Hudební salón Café crème uvede v novodobé premiéře zapomenutého českého skladatele

Dosud téměř neznámý violoncellista a skladatel první poloviny 18. století, o němž je toho zatím známo jen velice málo, ale jehož hudba je nesporně krásná, velice zajímavá a zaslouží si být hrána. Tak lze stručně charakterizovat Josefa Václava Spurného. Na některých titulních listech jeho sbírek se označuje jako skladatel ve službách „Prince de Carignan“, jde zřejmě o Viktora Amadea I. Savojského, prince z Carignana (1690-1741).  Jeho největší přínos leží zřejmě na poli violoncellové literatury. S velkou pravděpodobností jde o první tisky sólové violoncellové literatury od autora českého původu a v evropském měřítku jednoho z prvních cellistů, který psal ve vysokých polohách za použití technické novinky – palcové polohy.  V současnosti jsou známy čtyři tištěné sbírky sonát.

Nedělní program ve Vavřinci doplňují další autoři, vydávající v tom čase svou hudbu v Paříži tiskem. Jedním z nich je Joseph Bodin de Boismortier (1689-1755), který vydal několik hudebních sbírek pro dva basové nástroje, ať už violoncella, violy da gamba nebo fagoty. V programu se tak objeví i viola da gamba, nástroj, který se tehdy nezadržitelně blížil konci své sólové epochy a byl postupně vytlačován violoncellem. Dalším autorem bude Jean-Baptiste Barriere (1707-1747), jeden z prvních francouzských violoncellistů: byl prvním Francouzem, který měl v Paříži sólový recitál. Ve svém díle pro violoncello dokázal těžit z obou nejvýraznějších stylů, italského i francouzského. Posledním autorem večera bude Jean Baptiste Canavas (1713-1784), původně Ital Canavasso, domestikovaný v Paříži.

Hudební salón Café crème Moniky Knoblochové je ve svém jedenáctém ročníku již stálicí pražské hudební scény. Ve svých programech představuje hudbu „starou“ i moderní, mnohdy citlivě propojené v jediném programu, přináší různorodé dramaturgie propojující složku hudební s tancem, literaturou, divadlem, loutkami a podobně. Salónní atmosféru koncertů podpoří i drobné domácí pohoštění, které je servírováno vždy po skončení koncertu. Do konce letošního roku budou mít posluchači možnost navštívit ještě 8. prosince koncert s názvem Melancholie staré Anglie, s hudbou psanou pro gambový consort.  Dominantní zemí, kde kvetla consortová hudba, byla právě Anglie a skladby pro ni psali nejlepší skladatelé své doby. Tato barevná, bohatá a rozmanitá hudba je v Čechách velmi málo hrána, a proto bychom rádi českému publiku představili autory jako O. Gibbons, W. Byrd, T. Tomkins, T. Morley, z pozdější generace například M. Locke. Protože tato hudba byla často pěstována i v kruzích nadšených a vzdělaných amatérů, kteří se hudbě věnovali ve volných chvílích po práci, program doplní četba úryvků z deníku Samuela Pepyse, úředníka a nadšeného hudebního amatéra, žijícího v polovině 17. století v Londýně.