Hudba je svoboda. Nový dokument o zahraničních koncertech v totalitním Československu

Dokumentární film Hvězdy za železnou oponou režiséra Pavla Jiráska pozoruje a pojmenovává velmi zajímavý fenomén minulého režimu – vnímání zahraniční hudby jako závanu svobody v sešněrovaném totalitním systému. Jirásek mapuje návštěvy zahraničních hudebních skupin a hudebníků v Československu v letech 1965–1990. Ve filmu vystupují samotní muzikanti, kteří v naší zemi koncertovali, pamětníci, kteří se koncertů účastnili, a také organizátoři jednotlivých akcí.

Dokument poskytuje zajímavý drobnohled do zákulisí organizace koncertů, vnímání publika i interpretů, kteří za účelem natáčení vzpomínají na danou událost. Ve filmu tak můžeme vidět aktuální rozhovory s Manfredem Mannem, Justinem Haywardem, Suzi Quatro, Joan Baez či členy skupiny Rolling Stones. Pohled „zevnitř“ poskytují například Jiří Černý nebo Vladimír Mišík a dále ti, kteří stáli sice v zákulisí, ale bez nichž by se koncerty nikdy neuskutečnily – jejich organizátoři.

Rozhovory s přímými účastníky událostí doplňují dobové nahrávky, záznamy z koncertů (pokud se dochovaly) a velké množství obrazového materiálu. Tento „obraz minulosti“ je konfrontován se současným pohledem. Prostřednictvím rozhovorů se zahraničními hudebníky a českými účastníky koncertů pak vzniká velmi zajímavé srovnání. Pohled zvenku je postaven proti pohledu zevnitř.Vyprávění v dokumentu otevírá koncert skupiny Manfred Mann v Praze v roce 1965. Na tehdejší „děsivou“ atmosféru během koncertu velmi živě vzpomíná zpěvák skupiny Manfred Mann: „První věc byla, že když někdo z publika chtěl vstát, nešlo až tak o tu reakci, ale nikdo zkrátka nesměl vstát z místa na sezení, jinak by ho vyhodili z haly. Všiml jsem si jednoho chlápka, jak se zvedal, a v tom momentě ho policista popadl a vytáhnul ven. Byl tak vyděšený, že se na místě pomočil. Bylo to hrozné hrát v tak chladné atmosféře, kde se publikum bálo. Chtěli si užít koncert, ale zároveň byli vystrašení. Když jsem žil v Jižní Africe, tak jsem byl komunistou, ale návštěva Československa v roce 1965 mě velmi odradila od jakéhokoliv takového názoru. Byla to přímá totalita, fašismus nebo jak to nazvat, bylo to zkrátka hrozné. A zároveň bylo velmi důležité to vidět.“

Ve stejném roce se také udála návštěva Allena Ginsberga, který byl zvolen králem pražského majálesu. Obě události, které znamenaly závan svobody, byly předzvěstí takzvaného pražského jara, ke kterému došlo o dva a půl roku později. V témže roce navštívila Prahu anglická skupina Moody Blues. Justin Hayward, zakladatel skupiny, zpěvák a kytarista, vzpomínal na události ze srpna 1968, kdy byli požádáni britskou ambasádou k urychlenému odletu z Československa: „Byli jsme britským velvyslanectvím požádáni o odjezd ze země. Odlet byl zajišťován britským vojenským letectvem, které se staralo o odlet lidí a všech britských občanů z ambasád a z Prahy. Náš hotel byl obsazen ruskými důstojníky.“

Další událostí, která se odehrála tentokrát v Brně, byl koncert americké skupiny Beach Boys v roce 1969 v dnes již neexistujícím zimním stadionu v Brně. O této události vypráví člen předkapely koncertu, skupiny Synkopy 61, Jiří Rybář a hudební manažer Zdeněk Kluka, kteří vzpomínají zejména na legendárního zpěváka a guru kapely, jímž nebyl nikdo jiný než Mike Love.

Následovala sedmdesátá léta, kdy do Československa žádné anglické nebo americké skupiny nejezdily. České kapely si navíc musely své anglické názvy měnit na české. Teprve na konci sedmdesátých let tuto tendenci prolomila americká rokenrolová hvězda Suzi Quatro, která v roce 1979 vystoupila v Praze. Tento koncert dokonce přenášela Česká televize.

V polovině osmdesátých let do Československa zavítala německá hudebnice Nico. Měla u nás dva koncerty v roce 1985 – první tajný v Brně (Kníničky u Brna), druhý schválený v Kulturním domě v Opatově v Praze. Hlavním organizátorem této akce byl hudební publicista Miloš Čuřík, který pořádal pražské vystoupení zpěvačky v rámci svých poslechových pořadů. Koncert ho nakonec stál ztrátu umělecké licence. Brněnský tajný koncert zorganizovala Lenka Zogatová, pracovnice brněnského kulturního střediska a organizátorka undergroundové kultury v Brně.

Velmi zajímavou událostí, svědčící o průběžném rozkladu režimu, byl mírový koncert v amfiteátru plzeňského Lochotína v roce 1987. Na tento koncert byla kromě českých a východoněmeckých popových skupin pozvána i západoněmecká punková skupina Die Toten Hosen. Na jejich vystoupení přijelo i několik punkových fanoušků z východního Německa a z celého Československa, kteří už pak nechtěli další kapely, které měly v rámci koncertu vystoupit. Po Michalu Davidovi, který se objevil na pódiu po této kapele, dokonce punkoví fanoušci začali házet kameny. Česká televize natočila a odvysílala reportáž, která měla poukázat na nevhodné chování členů kapely Die Toten Hosen a jejích fanoušků. Paradoxně ale v reportáži použili záznam písně Disco in Moskau s textem – „Das Ende ist nah, für Lenin und Marx – Disco in Moskau.“ („Konec je blízko, pro Lenina a Marxe – disko v Moskvě.“)

Významný, až skandální z hlediska ideologie byl i koncert, který se odehrál takřka v předvečer sametové revoluce. V roce 1898 vystoupila v Bratislavě americká folková zpěvačka Joan Baez, která na svůj koncert pozvala i Václava Havla. Během vystoupení ho veřejně přivítala a jednu ze svých písní věnovala Chartě 77. Následně pozvala na pódium zakázaného slovenského písničkáře Ivana Hoffmana, který zazpíval jednu sloku ze své písně, než ředitel Slovkoncertu vypnul zvuk.

První velký koncert po sametové revoluci byl koncert skupiny Rolling Stones v roce 1990. Z dokumentu vyplývá, že o koncert měli zájem především členové skupiny, kteří se chtěli podívat do dříve nepřístupné země a poznat Václava Havla. Jejich koncert se odehrál na Strahově a byl to první dobročinný koncert v Evropě, který tato kapela uskutečnila. Rolling Stones byli také pozváni na Pražský hrad, kde se setkali s Václavem Havlem. Z koncertu odcházelo sto tisíc dojatých fanoušků, pro které byla tato událost potvrzením, že režim již definitivně padl.

Hodnocení autorky recenze: 85 %

Hvězdy za železnou oponou
Režie: Pavel Jirásek
Scénář: Pavel Jirásek, Martin Polák
Kamera: Petr Vejslík
Rok výroby 2014
Délka: 57 minut

Film bude uveden v České televizi v těchto termínech:
premiéra
ČT art – úterý 25. listopadu 2014 ve 21.35 hod.
reprízy
ČT art – čtvrtek 27. listopadu 2014 v 00.30 hod.
ČT art – neděle 30. listopadu 2014 v 01.05 hod.

Foto archiv / Popmuseum