Opět po roce bych se rád i na stránkách portálu věnovaného klasické hudbě zastavil u neopakovatelných Horňáckých slavností, které proběhly ve Velké nad Veličkou a v Kuželově ve dnech 17. – 20. července 2014.
Zúčastnil jsem se již pátečního programu na Strážné Hůrce ve Velké nad Veličkou, a to nejprve pořadu Galánečky moje, nezáviďte sobě, který připravil Petr Pavlinec. Následoval volný horňácký program plný zpěvu a tance, ve kterém se prezentovaly všechny obce Horňácka, kde momentálně mají nějaký sbor nebo muziku. Průřez to byl opravdu výstavní a tak program končil až hluboko po půlnoci.
Sobota patřila jako vždy Tradičnímu jarmaku na Velickém náměstí, odpoledne pak oblíbený Krojovaný průvod všech obcí Horňácka.
Vrcholem slavností pak byl sobotní večerní program nazvaný Krojů oheň, písní náruživost! Těší se poznati Vás a tance Vaše. Šlo o připomínku přátelství velického sběratele Martina Zemana (1854 – 1919) a světového hudebního skladatele Leoše Janáčka (1854 – 1928). Pořad připravili Petr Mička a Břetislav Rychlík. Ze všech osobností naší kultury, které obdivovaly Horňácko, inspirovaly se jím a spolupracovaly s Horňáky, nade všechny vyčnívá hudební skladatel, folklorista, sběratel a organizátor Leoš Janáček (sto šedesáté výročí jeho narození slaví letos celý kulturní svět). Osobnost Martina Zemana patří pak zcela jistě k zásadním postavám folklórního hnutí na Moravě. Ne náhodou jej František Bartoš (sběratel a editor sbírek moravských lidových písní) označil za nejzasloužilejšího sběratele písní hned po Františku Sušilovi. Martina Zeman sbíral a zapisoval nejen lidové písně, ale také tance a jako první pořídil také záznamy sdružené instrumentální hudby. I díky němu se nám dochovala nepřetržitá stopadesátiletá horňácká hudecká tradice.
Zmiňme se ještě o Leoši Janáčkovi. Setkání s lidovou písní a především horňáckými hudci (Pavel Trn, Jožka Kubík II, Miškeříci…) a zpěváky ovlivnilo a proměnilo Janáčka skladatele a posunulo jeho tvorbu k tomu, co na něm dnes obdivuje celý svět. Tím dílem je průlomová opera Její pastorkyňa, stylová krystalizace inspirovaná syrovým lidovým živlem plným nápěvů… A Horňáckem.
Večerní pořad obsahoval mnohé z vývoje lidové hudby na Horňácku. Zazněly písně, tance či záznamy instrumentální hudby ze zápisů Leoše Janáčka i Martina Zemana. Vrcholem pak byl výběr z Janáčkova cyklu Moravská lidová poezie v písních – Smyčcové kvarteto Jiřího Pospíchala v kontrastu s autentickým podáním horňáckých písní v interpretaci Horňácké hudecké muziky Petra Mičky (ukázka níže).
Nedělní odpolední program u Kuželovského větřáku byl pak sladkou tečkou za letošními Horňáckými slavnostmi, které letos zalité sluncem byly opět studánkou, kde člověk může načerpat z té nejčistší písňové tradice na našem území. Bohu díky za ten kraj!
Ej, ještě dneska jako tako (ej, ale zajtra všelijako)
ej ještě dneska hudci hudů (ej, ale zajtra už nebudů…) (sedlácká)
I váš text v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto Antonín Vrba
