Houslista Dmitrij Sitkovetskij: Hudba je největším vynálezem naší civilizace

Začátky vaší kariéry jsou spojeny mimo jiné s Prahou. Máme na mysli ocenění v prvním ročníku soutěže Concertino Praga pro mládež 1966, kde jste se také poprvé setkal s českým, tehdy čtrnáctiletým Václavem Hudečkem, který obsadil druhé místo. Oba ve své zralé kariéře podporujete mladé houslisty nejen školením, ale i vytvářením koncertních příležitostí. Mohli se letos mladí přihlásit na vaše mistrovské kurzy v rámci Akademie vážné hudby? Je pro vás osobně přínosné předávat umělecké i lidské zkušenosti začínajícím umělcům?
I když tentokrát nedávám mistrovské třídy v Praze, pořádám jich v poslední době mnohem více – v Berlíně, Sofii, Montrealu, Guadalajaře, New Yorku, to vše jen letos. Považuji za svoji povinnost jako umělec, který vyrostl ve „zlaté éře“ velikánů jako byli David Oistrach, Mstislav Rostropovič, Emil Gilels a mnoho dalších v 60. a 70. letech v Rusku, předávat pochodeň mladým hudebníkům, kteří je nikdy neměli možnost slyšet naživo, hrát pro ně a vést mistrovské kurzy.

V České republice máte letos koncert s komorním orchestrem New European Strings, nejprve na Dvořákově Praze, poté v Ostravě na Svatováclavském festivalu. V Praze nejste poprvé, v Ostravě hrajete poprvé?
Ne, vystupoval jsem v Ostravě někdy před 15 lety, ale ne na Svatováclavském festivalu.

Ensemble, který jste založil, je komorním souborem vynikajících sólistů mnoha zemí, kteří, jak se zdá, si užívají jak možnost hrát v souboru, tak atmosféru koncertů a rozšiřování repertoáru o transkripce, ale jak reaguje publikum na přepisy známých skladeb?
Přepisům se věnuji od roku 1983 a některým mladším divákům, kteří mě nikdy neslyšeli hrát ani dirigovat, jsem známý jako slavný autor přepisů. Takže když vystupuji s komorním orchestrem NES – mojí „hudební rodinou“ – obvykle dám do programu jeden nebo dva své přepisy, z nichž většina byla napsána pro ně.

Obecně se domnívám, že budoucnost živých koncertů závisí na pestrosti a rozmanitosti repertoáru. Nemůžete žít pouze z hudební stravy, kterou jste měli, když jste vyrůstali, svět se mění a vyžaduje neustálé objevování. V tomto ohledu jsem byl vždy velmi aktivním účastníkem.

Jste hodně všestranný a aktivní. Výkonní umělci zažili během období Covidu velkou zkoušku. V rozhovoru na YouTube jste řekl, že podmínkou úspěchu je soustředění, vytrvalost, schopnost spojovat a inspirovat lidi, ale také, jak říká ruské přísloví, „močit proti větru a nenamočit se“. Jak jste to zvládl během Covidového omezení a odkud „vítr vane teď“?
Citát není přesný, zní „Musíš močit proti větru a nebát se, že se namočíš“. Covidová pauza se pro mě ukázala jako extrémně produktivní. Udělal jsem spoustu nových přepisů, většinou pro NES, kteří provedli nejméně patnáct distančních synchronizovaných videonahrávek ze svých domovů v Moskvě, Paříži, Mnichově, Amsterdamu, Londýně, New York, Miami, San Francisco atd. První kus v našem programu Bachova Taneční suita G dur byl výsledkem těchto snah. Také jsem vedl mnoho rozhovorů se svými přáteli a kolegy – uveďme některá jména: A. Pappano, V. Mullova, B. Douglas, A. Raskatov, V. Hudeček, A. Ogrintchouk, S. Isserlis, M. Engström a další. Mluvili o pandemické pauze, ztracených životech, potížích mladých hudebníků…

Hned po pandemii jsem začal cestovat ještě víc – nesčetněkrát do USA, Japonska, Koreje, Hong Kongu, po celé Evropě, Rusku a Ázerbájdžánu. V tuto chvíli se geografie mých cest soustředí mnohem více na Evropu.

Umělecká kariéra, zejména ta mezinárodní, je spojena s nepravidelným životním stylem, během kterého musí umělci podávat spolehlivé výkony. Jak se vyrovnáváte s tím, že máte energii na tolik aktivit? Dokážete se rychle uvolnit? Máte speciální menu? Fyzicky cvičíte? Nebo stačí být zvídavý a duchapřítomný? Co děláte?
Musíte zůstat velmi zdraví a silní, abyste mohli praktikovat životní styl s tolika rozmanitými hudebními aktivitami a neustále se připravovat na další projekt a cestování. Tvrdě pracuji, ale klíčové je, že naprosto miluji to, čím se živím, cokoli, co souvisí s hudbou a uměním. Takže práce pro mě jsou i všechny nehudební věci, které souvisejí s mou profesí, ale když jsem na zkoušce, v mistrovské třídě nebo na koncertě, je to moje doména a cítím, že to všechno stálo za tu námahu.

Cvičím lehké fyzické cvičení, Pilates, rád hodně chodím a rád se setkávám s přáteli a pojíme spolu.

​Věnujete se také popularizaci vážné hudby. Vidíte nějakou oblast, která je nenahraditelná? A jak tuto kvalitu prezentovat publiku, které je ochromeno krizí? Kde má klasická hudba perspektivní postavení?
Myslím, že hudba je největším vynálezem naší civilizace, a pokud ji ztratíme, bude to její konec jako „Soumrak Bohů.“ Způsob, jakým posloucháme hudbu, se mění s vynálezem všech nejnovějších přístrojů jako jsou sluchátka, iPhony atd. Žádná umělá inteligence však nikdy nemůže nahradit lidský kontakt, živou komunikaci, výměnu energie přecházející z jednoho člověka na druhého.

Právě teď vidím dva trendy: jedním je postpandemický strach z lidských shromáždění. Starší generace zůstává doma mnohem více než dříve. Mnoho amerických symfonických orchestrů zaznamenalo výrazný pokles o 20–40 % svého publika.

Letos v létě jsem však na evropských festivalech viděl opačný trend: Sály jsou plné a na živé koncerty začalo chodit mnohem více mladých lidí, samozřejmě v závislosti na kvalitě umělců a repertoáru.

Jak byste pozval diváky na koncerty, které nás čekají na Dvořákově Praze a na Svatováclavském festivalu?
Rád bych se podělil a prožil společně neobyčejná díla Bacha, Čajkovského a Dohnanyiho, která lze slyšet v nové rozšířené podobě. Originální skladby Bacha a Čajkovského napsané pro cembalo a klavír a Dohnanyiho Serenáda je známá jako smyčcové trio. Moji přátelé z NES Chamber Orchestra jsou neobvyklou skupinou, která je známá svým bohatým zvukem, virtuozitou, energií a totálním nasazením a potěšením ze společné tvorby. Pokud máte rádi tento druh živé hudby, nebudete zklamáni!
Děkujeme Vám za čas, který jste nám poskytl a přejeme příjemný pobyt!