Hold domovině: Josef Suk Piano Quartet slavnostně

Josef Suk Piano Quartet nese jméno k úctě Josefa Suka houslisty (1929-2011), pravnuka Antonína Dvořáka vnuka skladatele Josefa Suka. Pod tímto názvem hraje od roku 2014, ve složení Radim Kresta housle, Eva Krestová viola, Václav Petr violoncello, klavír Václav Mácha.

Klavírní kvarteto je forma svébytná – klavír jako titulární nástroj, ansámbl je atraktivní pro skladatele – v podstatě klavír a smyčcové trio. Rozkvět měl v čase doznívajícího romantismu, kdy býval v nejlepším slova smyslu oblíbenou formou salónního muzicírování.

Josef Suk Piano Quartet uspořádali svůj slavnostní odpolední koncert při příležitosti 100. výročí oslav založení republiky v Sukově síni Rudolfina v neděli 21. října 2018. Motto vybrali jednoznačné – Česká zem J. V. Sládka : „Můj rodný kraj jest Česká zem, můj domov české luhy, a kraj ten chovám v srdci svém, jak v světě žádný druhý…“  Znalecky a citlivě volená dramaturgie: Zahájila Elegie pro housle, violoncello a klavír Josefa Suka, miniatura, která výrazně charakterizuje Suka jako gejzír melodičnosti, pěvce domoviny. Právě v největší empatické zpěvnosti Elegii hráli, dali jí nejen hloubku lyrické sdělnosti, hlavně akceptaci a plné zvýraznění logiky kompozice. Suk psal Elegii Pod dojmem Zeyerova Vyšehradu. Původně pro housle, cello, smyčcový kvartet, harmonium a harfu ke slavnosti 1. výročí Zeyerova úmrtí, byli vzácní přátelé už z doby kompozice melodramu Radúz a Mahulena. Do tvaru kratičkého tria, jak jsme Elegii slyšeli, ji vepsal Suk dodatečně. Piano předříkává a celé skladbě udává náladu, kterou smyčce – houslista Radim Kresta a cellista Václav Petr silně zvýraznili do ryzí zpěvné českosti, pro Suka tak charakteristické. Domovinou zněl naplno a výrazně i Klavírní kvartet č. 1 H 287 Bohuslava Martinů. Je z roku 1942, jediný klavírní kvartet, který Martinů napsal. Skladatelovu nezaměnitelnou originalitu poznáme po pár taktech, práce s klavírem je zde velmi účinná a klavírista Václav Mácha rozezněl naplno všechny výrazové finesy své hry, a to nejen v závěrečné sólo kadenci. Kvartetisté dali citlivě znít Martinů modernismu, i řekněme – touze po domově, Martinů v Americe úpěnlivě sledoval válečné dění doma.

Jiří Gemrot měl Kvartetem pro housle, cello a klavír z roku 2015 výsadu světové premiéry, a to v rukou oddaných interpretů. Nehráli selanku, hráli drama, nářek i vzdor, vynalézavě, Animato napínavě a sdělně tak, že nás variační návraty tématu drželi v silné pozornosti až do katarzního závěru. Velký upřímný ohlas u publika jasně potvrdil, že v Jiřím Gemrotovi máme současného skladatele par excellence.

Závěr patřil Klavírnímu kvintetu A dur op. 81 Antonína Dvořáka. Slavná, oblíbená skladba od svého vzniku, perla Dvořákovy komorní tvorby. V symbióze určujícího partu klavíru a opojné vřelosti kvarteta smyčců (druhá viola Kristina Fialová). Gejzír Dvořákovy melodičnosti, úchvatná formální sevřenost, zpěvnost Dumky i rozjásaný Furiant vyústily v brilantní strhující kódu a tím i strhující finále večera. Těžko říct, zda nejsilnější devízou Sukovců je jejich spontánní lyrika, rozhodně však empatická, dokonalá souhra a svěží, nezbytná, vysoká tónová kultura. Koncert byl pro každého obohacením a posluchači své nadšení projevili naplno.