Klavírní kvarteto je forma svébytná – klavír jako titulární nástroj, ansámbl je atraktivní pro skladatele – v podstatě klavír a smyčcové trio. Rozkvět měl v čase doznívajícího romantismu, kdy býval v nejlepším slova smyslu oblíbenou formou salónního muzicírování.
Josef Suk Piano Quartet uspořádali svůj slavnostní odpolední koncert při příležitosti 100. výročí oslav založení republiky v Sukově síni Rudolfina v neděli 21. října 2018. Motto vybrali jednoznačné – Česká zem J. V. Sládka : „Můj rodný kraj jest Česká zem, můj domov české luhy, a kraj ten chovám v srdci svém, jak v světě žádný druhý…“ Znalecky a citlivě volená dramaturgie: Zahájila Elegie pro housle, violoncello a klavír Josefa Suka, miniatura, která výrazně charakterizuje Suka jako gejzír melodičnosti, pěvce domoviny. Právě v největší empatické zpěvnosti Elegii hráli, dali jí nejen hloubku lyrické sdělnosti, hlavně akceptaci a plné zvýraznění logiky kompozice. Suk psal Elegii Pod dojmem Zeyerova Vyšehradu. Původně pro housle, cello, smyčcový kvartet, harmonium a harfu ke slavnosti 1. výročí Zeyerova úmrtí, byli vzácní přátelé už z doby kompozice melodramu Radúz a Mahulena. Do tvaru kratičkého tria, jak jsme Elegii slyšeli, ji vepsal Suk dodatečně. Piano předříkává a celé skladbě udává náladu, kterou smyčce – houslista Radim Kresta a cellista Václav Petr silně zvýraznili do ryzí zpěvné českosti, pro Suka tak charakteristické. Domovinou zněl naplno a výrazně i Klavírní kvartet č. 1 H 287 Bohuslava Martinů. Je z roku 1942, jediný klavírní kvartet, který Martinů napsal. Skladatelovu nezaměnitelnou originalitu poznáme po pár taktech, práce s klavírem je zde velmi účinná a klavírista Václav Mácha rozezněl naplno všechny výrazové finesy své hry, a to nejen v závěrečné sólo kadenci. Kvartetisté dali citlivě znít Martinů modernismu, i řekněme – touze po domově, Martinů v Americe úpěnlivě sledoval válečné dění doma.
Jiří Gemrot měl Kvartetem pro housle, cello a klavír z roku 2015 výsadu světové premiéry, a to v rukou oddaných interpretů. Nehráli selanku, hráli drama, nářek i vzdor, vynalézavě, Animato napínavě a sdělně tak, že nás variační návraty tématu drželi v silné pozornosti až do katarzního závěru. Velký upřímný ohlas u publika jasně potvrdil, že v Jiřím Gemrotovi máme současného skladatele par excellence.
Závěr patřil Klavírnímu kvintetu A dur op. 81 Antonína Dvořáka. Slavná, oblíbená skladba od svého vzniku, perla Dvořákovy komorní tvorby. V symbióze určujícího partu klavíru a opojné vřelosti kvarteta smyčců (druhá viola Kristina Fialová). Gejzír Dvořákovy melodičnosti, úchvatná formální sevřenost, zpěvnost Dumky i rozjásaný Furiant vyústily v brilantní strhující kódu a tím i strhující finále večera. Těžko říct, zda nejsilnější devízou Sukovců je jejich spontánní lyrika, rozhodně však empatická, dokonalá souhra a svěží, nezbytná, vysoká tónová kultura. Koncert byl pro každého obohacením a posluchači své nadšení projevili naplno.
