Hudba nad efektem – Grétryho Kráska a zvíře emočně zasáhla nejednoho krumlovského diváka

Krumlovský zámek přizval návštěvníky do víru tance

Program otvírá uvítání na druhém nádvoří, přechod na čtvrté nádvoří zpestřují chůdaři The Hadr s velkým švihadlem, chrání nás a vítá Schwarzenberská garda, nastupuje podívaná na kejklíře Wagabundus Collective, zaujme Harlekýn s Colombinou, muzikantsky baví Krumlovští pištci i všudypřítomný improvizátor Jiří Stivín.

Interiérovou zábavu pak prožíváme v krumlovských zámeckých skvostech, salonech, které si zámečtí majitelé vybudovali právě pro svá kulturní setkávání a potěšení. Evokace a prožitek kompletní šlechtické zábavy začíná v Zrcadlovém sále, jehož zvelebení také patří do gesce Jana Adama ze Schwarzenbergu. Zde okusíme historicky aranžované pohoštění.

Do oživené historie nás naplno vtáhne Maškarní sál. V tuto chvíli jsme na dotek realistické freskové malbě commedie dell’arte, karnevalovému veselí. Obklopují nás postavy v kostýmech. Hudba zámecké kapely Ludus musicus, jejímž uměleckým vedoucím je František Běhounek, vás přiměje i k tanci, do víru vás přizve Baroque Balance a rytmické kroky vtisknou náladu prožitku a těšení. Atraktivní byla posléze i výuka menuetu – potěšení pro ty, kdo vstoupili na parket, a poučení pro přihlížející. Šestidobé schéma teď už chápeme všichni. Soubor předvedl poutavý Tanec Elementia, tanec živlů. Země, Voda, Povětří a Oheň jsou kratičké výstupy s různorodým ozvláštněním. Povětří vyjadřuje všech šest tanečnic s větrníčky, Oheň je hrdý kvartet postav s korunkami na hlavě.

Tanečníci souboru Baroque Balance nabídli vtip a kouzlo historické doby – v podstatě zpodobnili skladbu Turcaria Johanna Josepha Fuxe, pojednávající o bitvě Turků ve Vídni. Janičáři (jednotky osmanské armády) nevyhráli, ale přivezli tureckou kávu, ke které vídeňští vítězové přidali šlehačku, a tak vznikla slavná vídeňská káva. Zde na straně vítězů shlédneme i koňskou jízdu.

Barokní divadlo opět ovládl Grétry

Do centra dění stále láká průvodce večerem Vladimír Kočí a samotný architektonický skvost. Plášťový most nás přenese do jádra barokní noci – do unikátního barokního divadla. Je potřeba si uvědomit, že má téměř intaktně dochované technické zařízení, dekorace, kostýmy už od roku 1767. Ovane nás krása barokního iluzionismu na stěnách hlediště i nástropní malba múz. Letošní představení, opět v gesci zavedených odborníků, sáhlo po odkazu opéra comique, což není operní fraška, ale označení francouzské opery s mluvenými pasážemi a tanečními prvky.

Jedním z hlavních a nejúspěšnějších tvůrců tohoto žánru na konci 18. století byl André Ernest Modeste Grétry. Dnes nám jeho jméno figuruje víc v hudební historii než v přímém provozování a poslechu jeho hudby. V jeho době byl však společenskou celebritou, chráněncem královny Marie Antonietty a jedním z encyklopedistů. Soukromí mu poznamenalo tragické úmrtí všech tří dcerušek na tuberkulózu. Jeho takřka šedesát vesměs velmi úspěšných oper mu léta zaručovalo sociální jistotu, revoluční turbulence pak zasáhly do jeho života neblaze. Dnes je patrně nejznámější jeho Richard Cœur de Lion (Richard lví srdce), stále se objevují nahrávky některých árií.

Pro letošní Barokní noc našel ve schwarzenberském hudebním archivu dramaturg festivalu Martin Voříšek Grétryho zpěvohru Zémire et Azor – dílo, které slavilo v čase svého vzniku doslova světový úspěch. O tom vyprávějí i Grétryho knižní Mémoires ou Essais sur la Musique, kterých napsal a vydal několik. Zémire et Azor je druhý krumlovský návrat tohoto skladatele, v roce 2022 jsme zažili objev jeho opery La Fausse Magie (Falešné kouzlo).

Zémire et Azor patří k období několikaleté Grétryho spolupráce se spisovatelem Jean-François Marmontelem. Společně napsali osm oper, Marmotelovy náměty však Grétry zhudebnil i v mnoha dalších operách, ovšem s texty jiných libretistů. Zémire et Amor je Marmontelovým libretním přepisem populární perské pohádky v zpracování Jean-Marie Leprince de Beaumont, velmi pilné, moralistní a oblíbené spisovatelky, možná i přítelkyně tvůrců opery. Její La Belle et la Bête vydala v roce 1756, my známe Krásku a zvíře důvěrně v překladu Františka Hrubína i v divadelním a filmovém zpracování. Grétry se ve svých vzpomínkách věnuje opeře Zémire et Azor se zřejmou spokojeností a nadšením, s potěšením z darů přírody i samochvalnému posouzení skladby. Právem, Grétryho akcentace morální vznešenosti Zémire je jasná, dílo je vysoce zdařilé a obsahuje i mnoho osobitých inovací dobové kompozice.

Skvělé pěvecké výkony, Eva Hartová byla hvězdou Barokní noci

Opera začíná působivou předehrou mořské bouře. Škoda, že technická náročnost instalace mořského živlu, který v kulisovém depozitáři divadla existuje, neumožnil předehru takto vizualizovat. Inscenátoři dali přednost nerušenému soustředěnému poslechu hudby před výhledem na dmoucí se moře.

Vstupní scéna obou postav postižených bouří, tedy kupce Sandera a jeho sluhy Aliho, se odehrává v parku a posléze v neznámém paláci, nabízejícím luxus pohoštění. Oba protagonisté Daniel Kfelíř a Dominik Urbánek jsou v roli i historicky věrném zpěvu naplno. Hned vstupní árie Aliho L’orange va cesser (Bouře ustane) představuje mladičkého tenoristu Dominika Urbánka jako velmi slibného pěvce – v roli, jež měla momenty strachu i statečného odhodlání, oslovil i svou spontánností. Poděkování patří Robertu Hugovi, že jej do tohoto krumlovského projektu přizval. Ali chce z neznámého paláce prchnout, Sander však využívá možnosti obohatit se a přivézt dcerám slíbené dary. Jejich emociální duet Le temps est beau (Krásný čas) razantně značí, že Grétry byl progresívní autor hudby. Podívaná obsahovala i všelijaké scénické detaily, z propadla se vynořilo pohoštění i keř růží a vtipně akční hra velmi bavila.

Proměny scény jsou časté a dějově věrné. Pro akt zjevení Azora dochází k prohloubení prospektu až do zadní části sálu. Azor svým příchodem slibuje Sanderovi pomstu za utrženou růži, růži pro Zémire. Zjev příšery není tak ohavný, jak bychom podle námětu čekali – zjeví se urostlý dlouhán s rozcuchanou mohutnou hřívou, v černém plášti a elegantních střevících, v černých objemných rukavicích bez zvířecích tlap. Zde mohly kostýmní výtvarnice Zuzana Janitorová a Ivana Svobodová užít více fantazie.

Filip Šťovíček v roli Azora se na jevišti a v kulisách krumlovského divadla pohybuje se suverenitou pěvce plně oddaného dějově zásadní roli. Azor sice umožní oběma návštěvníkům návrat domů na kouzelném oblaku, za krádež růže však vyžaduje Sanderovu službu a přítomnost Zémire. Jeho dikci recitace by místy slušelo více teatrálního zvýraznění, vždyť jeho slova jsou dějově a významově tak důležitá. Azor dobře zná moc svého prokletí, imponuje upřímností a dobrotou. Zémiře dokonce vykouzlí zrcadlo, aby mohla nahlédnout do dění doma. Inscenátoři pořídili do centra sálu stylově věrnou kulisu s průhledným jakoby lehce zamženým prostorem, v němž Zémire otce a sestry vidí i slyší. Žel svým nevhodným dotekem na zrcadlo ten zázrak vidění zruší. Dobrotivý Azor jí pak dovoluje, ba kouzelným přenosem i zajistí, aby navštívila otce fakticky a na rozloučenou jasně vyznává: „Miluji vás, pro vás dýchám, pro vás žiji, prosím vás, vraťte se mně zpátky!“ 

Během jen několikataktové mezihry se mění scéna a Zémire přichází domů a setkáním jasně zdůrazňuje, že místo krutého pána našla přítele. Hudba spěje k finále, duet s otcem přechází do kvartetu se sestrami, které jsou v Grétryho zpracování Krásky a zvířete všechny milé a družné. Zatímco se Zémire podle slibu vrací do paláce (Azorův sluha ji zahalí pláštěm a ona odlétá), Azora schvacuje deprese, strach, že Zémire jej zradí a nevrátí se. Už v prologu výrazné, lyrickodramatické árie se ozývají horny, efektně evokují dálky, z nichž se má milá vrátit, působivě kolorují melodii. Dokazují Grétryho kompoziční erudici – tak jako v Zémiřině árii La fauvette avec ses petis byla významově ilustrativní flétna, zde je to výmluvně právě horna. Inscenátoři finální árii Zémire, volání Azor, Azor! En vain ma voix t’apelle (Marně tě můj hlas volá), scénicky rozdělili: začátek zpívá z balkónu jakoby ještě v dálavách, pak vstupuje do paláce a hledá Azora. Následuje happyend, odhalí se zadní prostor sálu, kde sedí švarný jinoch. Zémiřina láska zlomila zlé kouzlo, Azor vítá svou milou, ustanovuje ji královnou a zdobí ji diadémem. Přichází Sander i s oběma dcerami, souhlasí s žádostí o ruku: „Nuže učiň ji šťastnou!“  Závěrečný sextet dotvrzuje šťastný konec příběhu – nechť dobro vládne.

Hvězdou večera byla Eva Hartová. Zásluhu na tom má i sám Grétry, jelikož pro titulní roli napsal nejefektnější árie. Eva Hartová však bezpochyby vyzpívala všechny s naprosto přirozenou dokonalostí, její koloratury mají lehkost samozřejmé ozdoby bez okázalé virtuozity, která se zejména do slavné a náročné nápodoby krásy ptačího švitoření v árii La fauvette avec ses petits (Pěnice se svými mláďaty) nejedné zpěvačce vloudí. Silný vizuální vjem barokního divadla samozřejmě nekonkuroval osobité Grétryho hudbě. Poutá dramatickou opravdovostí, svěžím hudebním zpodobněním a zvýrazněním zpívaného textu.

Operní představení v barokním divadle jsou dlouhodobě v gesci Roberta Huga, všestranného znalce staré hudby, teoretika a praktika. Jeho Capella Regia Praha existuje už třiatřicet let a českokrumlovské objevné inscenace patří do jejich repertoáru pravidelně. Hluboký hudební zážitek jsme dostali díky jeho letité tvořivé spolupráci s pěvci, které do souboru přizval, jeho soustředěnému detailnímu nastudování a podílel se i na zpracování partitury. Také režisér Adam Born má akční vhled do staré hudby jakožto člen souboru Vagantes, cíleného k autentické interpretaci. Ve spolupráci s Robertem Hugem sází více na hudební čistotu a kvalitu představení než na okázalé efekty (snad jen zvukový efekt vichru mohl zaznít silněji). V překladu Adama Borna zněly mluvené singspielové veršované vstupy, tak důležité pro orientaci v ději díla. Tento skvěle vybraný titul, objevená a objevná zpěvohra Zémire et Azor ve výborném nastudování vydobyla právem dlouhotrvající skandovaný potlesk i lítost, že nepřechází do více provedení. 

Zábava Barokní noci pokračuje v zámecké zahradě, efektně ozářené stojany s tisíci svíčkami a zabydlené velkolepou hostinou, při níž v různých zákoutích pokračuje hudební a pantomimická zábava, unikátní je pak originální, autentický barokní ohňostroj. Jiskří o půlnoci. Nádheru a oblibu Barokní noci dotvrzuje i prostý fakt, že i samotné publikum ji v pozoruhodném počtu navštěvuje v krásných dobových kostýmech.

Festival komorní hudby Český Krumlov: Barokní noc
27. června 2025, 19:30 hodin
Zámek Český krumlov

Program
André Ernest Modeste Grétry: Zémire et Azor

Inscenační tým
Hudební nastudování, dirigent: Robert Hugo
Režie: Adam Born
Asistentka režie: Anna Marie Němečková
Kostýmy: Zuzana Janitorová a Ivana Svobodová

Obsazení
Azor, zakletý princ, král Kamiru: Filip Šťovíček
Sander, perský kupec: Daniel Kfelíř
Ali, jeho sluha: Dominik Urbánek
Zémire, Sanderova dcera: Eva Hartová
Lisbé, Sanderova dcera: Jana Podpěrová
Fatmé, Sanderova dcera: Klára Findeisová
Víla, tanečnice: Anežka Kalkusová
Duch Azorova zámku, tanečník: Jiří Minařík
Capella Regia Praha