav Lemberk
Antoniina matka – Stanislava Jirků
Kapitán četníků – Josef Brozman