Ve dnech 7.–19. srpna se uskuteční v Horažďovicích 4. ročník Ševčíkovy akademie a festivalu, které jsou v duchu umělecké osobnosti Otakara Ševčíka věnovány smyčcovým nástrojům. Obsahují mistrovské kurzy, semináře a koncerty, na kterých vystoupí hosté, pedagogové i frekventanti. Akce budou probíhat na mnoha místech města, horažďovický zámek a jeho zahradu či kostel sv. Jana Křtitele nevyjímaje. Jako pedagog i koncertující umělec zde vystoupí houslista Jan Fišer, který laskavě poskytl Opeře PLUS rozhovor.
Jak vnímáte roli koncertního mistra v orchestru s takovými výraznými houslovými individualitami jako je České filharmonie? Jak vypadá vaše argumentace, když například sjednocujete smyky a přestavujete na dělené zkoušce vaší koncepci?
Role koncertního mistra je v každém orchestru stejná a klade určitě vyšší umělecké nároky a v orchestru, jakým je Česká filharmonie to platí několikanásobně. Jinak praxe sjednocení smyků či frází je skutečně stejná či velmi podobná jako v jiných tělesech. Hodně má co říct i šéfdirigent či hostující dirigent, kteří často dopředu posílají vypracované party.
Poslechl jsem si váš „covidový“ sólový příspěvek na YouTube, kde hrajete Largo z Bachovy Sonáty pro sólové housle, BWV 1005. Vyplývá z něj otázka, která je neodmyslitelně spjata s hrou na smyčcový nástroj v orchestrální a sólové roli. Využíváte v sólové hře přiostřenou intonaci, při které intonujete citlivé tóny stoupající o něco výše, podobně citlivé tóny klesající o něco níže, malou tercii mollového kvintakordu lehce níže atd.? Je pro vás problém se potom vracet do běžného temperovaného ladění v duchu orchestrální hry?
Výhodou nás smyčcařů je, že můžeme hrát skutečně v tzv. přirozeném ladění. Obzvlášť hrajeme-li sólově či ve smyčcovém ansámblu. Když se k nám přidají dechové nástroje či dokonce klavír, který je od doby J. S. Bacha temperovaný, musíme se umět přizpůsobit. Pokud člověk hraje “ušima”, není to ale žádný velký problém.
Byl jsem svědkem vaší nedávné kreace v Pendereckého Sextetu (viz recenze), ve skladbě, která zazářila na koncertě komorní řady PKF – Prague Philharmonia. Byl jste skladbou velmi zaujat. Jakou cestou procházíte, když poznáváte moderní dílo?
Jsem rád, že jste skladbu a naše zaujetí takto vnímal. Myslím, že jsme tímto dílem byli pohlceni všichni. Co se přístupu v učení soudobých skladeb týče, je to v zásadě stejné, jako u těch z dřívějších dob. Snažím se dílo nejprve poznat zběžným přehráním, vyhmátnout charaktery, formu, technické obtíže a pak začnu s detailním studiem. V průběhu se výsledná interpretace mockrát mění, ať už díky novým stimulům, inspiracím či proměně názorů.
Je známo, že hrajete na mimořádně hodnotný a historicky cenný nástroj připisovaný houslaři Francoisovi Louisi Piqueovi ze začátku 19. století. Mohl byste čtenáři přiblížit jeho specifika pohledem hráče?
Ano, mám skutečně velké štěstí, že jsem se díky Fidula Foundation mohl dostat k takovému nástroji. Ne vždy je starý nástroj výhoda. Za ta léta může mít mnoho oprav a zásahů, které mohou mít negativní vliv na zvuk. Ovšem tento nástroj má takových spravování minimum a síla a především barva jsou při hraní na tyto housle zásadní. Je to daleko pestřejší výrazová paleta a větší inspirace k utváření inspirace.
Jste jedním z předních lektorů Ševčíkovy akademie. Určitě mnoho přihlášených studentů se již zabývá otázkou, jaké jednání v rámci nástrojové výuky může od vás čekat. Máte nějakou speciální strategii chování, aby se rychle „prolomily ledy“ mezi vámi a novým frekventantem?
Já žádnou speciální strategii nemám. Vždy se snažím být maximálně otevřený a přirozený. Při takto krátkodobých kurzech je spíš prostor pro nové pohledy k interpretaci, inspiraci či zlepšení některých technických aspektů hry.
Čím byste chtěl nalákat publikum, aby navštívilo koncerty Ševčíkovy akademie?
Myslím, že koncerty budou mít velmi pestrou dramaturgii, ostatně jako každý ročník. Mnohé, zejména ty lektorské a Galakoncert už jsou jasné. Programy studentských koncertů se vytváří v průběhu. Kvalita našich frekventantů je vždy vysoká a mnozí už jsou skutečně na profesionální úrovni, takže posluchači mají možnost slyšet začínající umělce, s jejichž jmény se v dalších letech budou jistě setkávat.
Děkuji za rozhovor.
Jan Fišer působí jako koncertní mistr České filharmonie i PKF – Prague Philharmonia, hraje v komorních uskupeních i jako sólista, příležitostně se objevuje také v roli dirigenta. (přečtěte si více…)
