Jiří Stivín se narodil 23. listopadu 1942 v Praze do umělecké rodiny. Je vnukem divadelního režiséra Milana Svobody a synem herečky Evy Svobodové. Jeho otec byl vynálezce. O dva roky starší sestra Zuzana je bývalá herečka Divadla na Zábradlí a bratranec Milan Svoboda je jazzový hudebník. Stivínova dcera Zuzana je herečka a zpěvačka, dcera Markéta je flétnistka, syn Jiří hraje na bicí nástroje a syn Adam na baskytaru. Dohromady má sedm vnoučat.
V dětství docházel sedm let na hodiny houslí. Jednoho dne však přinesla jeho sestra Zuzana domů zobcovou flétnu a ta se nakonec stala jeho věčnou láskou. Během studií na gymnáziu měl jako koníčka fotografování, které Jiřího Stivína po maturitě dovedlo ke studiu kamery na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze. Po absolutoriu přesedlal na hudební obor.
Ve svých devatenácti letech působil v rock ‚n‘ rollové kapele Sputnici, kde se samostudiem naučil hrát na saxofon. V roce 1966 spoluzaložil soubor Quax Ensemble, který se věnoval experimentální a avantgardní hudbě. Dále založil soubory Jazz Q, System Tandem a Jiří Stivín & Jazz System Co.
V roce 1968 nastoupil na londýnskou Royal Academy of Music k jazzovému saxofonistovi a klarinetistovi Johnu Dankworthovi, souběžně hrál v londýnském Scratch Orchestra Cornelia Cardewa. Skladbu studoval na pražské AMU. Hru na flétnu studoval u Milana Munclingera a Jiřího Válka, skladatelské vzdělání si doplnil u Václava Dobiáše, Václava Riedlbaucha, Jiřího Dvořáčka.
Od roku 1975 se zaměřuje na středověkou, renesanční a barokní hudbu. Hraje na všechny druhy příčných i zobcových fléten, saxofon, cembalo, varhany a kytaru. V interpretaci často kombinuje hudební styly, primárně se však věnuje jazzu. Kombinuje hru na flétnu s hereckými mezihrami, které jsou někdy klaunské, jindy romanticky laděné. Na svých vystoupeních nosí téměř vždy tzv. beatnickou čepici, která je jeho poznávacím znamením. Je známý nejen jako hráč na flétnu, ale také jako sběratel fléten a kreativní flétnista, který konstruuje flétny i z neobvyklých surovin, jako jsou plastové nebo kovové trubky, které prezentuje na koncertech. Zkomponoval scénické a filmové skladby.
Byl členem činoherního souboru Hudebního divadla v Karlíně, v letech 1967–1969 působil v Divadle Járy Cimrmana. Od roku 1970 účinkoval tři roky v pražském Národním divadle jako sólista a dirigent činoherního orchestru.
Během svého života účinkoval s nejrůznějšími renomovanými soubory, z nichž můžeme například jmenovat Virtuosi di Praga, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Slovenský komorní orchestr, Due Boemi di Praga, Sukův komorní orchestr a Talichovo kvarteto. Řídí také vlastní soubor, který nese název Collegium Quodlibet.
Působil jako pedagog na Pražské konzervatoři, kde vyučoval hru na zobcovou flétnu. Ve svých programech učí děti hravou formou základy hudební nauky. Malým posluchačům poskytuje hudební ukázky od středověku po současnost, seznamuje je s různými druhy dřevěných dechových nástrojů a během výkladu používá videoprojekce. Zaměřuje se i na své kolegy, učitele, kterým pomáhá s problematikou hudební výuky.
Ve starém mlýně ve Všenorech u Prahy založil v roce 1999 Centrum pro improvizaci v umění. Společně se svými kolegy pomáhá umělcům s hudebním vývojem, pořádá workshopy a improvizační víkendy.
Prezident České republiky Václav Klaus mu udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
V sobotu 19. listopadu 2022 se ve Dvořákově síni pražského Rudolfina uskutečnil Stivínův narozeninový koncert. Hrál dokonce i na lahve od alkoholu. Mezi dalšími účinkujícími byli Veronika Vítová, Štěpán Janoušek, Robert Hugo, Michael Kocáb, Ondřej Soukup, Michal Pavlíček, Emil Viklický a Jiří Suchý.
V neděli 4. prosince 2022 chystá Jiří Stivín s Collegiem Quodlibet tradiční koncert pod názvem Pocta sv. Cecílii, který se tentokrát uskuteční v Lucerna Music Baru.
Zdroj info: autorský článek
