Hudba je univerzální jazyk. Mozart a mambo patří k sobě víc, než čekáte, tvrdí hornistka Sarah Willis

Jak se těšíte na pražský koncert, už jste v Praze hrála? A budete mít i čas trochu si město prohlédnout?
Miluji Prahu! Z Berlína se sem snadno cestuje. Hrála jsem tu již několikrát se svým orchestrem, tedy Berlínskými filharmoniky, a také komorní hudbu. Ale jsem velmi nadšená, že mohu do Prahy přivést své milované kubánské hudebníky. Pro většinu z nich to bude poprvé, takže doufám, že budeme mít čas na prohlídku města. Jaké krásné město je Praha a kolik úžasné hudby se zde zrodilo!

Proč právě spojení Mozarta a kubánské hudby, jak vás to napadlo?
Vždy jsem měla pocit, že Mozartova hudba má v sobě jasnost, radost a eleganci, které nějakým způsobem oslovují všechny kultury. Do kubánské hudby jsem se zamilovala, když jsem poprvé slyšela Buena Vista Social Club – rytmus, energie a vřelost kubánské hudby jsou naprosto nakažlivé. Spojení těchto dvou žánrů mi připadalo přirozené, protože oba mají silný smysl pro život a hravost. Nápad na Mozart y Mambo se zrodil, když jsem trávila čas v Havaně s hudebníky z Havana Lyceum Orchestra. Uvědomila jsem si, jak úžasné by bylo spojit tyto dva světy – Mozartova génia a živost a ducha kubánské hudby – a tak z této jiskry vznikl projekt, kterému se od té doby věnujeme.

Album Mozart y Mambo mělo velký úspěch, čím si to vysvětlujete?
Myslím, že album Mozart y Mambo mělo takový úspěch, protože vycházelo přímo ze srdce a bylo něčím novým. Lidé mohli cítit radost, spontánnost a vášeň, které jsme do něj vložili jak já, tak i úžasní kubánští hudebníci, se kterými jsem spolupracovala. Kombinace Mozarta a kubánské hudby je neobvyklá, ale zároveň velmi přirozená – plná energie, humoru a duše. Publikum se s touto svěžestí ztotožnilo a myslím, že si užilo poslech něčeho známého v úplně novém pojetí. Navíc je to špičková kvalita, moje „kubánská rodina”, členové Havana Lyceum Orchestra, jsou fantastičtí hudebníci a jsem na to velmi pyšná. Když nás vidíte vystupovat na pódiu, můžete vidět, že mezi námi všemi panuje velká láska – a kde je velká láska, tam vzniká skvělá hudba, což je na našich koncertech vždy velmi patrné. Doufám, že publikum v Praze bude cítit totéž.

Narodila jste se v USA, máte britské i americké občanství, váš otec byl zahraniční korespondent, takže jste žili v USA, Tokiu a Moskvě a když vám bylo 13 let, přestěhovali jste se do Anglie, kde jste později studovala v Londýně a pak jste pokračovala v Berlíně. Co vám tohle všechno dalo?
Díky tomu jsem měla pocit, že jsem občankou celého světa, a proto asi dodnes miluji cestování. Také to mně, mému bratrovi a sestře pomohlo získat dobré komunikační schopnosti, protože jsme museli neustále měnit školy a navazovat nová přátelství. Jsem velmi vděčná svému otci, který byl nejlepším tazatelem a komunikativním člověkem, jakého znám, a snažím se jít v jeho stopách.

Máte za sebou dlouholetou zkušenost ve Staatskapelle Berlin pod vedením Daniela Barenboima; tento orchestr zároveň působí v berlínské Staatsoper Unter den Linden, takže máte zkušenost jak z koncertů, tak z opery. Jak je to pro hráče důležité? A máte ráda operu?
Miluji operu! V Berlínské opeře jsem byla velmi šťastná, takže nebylo lehké ji opustit. Samozřejmě jsem nyní velmi šťastná v Berlínské filharmonii a jsem velmi hrdá, že tam mohu působit, ale přeji každému hudebníkovi, aby měl příležitost hrát v opeře – repertoár je úžasný a neexistuje lepší způsob, jak se učit „v praxi“, než hrát v opeře – díky tomu se z nás všech stávají lepší hudebníci.

Jak vás přivítali Berlínští filharmonikové, když jste se v roce 2001 stala první ženou v sekci žesťových nástrojů tohoto špičkového světového orchestru?
Znala jsem je už dříve, protože jsem s nimi hrála na několika koncertech a když jsem tu pozici získala, přivítali mě velmi vřele. Neuvědomovala jsem si, jak velká „věc“ to je být první ženou v sekci žesťových nástrojů, to až po konkurzu, když mi někdo řekl: „Uvědomuješ si, že jsi první?“ A najednou jsem začala cítit tu odpovědnost…

A na jaké dirigenty ráda vzpomínáte?
Mám to štěstí, že jsem zažila tři šéfdirigenty Berlínských filharmoniků – jeden rok s Claudiem Abbadem, pak sedmnáct let se Simonem Rattlem a nyní spolupráci s Kirillem Petrenkem. Mezi mé další oblíbené dirigenty patří Gustavo Dudamel, Zubin Mehta, José Antonio Mendez Padrón a můj bratr Alastair Willis.

Kromě hraní v orchestru se věnujete i dalším projektům, můžete nám o nich něco říci?
Mám štěstí, že moje práce přesahuje pouhé hraní na lesní roh v Berlínské filharmonii. Mezi mé současné aktivity patří rodinné a vzdělávací koncerty s Berlínskou filharmonií – ráda vytvářím a uvádím koncerty zaměřené zejména na mladé lidi a rodiny, abych přiblížila klasickou hudbu všem posluchačům. Dále jsou to mistrovské kurzy a workshopy – cestuji a učím, osobně i online, a pracuji se studenty z celého světa. Obzvláště mě baví využívat technologie k navazování kontaktů s lidmi, kteří nemají snadný přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání. Vedu také rozhovory a prezentace s dirigenty a sólisty pro Digitální koncertní sál Berlínské filharmonie, který lidem umožňuje online přístup k rozhovorům s hudebníky a nahlédnutí do zákulisí. Moderovala jsem pořad Sarah’s Music pro televizi Deutsche Welle.

Pracuji také na dokumentárních filmech (nejnovější jsou Mozart y Mambo, A World Without Beethoven? a Cuban Dances), které přinášejí hudební příběhy a myšlenky globálnímu publiku. Dále je to projekt Horn Hangouts – jedná se o online sérii, kterou provozuji: mluvím s hráči na lesní roh a s hráči na žesťové nástroje z celého světa, sdílím tipy pro hraní a buduji online komunitu.

Proč jsou pro vás vzdělávací projekty tak důležité?
Začala jsem s tím, protože věřím v učení, sdílení a propojování. S nadšením se věnuji propagaci klasické hudby širšímu publiku, charitativní činnosti a využívání sociálních médií a nových technologií pro šíření hudby. Za to jsem byla oceněna titulem MBE za zásluhy o klasickou hudbu a charitu – moje matka byla velmi pyšná.

Máte své oblíbené skladatele?
Je nemožné vybrat si jednoho oblíbeného, mám jich tolik! Záleží na mé náladě, kdo je právě „mým“ skladatelem – dnes je to Pérez Prado, známý svým kubánským mambem. Ale samozřejmě ráda hraji všechny skladatele pro „lesní roh“: Mozarta, Brahmse, Mahlera, Strausse, Johna Williamse… A miluji celý svůj repertoár kubánské hudby, zejména skladby, které pro mě složili mladí talentovaní kubánští skladatelé, jako jsou Yuniet Lombida a Ernesto Oliva.

A co vás čeká v blízké době, co plánujete a na co se těšíte?
Těším se na všechno, co mě čeká – na vydání mého prvního alba u Deutsche Grammophon Cuban Christmas, na spoustu turné s mou milovanou kubánskou kapelou „The Sarahbanda“, na mnoho dalších krásných koncertů s Berlínskými filharmoniky a na trávení drahocenného volného času s rodinou. Ale jednou věcí si můžete být jisti – nedokážu sedět na místě a budu vytvářet nové projekty, takže mě sledujte i dál!

Sarah Willis, Britka narozená v roce 1968 ve Spojených státech, vyrůstala v Tokiu, Bostonu, Moskvě a Londýně (přečtěte si více…).