Hororový Marschnerův Vampýr v Hannoveru jako pouťová revue

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Opera Der Vampyr (Upír) Heinricha Marschnera (1795–1861), dirigenta a hudebního ředitele operních domů v Drážďanech, Lipsku a posléze Hannoveru, je jedním ze základních děl německé raně romantické opery. Kde jinde by měla jeho hudba znít než v Hannoveru, v jehož Královském dvorním divadle byl od roku 1831 až do svého odchodu do důchodu v srpnu 1859 dvorním kapelníkem, kde napsal své nejznámější dílo Hans Heiling (uveden v Berlíně 1833) a kde je také pohřben. V Hannoveru je Marschnerovo dílo zařazováno na programy symfonických koncertů a nyní hannoverská Státní opera uvedla jeho romantického Vampýra v nové inscenaci (premiéra 25. března 2022).

Heinrich Marschner: Der Vampyr – Staatoper Hannover (foto Sandra Then)
Heinrich Marschner: Der Vampyr – Staatoper Hannover (foto Sandra Then)

Než se pustíme do jejího zevrubnějšího hodnocení, všimněme si předlohy tohoto díla, u jejíhož vzniku stál sám pravzor romantiků Lord Byron (1788–1824). V roce 1816 se sešli ve vile Diodati ve švýcarské obci Cologny na břehu Ženevského jezera Lord Byron, Percy Shelley, jeho budoucí manželka Mary Godwin a John Polidori, osobní Byronův lékař a blízký přítel. V této době deštivého léta si společnost mladých lidí četla knihy hrůzostrašných příběhů například Fantasmagoriana nebo Gespensterbuch Augusta Abela (Kniha strašidel, zde je také děj Weberova Čarostřelce) a ty je inspirovaly k soutěžení v psaní příběhů založených na nadpřirozených událostech. Tehdy se zrodily legendy strašidelných příběhů – Mary Schelley Godwin vytvořila Frankensteina, v nedokončené povídce Lorda Byrona se objevil jako literární postava upír. Již v roce 1813 napsal Lord Byron epickou báseň The Giaour (Bezvěrec), v níž je zmínka o upírovi. Na základě Byronova fragmentů z roku 1816 napsal John Polidori svoji povídku The Vampyre, která byla otištěna v roce 1819 a stala se základem romantického upírského hororu. Inspirací pro hlavní postavu příběhu, lorda Ruthvena, byl sám Byron. Důvod je samozřejmě romantický – Lord Byron lámal ženská srdce, viděno obrazně a romantickou optikou – jako by vysával ženám duši, jejich svobodný život, jejich krev. Proto se stal předlohou pro Lorda Ruthvena a ten předobrazem pro klasickou podobu upíra – prominentního gentlemana, který se nepoznán elegantně pohybuje ve společnosti. Na Polidoriho povídce je založena i činohra Heinricha Ludwiga Rittera Der Vampir oder die Totenbraut (premiéra 1821, Upír aneb mrtvá nevěsta)

Libreto k Marschnerově hororovému singspielu napsal jeho švagr Wilhelm August Wohlbrück, premiéru měl v roce 1828 ve Stadttheater v Lipsku pod taktovkou autora. Není to jediná upírská opera z počátku devatenáctého století – opery o upírech skládali též Ital Silvestro de Palma (1754–1834): I vampiri 1812, belgický komponista Martin-Joseph Mengal (1784–1851): Le Vampire ou L’Homme du néant (Upír aneb Neznámý člověk) 1826 a německý skladatel a dirigent Peter Joseph von Lindpaintner (1791–1856): Der Vampyr 1828. Všechny více či méně vycházejí z původní Polidoriho povídky. Reflektují „temný“ romantismus libující si v morbidnostech, hřbitovech, duchařských historkách a střetu obyčejného života s tím neobyčejným – tajemným, tajuplným, záhrobním, hororovým. Tyto motivy jsou obsaženy i v Marschnerově mystické opeře.

Ze všech „upířích“ oper jen ona dnes patří k uváděným dílům, především ovšem v zahraničí (Edgara Aubreye zpíval například Jonas Kaufmann). Jakkoliv její zápletka může vypadat jednoduše a svádět k povrchní interpretaci, taková rozhodně není. Libreto je mnohovrstevnaté s četnými přesahy. Děj se odehrává ve Skotsku ve vysoké společnosti, slučuje v sobě horor, romantiku i mezilidské vztahy založené na romantickém pohledu na svět. Podstatou je klasická upírská historka, která slouží jako podklad pro fabulaci příběhu o lásce, přísaze, zradě, o zaslepené touze po majetku a společenském postavení. Wohlbrückův děj začíná o půlnoci na čarodějnickém sabatu v divoké krajině u upíří jeskyně, kde dostane lord Ruthven, upír, ultimátum od Krále upírů (Vampyrmeister): pokud během příštích čtyřiadvaceti hodin neobětuje tři panenské nevěsty, propadne peklu. Bude-li úspěšný, získá ještě rok života jako upír.

Ruthven první dívku před svatbou, Janthe, o život připraví rychle, ale její otec Sir Berkley jeho zločin rychle objeví a Ruthvena probodne. Zraněného nalezne Sir Edgar Aubrey, kterému před lety zachránil Ruthven život. Nic netušící Aubrey odtáhne Ruthvena na jeho přání do měsíčního svitu, a když tam lord ožívá, Aubrey pochopí, že jeho někdejší zachránce je upír. A dostává se do nezáviděníhodné situace – musí Ruthvenovi přísahat, že jeho tajemství v následujících dvaceti čtyř hodinách neodhalí, jinak se stane upírem sám. Aubrey miluje Malvínu, dceru Sira Humphreyho Davenauta, a je zděšen, když následujícího jitra zjišťuje, že se má jeho milá na přání otce provdat za hraběte Earla z Marsdenu – a tím není nikdo jiný než Ruthven. Aubrey je však vázán přísahou a musí mlčet.

Ruthven mezitím hledá druhou oběť – tou má být dívka Emmy, dcera správce na jeho statku Marsden, která se má také vdávat. Mezi lid veselící se před zámkem Marsden přicházejí zprávy o strašlivé smrti Janthe, Emmy vypráví baladickou legendu o tajemném muži – o upírovi. Objevuje se Ruthven. Lid jej nezná, ale správce v něm poznává nového majitele panství, který přichází z ciziny, aby převzal dědictví po svém zemřelém bratrovi. Lord udělá na vesničany svým mladistvým elegantním zjevem velmi dobrý dojem. Emmy, byť má ženicha Geroge Dibdina (působí v Davenautových službách), podlehne jeho kouzlu a slibuje mu příští tanec. Aubreyho prosby vůči Marsdenovi/Ruthvenovi jsou neúčinné, Georgovi může jen klást na srdce, aby dával na Emmy pozor. Je to však zbytečné, mezitím se už stala Emmy další obětí. Ještě před půlnocí se má konat svatba Malvíny s Marsdenem/Ruthvenem. Aubrey se rozhoduje, že poruší přísahu – chce odhalit temné tajemství a nést následky. Ale upírovi už čas vypršel – hodiny odbíjejí jednu. Ruthven je zasažen bleskem a propadá peklu. Malvína a Edgar Aubrey jsou zachráněni, Sir Davenaut prosí dceru za odpuštění a svoluje k jejímu sňatku s Aubreyem.

Heinrich Marschner: Der Vampyr – Staatoper Hannover (foto Sandra Then)
Heinrich Marschner: Der Vampyr – Staatoper Hannover (foto Sandra Then)

V textu libreta je obsaženo mnoho – prvky temného gotického románu, obraz mrtvých táhnoucích do pekla živé, střet světa živých se světem mrtvých, démoni vstupující do našich životů, tajemné hrady, temné síly. A rozhodně není povrchní, jednoduchý a už vůbec parodicky míněný.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments