Huelgas Ensemble a jeho melancholický Josquin Desprez na Pražském jaru

  1. 1
  2. 2
Speciálně sestavený program nazvaný „Polyfonní závěť Josquina Desprez“ představil 15. května Paul Van Nevel se svým Huelgas Ensemble. Mohla to být jedna z posledních příležitostí slyšet v českém prostředí tento již padesát let fungující soubor pod vedením jeho legendárního zakladatele. Melancholicky a kontemplativně laděný koncert nebyl asi ukázkou vrcholného umění souboru, přesto byl silným zážitkem, na čemž má podíl i zdařilý videopřenos.

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021 (foto ze zkoušky): Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021 (foto ze zkoušky): Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Paul Van Nevel je jednou z průkopnických osobností na poli staré hudby (jako výkonný umělec i jako badatel), která inspiruje další umělce a soubory nejen svou erudicí, především pokud jde o hudbu franko-vlámských skladatelů, ale i způsobem prezentace této hudby. Má řadu následovníků a podobně zaměřených souborů, jako je Huelgas ensemble, přibývá. V této souvislosti lze jistě zmínit i Vojtěcha Semeráda, jenž spolupracoval s Huelgas Ensemble jako zpěvák, a jeho Cappellu Marianu. Její koncert spojující vokální díla Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic s hudbou orientu (v podání souboru Constantinople), rovněž konaný v kostele sv. Anny – Pražské křižovatce, ostatně letošní ročník 1. června uzavře.

Huelgas Ensemble nezavítal do České republiky poprvé. V roce 2005 vystoupil v Třebíči s hudbou vlámských skladatelů na festivalu Concentus Moraviae. O dva roky později soubor prezentoval na Pražském jaru program z díla Cipriana De Rore, skladatele o tři generace mladšího, který podobně jako Josquin Desprez strávil značnou část života v Itálii. Naposledy v Praze Huelgas Ensemble v roce 2017 v rámci koncertní řady staré hudby FOK připomenul 450 let od narození Claudia Monteverdiho hudbou tohoto skladatele a jeho současníků.  

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Již z tohoto výčtu je zřejmé, že těžištěm umělecké práce souboru, je především hudba renesance, samotný název souboru ovšem odkazuje ke stejnojmennému španělskému klášteru a tam nalezenému rukopisu, jenž je významným pramenem hudby z 12.–14. století. V bohaté diskografii a koncertní historii souboru nalezneme tedy i repertoár doby středověku. Pro pražský koncert si soubor nicméně vybral program z motet, částí mší a chansonů jednoho ze svých emblematických autorů – mistra kontrapunktu Josquina Desprez (cca 1450–1521) – u příležitosti pětistého výročí od jeho úmrtí. Jedinou výjimkou bylo Sanctus a Benedictus z „parodické“ mše německého skladatele 16. století Ludwiga Dasera na motivy Josquinova vrcholného šestihlasého moteta Praeter rerum seriem, jež v programu také zaznělo.

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021 (foto ze zkoušky): Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021 (foto ze zkoušky): Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Soubor, čítající na pražském koncertě deset zpěváků, protentokrát, patrně i kvůli přítomnosti kamer, nezvolil své typické kruhové rozestavení (tedy částečně zády k publiku), které podtrhuje komorní až intimní charakter hudby tohoto druhu a umožňuje zpěvákům cítit se více „spolu“. Místo toho pěvci mezi sebou udržovali „hygienické“ rozestupy a v různě početných sestavách pozice často měnili (koncert tak například zahájili ve dvou řadách na vyvýšeném pódiu a pod ním, poslední skladbu pak zazpívali v širokém půlkruhu). Právě větší vzdálenost od sebe a přítomnost kamer s pojezdy jistotě a soustředění některých účinkujících asi příliš neprospěly.

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Tato vytříbená, ale na mnoha místech pro posluchače transparentní hudba na zpěváky klade značné nároky, pokud jde o zklidnění, bezchybnou intonaci, uvolněnou tvorbu tónu a precizní vokály. Mikrofony zde „analyticky“ odhalí každé drobné zakolísání. Těch ale nebylo zas až tak mnoho. I členům tak význačného souboru může v současné situaci trochu chybět koncertní praxe. Že se při několikaminutové vokální skladbě trochu pohne ladění a projeví se to případně v souzvuku (viz chanson La plus de plus, podobně Praeter rerum seriem), to se prostě někdy stává i špičkovým tělesům. Celkově ale prezentace souboru samozřejmě byla velice profesionální. Paul Van Nevel řídil jako sbormistr zpěváky úspornými gesty a se strohým výrazem ve tváři, a ti jej s důvěrou následovali. Zajímavým interpretačním detailem, který mohl překvapit, byla dobová „francouzská“ výslovnost latiny (Josquin Desprez strávil závěr života v Condé-sur-l’Escaut v dnešní severní Francii).

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Program měl vcelku jednotný (pro někoho možná až jednotvárný) melancholický, zklidněný ráz, snad až na trochu rozverně působící chanson Et trop penser. Jeho atmosféru podtrhovalo i postupné zšeřování. Jak ale mohli v takových světelných podmínkách umělci vidět ke konci koncertu do not, to mi není úplně jasné.

Režie koncertu byla celkově poměrně citlivá. Koncert měl i tentokrát svého průvodce, jímž byl uhlazeně, ale poněkud nepřirozeně působící a superlativy až příliš hýřící Jan Sklenář, jinak člen souboru Divadla v Dlouhé a zpěvák. Ten se zhostil i předtočeného rozhovoru s Paulem Van Nevelem, z něhož bylo patrné, že tento belgický badatel, umělec a bonviván (je mj. znám svojí oblibou doutníků) je velice charismatickou osobností a o skladateli a jeho díle by dovedl poutavě hovořit hodiny.

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Trochu škoda bylo, že na stránkách festivalu nebyly dostupné texty s překlady. Mohlo by to napomoci pochopení dramaturgické linky koncertu. V tomto směru si zaslouží zmínku zejména předposlední skladba Dulces exuviae, jež čerpá z textu Vergiliovy Aeneidy a je Dídóninou lamentací, spíše však smířením s osudem. Je tak svého druhu závětí, což byl i titul koncertu. Pokud jde ale o hudbu samotnou, té se posluchačům tohoto zhruba sedmdesátiminutového koncertu dostalo do sytosti. Každopádně je třeba především ocenit, že vedení Pražského jara Huelgas Ensemble do Prahy opět pozvalo.

Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro, Polyfonní závěť Josquina Desprez, 15. května 2021: Huelgas Ensemble, Paul Van Nevel (foto Zdeněk Chrapek)

Hodnocení autora recenze: 80%

Pražské jaro
„Polyfonní závěť Josquina Desprez“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments