Druhá premiéra Humperdinckovy opery Jeníček a Mařenka se ve Státní opeře odehrála v pátek 24. dubna. Navzdory rušnému předvíkendovému provozu na magistrále se prostor kolem divadla proměnil v příjemném téměř letním podvečeru v cirkusovou arénu, kde klauni a akrobati lákali obecenstvo na představení, na „senzaci, jakou jste ještě neviděli“. Režisér Matěj Forman zde propojil svůj svět nového cirkusu s operou a bylo to spojení šťastné. Vskutku – vzniklo představení, jaké se hned tak nevidí, plné fantazie a krásy, z dětských inscenací srovnatelné jen s Louskáčkem nebo Čarokrajem.
Pohádkově kouzlit se začalo již v předehře: proměna orchestru pod taktovkou Martina Leginuse byla nápadná a blahodárná, od prvních taktů jejich vřelý angažovaný a přesný výkon vtahoval diváka do děje. Jeníček s Mařenkou jsou v této inscenaci děti chudých komediantů, jejich maringotky za vesnicí a hlavně loutkové divadlo, v němž se hrají představení pro publikum, připomínají genezi Humperdinckovy opery Hänsel und Gretel.
Její první písně vznikly pro domácí loutkové divadlo Humperdinckovy malé neteře. I Jeníčka a Mařenku ztvárňují loutky, střídavě s živými pěvci, a děje se to všude tam, kde je potřeba zachovat velikostní poměr proti dospělým postavám, aby pokud možno byly děti vždy malé. Pro pěvce, kteří s loutkami sami hrají a pohybují, částečně se za nimi ukrývají nebo mizí za různými rekvizitami, je to jistě hodně náročná (a nová!) práce.
Matěj Forman jako režisér a autor scény je jednoznačně hlavní hvězdou večera. Jeho invence a magická scéna, kde se stále něco proměňuje, ožívá, světélkuje, zjevuje a tak dále, je spolu s hudbou zásadní esencí představení. Jeho rukopis, vtip, hravost a vkus vidíme na každém kroku, a přesto tam není ani náznak nějaké režisérské sebeprezentace nebo samoúčelnosti, jaké bohužel vídáme v operách často. Forman to režíruje prostě jako pohádku, bezelstnou a čistou pohádku pro děti, bez přidávání fórků pro dospělé nebo nějakých dalších vrstev a skrytých významů.
Vrcholnou scénou je čarovný les (druhý obraz) plný groteskních zvířat (vynikající kostýmy Andrey Sodomkové), kdy opuštěné děti usínají na povel spánkové víly, do náručí je berou čtyřrucí andělé a odnášejí je alespoň ve snu domů k mamince a tatínkovi. Tento obraz je tak silný, že v druhé polovině představení už jej nic nepředčí, možná i proto se druhá půlka zdá slabší. Ježibaba není moc strašidelná, ani dost legrační, kdo se těšil na perníkovou chaloupku, asi bude zklamaný (ostatně zmizela i ze zaužívaného názvu opery a tvůrci se přiklonili k původnímu). Les zůstává po druhou půli nezměněn a Ježibaba má jen pícku připomínající milíř.
V druhé premiéře jsme viděli pěvecky vyrovnané obsazení: lahodný mezzosoprán Jany Horákové Levicové (Jeníček) se dobře snoubil s flétnově zabarveným sopránem Yukiko Šrejmové Kinjo, zvláště hezky sladěný byl duet v lese na konci druhého obrazu. Sopranistka měla slabší i silnější chvíle, někdy byla slyšet méně a jako by bojovala s dechem, někdy se ve vysokých kantilénách rozezpívala k veliké dynamice, někdy se k ní ale trochu násilně nutila.
Roli Maminky hezky ztvárnila Veronika Hajnová, vynikající byl opět Svatopluk Sem jako Tatínek, Ježibabu spolehlivě zpíval Martin Šrejma (herecky by to chtělo ještě možná přidat) a Vílu Lucie Silkenová.
Představení bylo také zalidněno řadou klaunů, akrobatů, tanečníků, polykačů ohně a podobně, kteří bavili obecenstvo na scéně i o přestávce ve foyer a před divadlem. Kühnův dětský sbor ztvárnil děti, které Ježibaba v pícce proměnila v perník (hezký taneček perníkových figur na kolečkách) a které kupodivu nesnědla a Jeníček s Mařenou je vysvobodili ze zakletí. Takže happy end se sborem, jak má být. Skoro největší potlesk při děkovačce sklidil nakonec němý protagonista v roli psa, jehož realistická maska s věrným psím čumákem obecenstvo evidentně konsternovala.
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Engelbert Humperdinck:
Jeníček a Mařenka
(Hänsel und Gretel)
(adaptace libreta Adele Wetteové: Matěj Forman, Andrea Sodomková a Radek Malý, přebásnění: Radek Malý)
Hudební nastudování: Martin Leginus
Dirigent: Martin Leginus
Režie: Matěj Forman
Scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková
Kostýmy: Andrea Sodomková
Choreografie: Veronika Švábová
Animace: Anna Krtičková a Magdalena Bartáková
Sbormistři: Jiří Chvála, Adolf Melichar
Dramaturgie: Beno Blachut
Orchestr Státní opery
Kühnův dětský sbor
Dámy Sboru Státní opery
Premiéry 23. a 24. dubna 2015 Státní opera Praha
(psáno z druhé premiéry 24. 4. 2015)
Jeníček – Jana Horáková Levicová
Mařenka – Yukiko Šrejmová Kinjo
Tatínek – Svatopluk Sem
Maminka – Veronika Hajnová
Ježibaba – Martin Šrejma
Víla – Lucie Silkenová
Foto Irena Vodáková, Hana Smejkalová
