Hudební mládí na Pražském jaru

  1. 1
  2. 2

Pražské jaro má péči o talenty a mladé hudebníky takříkajíc v genech. Zájem o novou uměleckou generaci vložil do kolébky předního českého festivalu dirigent Rafael Kubelík. Již v roce 1946, v prvním roce existence festivalu, přišel s návrhem vypsat na další ročník houslovou soutěž o Cenu Jana Kubelíka. Tak začala v roce 1947 dlouhá tradice pražskojarních soutěží, pokaždé zaměřená na jiný nástroj, která do našeho hlavního města přivedla talenty z celého světa. A těm nejlepším dala příležitost vystoupit následující rok v programu mezinárodního festivalu. Díky tomu na Pražském jaru debutovala řada budoucích světových hvězd jako violoncellisté Michail Chomicer, Daniil Šafran, Mstislav Rostropovič, houslista Viktor Pikaizen, hobojista Maurice Bourgue, trumpetista Gábor Boldoczki a mnozí další. Z našich umělců pak prošly soutěží postupně celé generace: klavíristé Václav Štěpán, Jan Panenka, Jan Simon, Igor Ardašev, violoncellisté Saša Večtomov, Josef Chuchro, Michal Kaňka, Jitka Vlašánková, Michaela Fukačová, varhaníci Ivan Sokol, Jaroslav Tůma, Josef Popelka, Kamila Klugarová, houslisté Ivan Štraus, Bohuslav Matoušek, Čeněk Pavlík, hobojisté Jan Adamus, Liběna Séquardtová a další instrumentalisté jako Zdeněk Pulec, Vladislav Kozderka, Zdeněk Tylšar, František Bláha a další. Všem bylo tehdy přes dvacet a všichni v českém interpretačním umění za sebou narýsovali výraznou brázdu.Ale byly tu výrazné osobnosti, které do programu festivalu zasáhly mimo soutěž, silou svého talentu, a staly se brzy jeho živoucí součástí. Dirigent Jiří Bělohlávek debutoval na Pražském jaru v šestadvaceti letech, Václav Neumann zde poprvé dirigoval Mou vlast s Českou filharmonií ve svých devětadvaceti letech a mnohokrát poté. Sotva dvacetiletý Václav Hudeček, jeden z nejuznávanějších českých houslistů, vystoupil na festivalu s Českou filharmonií pod taktovkou Davida Oistracha poprvé v roce 1972. Americký klavírista Garrick Ohlsson přijel poprvé účinkovat na Pražské jaro v roce 1973 jako pětadvacetiletý a tento miláček pražského publika zůstal festivalu věrný a vrací se na něj opakovaně dodnes. Daniel Veis dostal v pětadvaceti letech příležitost vystoupit na festivalu pod taktovkou Charlese Mackerrase s Českou filharmonií v Prokofjevově violoncellovém koncertu. Pětadvacetiletý dirigent Jakub Hrůša na sebe upozornil mimo jiné nastudováním koncertu pro sitár Raviho Shankara s Anoushkou Shankar. Ale skutečným rekordmanem je houslista Pavel Šporcl, který debutoval na Pražském jaru již jako patnáctiletý – v koncertu ke Dni dětí.

V letech 1974 a 1982 se objevila na festivalu série Koncertů mladých umělců, často se silným akcentem na soudobou hudbu. I když se takto formulovaná série v dalších ročnících neopakovala, myšlenka na poskytnutí prostoru začínajícím umělcům se z festivalu nikdy nevytratila. A na letošním ročníku se projeví v několika novinkách.

Dirigentský debut na Pražském jaru
S myšlenkou podporovat mladé dirigenty a dát jim šanci uvést se na mezinárodním fóru přišel předseda Umělecké rady Pražského jara dirigent Jiří Bělohlávek. Již dříve na festivalu dostávali příležitost mladí dirigenti, především vítězové pražskojarní soutěže. Ale teprve loni byl do programu festivalu zařazen pravidelný dirigentský debut jako novinka.

Pražské jaro má dlouhodobou tradici v péči o hudební mládí, proto nebylo vůbec obtížné nadchnout mé spolupracovníky v managementu festivalu pro myšlenku vytvoření nové řady Debut dirigenta v rámci festivalového programu,“ uvedl k tomu Jiří Bělohlávek. „Hodláme pravidelně dávat příležitost talentovaným umělcům představit se v konkurenci nejvypjatější, s nadějí, že takto vytvořená šance se jim může stát tím rozhodujícím odrazovým impulsem do další kariéry,“ dodal.

Poprvé tuto příležitost dostal Pavel Trojan jr. se Symfonickým orchestrem FOK a klavíristou Romanem Rabinovichem v roce 2014. Letos se představí sedmadvacetiletý dirigent Marek Šedivý s francouzským hobojistou Johannesem Grossem a orchestrem SOČR.

S taktovkou v ruce stanul dirigent Marek Šedivý poprvé před orchestrem již za studií na konzervatoři: bylo to na Chopinově festivalu v Mariánských Lázních v roce 2009. O rok později absolvoval Pražskou konzervatoř (u H. Farkače, M. Němcové a M. Košlera) slavnostním uvedením Novosvětské v Rudolfinu ke 200. výročí založení školy. Upozornil na sebe na soutěži v Besançonu. Nyní navštěvuje HAMU.Marek Šedivý vystupoval u řady domácích orchestrů (PKF – Prague Philharmonia, Teplice, České Budějovice, FOK), ale má za sebou již i zahraniční debut: na festivalu Internationale Gluck Opern Festspiele 2014 spolupracoval s Dortmund Ballet a PKF, na doporučení Jiřího Bělohlávka asistoval jako dirigent při nastudování Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company Toronto. „Samotné nastudování opery v Torontu byl velký zážitek a lekce naprosté profesionality všech složek operního divadla: od dirigenta Johannesa Debuse, přes proslulého režiséra Petera Sellarse, orchestr torontské opery, až po technický personál. Asi nejkrásnější vzpomínku mám na představitele Tristana, kanadského tenoristu Bena Heppnera. Jeho umění bylo pro všechny, kdo jsme se na této produkci podíleli, nedocenitelné,“ vzpomíná Šedivý.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat