Hudba z filmu Markéta Lazarová Zdeňka Lišky vydána na CD

Festival STRUNY PODZIMU přinesl v říjnu 2015 unikátní představení: premiérové koncertní provedení hudby Zdeňka Lišky ke kultovnímu filmu Františka Vláčila MARKETA LAZAROVÁ v pražském sále Forum Karlín.

Liškovu hudbu sestavil do podoby devadesátiminutového oratoria filmový skladatel Petr Ostrouchov, s využitím originální rukopisné partitury a zvukové stopy filmu. Provedení sólisty (Kateřina Kněžíková, Josef Moravec), herci (Josef Somr, Jana Štěpánková, Anna Kratochvílová), 32-členného sboru Martinů Voices řízeného sbormistrem Lukášem Vasilkem a 18-členného instrumentálního souboru Baborák Ensemble řízeného Radkem Baborákem se setkalo s nadšenými ohlasy publika i odborné kritiky.

Záznam tohoto dosud jediného koncertního provedení projektu (a vůbec první nahrávka Liškovy hudby od doby původního natáčení pro film) nyní vychází ve formátu 2-CD v koprodukci vydavatelství Animal Music a festivalu Struny podzimu. Nahrávka bude k dispozici výlučně ve formátu 2-CD v distribuci společnosti Supraphon. Mix koncertní nahrávky provedli Milan Cimfe a Petr Ostrouchov ve studiu Sono, obal je dílem Jakuba Spurného ze Studia Najbrt, s využitím koncertních fotografií Petry Hajské. 

Helena Havlíková o koncertním provedení uvedla: „Ostrouchov, sám autor hudby k řadě filmů, z rozsáhlé Liškovy hudby, která zaznívá ve dvou třetinách téměř tříhodinového filmu, nevytvořil nově sestavenou suitu podřízenou formálním hudebním pravidlům, ale respektoval právě hlubokou propojenost filmu s hudbou. A bylo až překvapivé, nakolik Liškova hudba působí samostatně. Ačkoli nebyla strukturovaná do hudební formy, pohromadě ji drží Liškův kompoziční styl postavený na inspiraci gregoriánským chorálem, svěřeném sboru, sopránu a tenoru, v kombinaci s „brutálními“ ataky mohutné baterie nejrůznějších bicích nástrojů a žesťů. Bylo až napínavé sledovat přelévání, vlnění, oddělování, ale i prostupování těchto dvou vrstev, které ještě doplnily recitované texty na principu melodramu. Bylo zásluhou všech interpretů, že první živé koncertní uvedení této Liškovy hudební rapsodie vyznělo takto kompaktně.“

Podobně se o koncertě vyjádřila i Wanda Dobrovská: „Před zraky přítomných se odvíjí multimediální dílo jako z hlubin nevědomí tryskající sen, v němž se odvěké archetypy základních vztahů a hodnot člověčenství a kultury představují silou své autenticity, ať už jde o lásku, víru, násilí, vinu a trest, smíření, a obsah tohoto díla je naprosto autonomní. Vančurova kniha, Vláčilův film a Liškova hudba jsou v něm materiálem. Duchem jsou ovšem všechna zpracování spřízněna.“