Hudba napříč kontinenty

Mimořádný koncert Moravské filharmonie Olomouc nabídl posluchačům ve čtvrtek 7. listopadu 2019 velice pestrý program. Pod taktovkou dirigenta Yu-An Changa zazněla nejprve evropská premiéra skladby Formosan Triptych od tchajwansko-americké skladatelky Chihchun Chi-sun Lee. První část koncertu následně doplnil první klavírní koncert Sergeje Prokofjeva v provedení Jana Bartoše. V druhé polovině večera nás čekala monumentální Symfonie č. 9 C dur „Velká“ Franze Schuberta.
Yu-An Chang, Moravská filharmonie Olomouc (foto Šimon Kadula)

Úspěšná skladatelka Chihchun Chi-sun Lee uvedla v Olomouci premiéru skladby Formosan Triptych. Mezi její největší úspěchy patří uvedení jejího Koncertu pro čínskou citeru v Carnegie Hall, koncert na zimních olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010 nebo koncert na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO.

Atmosféra skladby Formosan Triptych nás okamžitě přenesla do dálných krajů. V první části byla velice výrazně slyšet inspirace hudbou domorodých austronéských kmenů. Za pomocí mikrotonality dosáhla skladatelka silného dramatického výrazu skladby, jakoby se posluchač ocitl přímo u tradičních rituálů kmene Bunun, které byly také pro tuto skladbu inspirací. Ve skladbě byla krásně skloubena vřelá folklorní melodika s výraznými rytmickými prvky. Bicí sekce orchestru byla velmi vytížená, bylo použito až deset bicích nástrojů, z nichž několik bylo tradičních pro oblast Tchaj-wanu. Filharmonici si dokonce ve třetí části skladby „zabubnovali“ na své vlastní nástroje a vytvářeli tak velice plastický a rytmicky zajímavý prožitek.

Druhým číslem programu byl Prokofjevův Klavírní koncert č. 1 Des dur op. 10. Sergej Prokofjev napsal tento virtuózní koncert sám pro sebe a dokonce s ním vyhrál i soutěž Antona Rubinsteina. Sám skladatel považoval koncert za své první zralé a hodnotné dílo, o čemž také vypovídá jeho sebevědomý a majestátní charakter.

Jan Bartoš, Moravská filharmonie Olomouc (foto Šimon Kadula)

Koncert zazněl v provedení předního českého klavíristy Jana Bartoše. Svůj part hrál sólista s obdivuhodnou lehkostí a vtipem, často i ironií typickou pro hudbu Sergeje Prokofjeva. Dokázal úžasně snoubit drsnost některých částí koncertu s jemnou a mystickou náladou ve druhé větě. Jeho soustředěnost a cit pro detail vytvořily z koncertu překrásný zážitek. Orchestr hrál barvitě, bohužel se občas stalo, že nedal klavíru dost prostoru a některé tiché části přehlušil. Obecenstvo odměnilo klavíristu i orchestr silným potleskem a za ten si zasloužilo přídavek v podobě dech beroucího Lístku odvanutého z Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku.

Druhou půli večera vyplnila Schubertova Symfonie č. 9 C dur „Velká“ D 944, jedno ze skladatelových nejrozsáhlejších a nejmonumentálnějších děl. Když autor slyšel uvedení Beethovenovy poslední symfonie, natolik ho oslovila, že se odvážil použít i její hudební materiál. Tato symfonie společně se Symfonií h moll „Nedokončenou“ jsou Schubertova poslední symfonická díla, která značí přechod k nastupujícímu romantismu. Snoubí se v nich klasicistní čistota s romantickými náladami. „Velká“ symfonie má velice slavnostní charakter, v některých částech jako bychom se ocitli na tanečním bálu, jindy zase na projížďce čarovným lesem. Kouzelná byla třetí věta, která měla pochodový, ale zároveň hravý a lyrický charakter. Když byla symfonie u konce, mohl vnímavý posluchač mít pocit, že zrovna dočítá dlouhý, ale překrásný román.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na